Není důležitý kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš.[Housetrix] Nedoknčeno

Jen sen

Jsem na okruhu se Štěépou, nic zvláštního. Budu tu dělat podporu a mechanika. Je to pro mě čest.
Teď se to rozjelo.
Měl jsem Štěpovi připravit motorku, když v tom se za rohem objevil Martin. Ano Martin Cavér.
Začal si se mnou kecat a přemlouvat mě abych šel s ním.
Tu přípravu jsem odflákl, pustil Baxe na okruh a odešel s Martinem.
Proč mě nežere svědomí? Nevím.

Seděl jsem s Martinem, kecal a koukal na dráhu.
To co se stalo jsem nikdy nechtěl vidět a ani zažít.
Štěpánova motorka ztratí přilnavost. Za ním jede ještě pár jezdců. Taky ztratí přilnavist a všichni se střetnou.
V tu chvíli jako by se zastavil čas. Zatmí se mi před očima, zavřu je.

Oči otevřu.

Procházím se ulicemi, na levém prsteníčku mám zlatý snubní prsten. Na něm je vyryt datum a dvě jména. Moje a Martinovo.
Všichni v ulicích na mě křičí.
,,Ty za to můžeš!",,Tys to udělal!",,Jsi za to zodpovědný!",,Vrahu!",,Zabil jsi mi syna!",,Můj bratr je kvůli tobě mrtví!",,Moje snoubenka umřela jenom kvůli tobě!",,Je mi z tebe zle!"
Tohle poslouchám celou cestu, než projdu starou rozvrzanou bránou. Osloví mě mladá dívka. ,,Proč?" To je to jediné co jí výjde z úst.

Stojím před hrobem, nevím proč tu jsem ani kdo tu leží.
Podívám se na náhrobek.
Padnu na kolena a s histerickým pláčem zařvu.

----------------------------------------------------------

Vystřelím do sedu, z očí mi tečou slzy a zrychleně dýchám.
Pohled střlím na zmateného a trochu vystrašeného Štěpu.
Obejmu menšího a dlouze ho políbím.

"Díky bohu. Byl to jen sen."

Aloha, já ještě žiju.XD
Omlouvám se, teď jsem neměla inspiraci na psaní tohoto příběhu. Snad to stihnu napravit. XD
Zatím čus.