What is it life? Larry Stylinson (CZ)

Part 6

Po dlouhé odmlce se zpět vracím. Díly budu přidávat vždy o víkendu, jelikož během týdnu nemám čas. Doufám, že to někdo bude ještě číst.

Hnědé dveře do bytu se rozlítly a stál v nich Niall. Rychle ke mně přiběhnul a objal mě.
„Ehm, jseš v pohodě Ni?“ zeptal jsem se a plácal ho nejistě po zádech. Niall se ještě víc přitisknul a začal mi něco šeptat do ucha.
„Neudělal ti nic?“ řekl. Potichu jsem odpověděl.
„Ne, jsem v pohodě a teď jestli nevadí, tak mě dusíš.“ Niall se odtáhl a koukal se na Harryho, který se díval na televizi a jeho vůbec nevnímal.
„Harry, jsem tu jestli nevadí!“ křiknul, až jsem se trochu polekal. Harry vypl televizi a pomalu se zvednul. Přešel k Niallovi a přiblížil se k němu tak blízko, až to bylo nepříjemné.
„Já vím, nejsem hluchej“ řekl pomalu a potichu, ale stejně z toho bylo cítít jakési nebezpečí. Pak se odtáhl a šel do koupelny.
„V pohodě?“ podíval jsem se na blonďáka, jak se rozdýchává.
„Jo jsem“ kývnul. „Co jste jinak dělali celej týden?“
„No víš..“ z ničeho nic se objevil Harry a pokračoval za mě.
„Byly jsme se podívat po památkách, a jinak jsme seděli doma, párkrát jsme se pohádali, jo a mám podezření, že Louis je nějakej divnej bo co, protože se na mě furt koukal, jako kdybych se mu snad líbil. Vyřiď mu, že já na ptáčky nejsem. Díky, a jo to bylo vše“ opřel se o zeď se zkžíženýma rukama a šibalsky se smál.
Moje srdce bušilo jako o závod. Cítil jsem, jak se mi celý tělo zahřívá a mám chuť někoho praštit. Snažil jsem se uklidnit, ale nešlo to, Harry je prostě blbeček.
„Jdi do prdele!!!“ zakřičel jsem a dal Harrymu pěstí do obličeje. Ten se svalil na zem a a chytnul si krvácející nos. Neomaleně se postavil, zatímco já jsem se vydýchával.
„Teď je z tebe muž“ pronesl a zmizel zpět v koupelně. Podíval jsem se zpět na Nialla ten jen nechápavě pozoroval dění.
„Co to mělo znamenat?“ zeptal se.
„Já-prostě, no nenávidím ho, je to idiot, co se chvíli tváří jako nejsvatější člověk a pak se chová jak arogantní blbec“ vypustil jsem a opřel se o zeď. Niall ke mně přišel a podíval se na mě pohledem typu „já ti to říkal“
„On je prostě takovej, musíš ho nechat být a prostě, ignoruj ho, jasný?“ položil ruku na mé rameno a koukal mi do očí. Převrátil jsem očima řekl:
„Pokusím se, ale jestli mě nasere ještě jednou, tak jde do motelu“
„Dobře, díky Louisi“ objal mě a pak vešel za Harrym do koupelny. Promnul jsem si oči a zhluboka se nadechl. Ještě před pár hodinami jsme si to rozdali a teď jsem ho praštil.
Z koupelny jsem slyšel křik, určitě se hádají. Pomalu jsem otevřel dveře a spatřil Niall s rozbitým nosem.
„Bože, co jsi udělal Harry?!“ přiběhl jsem k Niallovi a pomohl mu se zvednout, Harry seděl na vaně a propaloval mě pohledem. Mám pocit, že je to totální magor. Odvedl jsem Nialla do svého pokoje a posadil ho na postel. Zamknul jsem dveře a se zkříženýma rukama se před něho postavil.
„Co je?“ zeptal se nejistě.
„Řekni mi o něm všechno“ řekl jsem rázně.
„Vždyť jsem řekl“ obhajoval se.
„Ehm, vážně?“ řekl jsem sarkasticky „a to že byl ve vězení jsi snad řekl?!“
Niall otevřel pusu a koukal na mě.
„No víš, nechtěl jsem tě odradit“ díval se do země.
„Za co tam byl?“
„To nechceš vědět“ ztišil hlas.
„Za co tam sakra byl?!!!“ zakříčel jsem. Poprvý co jsem na něho křičel, ani nevím co to do mě vjelo.
Niall sebou škubnul. Postavil se na nohy a stálo proti mně.
„Někoho zabil, jasný?!“ spatřil jsem slzy na jeho obličeji a utekl z pokoje. Vydýchával jsem to, že mám v bytě zabijáka. Vešel jsem do obýváku a objal Nialla sedícího na pohovce.
„To jsem netušil sorry“ utěšoval jsem ho.
„Jo promiň, že jsem to neřekl, jen víš, já se za něj cítím špatně, to břímě co musí nést kvůli tomu. Nikdy mi neřekl koho zabil, prostě mi to jen oznámil, proč je ve vězení. Prakticky tam prožil mládí“ dořekl a Harry vstoupil do místnosti.
„Tak, teď už to víš. Stále se mě nebojíš?“
„Ne“ postavil jsem se. „To že si zabil nevinného člověka z tebe možná dělá monstrum, ale i tak se tě bát nebudu“
„Takže tu stále mohu spát?“ zeptal se a koukal na mě těma svůdnýma očima. Nadechnul jsem se.
„Jasně, že jo“ odpověděl jsem, i když v hloubi duše pociťuji, že lehký to zas tak nebude.