I just love you ✓

VIII. Mr. Id*ot.

Zjistila jsem, že Hannah nakonec není vůbec taková, jaká jsem si myslela. Ostatně si to o ní myslí hodně lidí, a ona sama přiznala, že je možná trochu rozmazlená, ale snaží se být na ostatní milá. Je mi jí docela líto, a chápu ji.

Šly jsme zrovana obě po té ulici se samými moderními baráky, protože Hannah říkala, že tam bydlí, a já to měla taky po cestě, když jsem zahlédla povědomou černou mikinu a sluneční brýle. Nikdo nebyl tak šílený aby si na sebe vzal sluneční brýle, i když se slunce za celý den objevit ani neuráčilo. Tedy až na jednoho. Na toho, koho jsem si přála vidět ze všeho nejmíň. K mé smůle na něj Hannah začala zběsile mávat.

,,Nazdar Hanno." Pozdravil ji Darion, a věnoval jí sebejistý pohled. Teprve pak si mě nejspíš všiml, a jeho úsměv se hned proměnil v připitomělý úšklebek. Přísahám, že bych mu ho nejraději servala z obličeje, ale přece jenom se umím trochu ovládat.

,,Á to jsi ty. Včera jsem našel starbucks kelímek se tvým jménem u nás na zahradě. Copak tě doma neučili, že slušní lidé nehází odpadky na cizý zahrady?" Aha, jasně, takže v tom baráku bydlel on? No skvělý. Teď už jsem se ale opravdu ovládat nedokázala. Musí být pořád takhle nechutně arogantní? No a co? Tak jsem mu na zahradu omylem kopla kelímek!

,,Doprdele, musím já na tebe pořád někde narážet? Nebyls to náhodou ty, kdo mi to tu tvrdil, že si tu prázdniny užiju, a teď se mi je snažíš co nejvíc otrávit?!" Zařvala jsem na něho, a sledovala, jak mu úsměv okamžitě opadl. ,,Spadl mi na zahradu kelímek." Napodobovala jsem jeho hlas, ale přitom jsem se to snažila říct tak, aby to znělo co nejvíc pitomě. ,,Aby ses z toho neposral!" Dokončila jsem vše, co jsem mu chtěla říct, a s úsměvem na rtech se chystala odejít.

Na těch jeho se ale zase okamžitě objevil ten typický úšklebek. ,,Počkej, co to tu cítím?" zarazil mě, a dělal, že něco cítí ve vzduchu.,,Páchne to jako plesnivej hot dog. Nějakej novej parfém?" No to už si snad dělá srandu! Můj úsměv začal velmi rychle pohasínat, a o kolik byl menší, ten jeho se zase zvětšoval.

Znovu jsem se nadechla, abych ho poslala do hajzlu, ale vyřešila to za mě Hannah. Málem jsem zapomněla, že tu s námi je, a vypadalo to, že Darion taky.

,,Darione, to už snad trochu přeháníš ne?" Vyštěkla jedovatě, a svým pohledem v něm vzbudila takový respek, jak to umí jedině ona.

Vypadalo to, že Darion už nám k tomu asi nic neřekne, a tak mě Hannah popadla za ruku, a odvedla pryč. Vypadala ještě naštvaněji než já. A to jsem byla přesvědčená, že už to víc nejde.

,,Co to do něj sakra vjelo?" Začala ze sebe zmateně, ale pořád pěkně naštvaně sypat slova, hned co jsme zahnuly za roh. ,,Já vím, že dokáže být někdy pěkně arogantní, ale takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. Co se mezi vámi stalo, Chrystal?"

,,Vlastně vůbec nic." Odpověděla jsem jí popravdě. ,,Byl takový na mě skoro od začátku."

,,No, je to divný." Řekla Hannah, a na chvíli se zamyslela. ,,Já teď budu muset jít, ale jestli chceš, jeden můj kamarád dneska pořádá party, takže jestli nemáš nic lepšího v plánu, určitě přijď, pošlu ti adresu. Jo, a říkala jsi že tu máš kamarádku, že? Můžeš ji vzít taky sebou." Nabídla mi.

Já jsem řekla, že ještě uvidím, jestli budu mít čas, ale kdyžtak se ukážu. Pravda ale byla taková, že se mi tam nechtělo. Ne, že bych nechtěla jít na party, ale spíš jsem se bála, že tam potkám jeho. Vy víte koho. Nechci se s ním znova potkat.
Další fakt ale je, že když nepřijdu, může si myslet, že se ho bojím. Když ale přijdu, ukážu mu pravý opak.
Nemohla jsem se rozhodnout, jestli se mi tam s ním chce trpět, jen aby si o mě nemyslel, že jsem srab. Nevím, jestli mi to za to stojí. No, uvidíme. Ještě si to rozmyslím...

___

Zdravím vás u této kapitoly a doufám, že se vám knížka zatím líbí :D. Pokud ano, neváhejte mě podpořit votem nebo komentářem ♡ vážím si toho!