High school [CZ - Niall Horan]

[16] Another bruises

,,Kdes byla celý den?" vyjel po mě Jack, jenom co jsem vešla do dveří. Docela mě překvapilo, že se u něj nenachází matka, která se od něj snad nehne ani na krok. ,,Venku." sundala jsem si Vansky a hodila je do kouta. To samé jsem udělala se skateboardem. ,,Kde přesně venku?" zavrčel a trochu více stlačil hrnek kafe, co měl v ruce. ,,U moře. A pokud tě zajímá s kým, byla jsem s Niallem." odsekla jsem mu a obešla ho. Šla jsem po schodech nahoru, ale ten debil mě stáhl zpátky a natlačil mě na zeď, na což jsem sykla bolestí. A taky mě držel za ty zápěstí, na kterých byly stále ty modřiny od profesora.

,,Pusť mě." zavrčela jsem ale on to neudělal. Byl u mě nepřirozeně blízko a skenoval mě pohledem a při tom se slizce usmíval. Bála jsem se toho, co bude následovat. ,,To ani náhodou." zavrčel a podle tónu jeho hlasu jsem poznala, že je nadržený. Zašklebila jsem se a málem se znova rozbrečela. ,,Pusť mě prosím." škemrala jsem. Znova se mi vrátila ta scéna ze školy. Ten profesorův slizský úšklebek byl stejný jako teď ten Jackův. ,,Prosím." snažila jsem se, ale oproti němu jsem neměla ani nejmenší šanci. Byl namakanej jako nějaký kulturista.

,,Pustím tě, bude to trvat jenom chvilku." obě moje zápěstí chytil jednou rukou a tou druhou si snažil rozepnout opasek. Začala jsem křičet a kopat kolem sebe. ,,Děláš si to pořád horší, být tebou, raději jsem zticha." řekl a přitom mi i sobě stahoval dolní část oblečení. Stíhal mě i ošahávat po celém těle - cítila jsem se jako kus hadru. Zakřičela jsem, když mi stáhl spodní prádlo. To už bylo moc pozdě - zacpal mi pusu. Pak do mě vnikl. Bolelo to - s každým přírazem víc a víc. Doslova drtil moje zápestí a bylo mu jedno, že ho koušu do dlaně. Dokonce jsem mu i prokousla kůži. Nereagoval. Hnusně vzdychal a najednou pořádně zaklonil hlavu a zaklel ,,Oh, kurva jo!" bylo mi zle.

,,Opovaž se jenom ceknout." oblékl se a pustil mě. Při tom se stále mračil. Když zjistil, co jsem provedla z jeho dlaní, hnusně se na mě podíval. Rychle jsem si oblékla kalhoty a chtěla utéct do pokoje ale něco mě zastavilo - štiplavá bolest na mé tváři. On mě uhodil! Chytla jsem se za bolavé místo a zase mi skápla slza. Připadala jsem si tak slabě, zneužitě - což jsem taky v dané situaci byla! Nic jsem mu neřekla, na což se zasmál. ,,To je za tu dlaň."

Hned, co se za mnou zavřely dveře, které jsem mimochodem zamkla, sklouzla jsem podél nich na zem a přitáhla si kolena k sobě. Neměla jsem sílu brečet - jako by všechen život ze mě vprchal. Chtěla jsem za Niallem, chtěla jsem ho obejmout a cítit tlukot jeho srdce, který mě vždycky dokázal uklidnit. Ale neměla jsem sílu na to Jackovi vzdorovat. Rozhodla jsem se zůstat v pokoji a dělat, že tu vůbec nejsem.

,,Proč já? Proč já?" začala jsem se dusit vzlyky. Proč se tohle musí dit zrovna mě? To nemůžu být normální? Nemůžu normálně chodit do školy bez toho, aniž by mě někdo napadl a pokusil se znásilnit, rovnou dvakrát a pak přijít domů a znova být znásilněna? To nemůžu normálne vystudovat, pak se vdát za Nialla a mít s ním klidný život a dvě děti? Ne, já musím prožívat tohle peklo!

Celé tělo mě bolelo, hlavně zápěstí a podbřišek. Pokusila jsem se vstát. Mým tělem znova projela vlna bolesti. Měla jsem na každičké části mého těla modřinu nebo odřeninu. Lenivým krokem jsem se dostala do své vlastní koupelny. Rozsvítila jsem a shodila ze sebe všechno moje oblečení. Pak jsem pohlédla do zrcadla. Lekla jsem se - vypadala jsem příšerně. Modřiny zdobily moje břicho, krk a zápěstí. Jedna malá červená skvrnka byla na mé tváři a tekla z ní krev. Dále jsem měla podlitiny na stehnech, spíše blíže k rozkroku, nečekaně. Taky pár na žebrech, nepoznávala jsem sama sebe.

Raději jsem zalezla do sprchy a nechala na sebe padat kapičky horké vody. Byl to nádherný pocit. Nevím, jak dlouho jsem v té sprše byla, ale z dolního patra domu na mě matka řvala, abych už vylezla. V duchu jsem ji poslala do prdele ale udělala jsem to, co chtěla. Přeci jen by na mě poslala Jacka a z něho jsem měla zimomravky po celém těle. Při té vzpomínce, jak se tento pěkný den tak totálně posral jsem se zachvěla.

Oblékla jsem se do legín a hodně velké černé mikiny, co patřila Mikeymu. Hlavně, že dokázala zakrýt všechny modřiny, a těch bylo požehnaně. Bylo mi ze sebe zle, bylo mi zle z toho, co se kolem mě dělo. Chvíli jsem seděla na posteli, pak na zemi, pak zas na posteli, pak zas na zemi. V hlavě jsem měla prázdno, neměla jsem o čem přemýšlet.

Pak mě to přestalo bavit. Bezmyšlenkovitě jsem vstala a vytáhla ze šuplíku papíry. Vzala jsem propisku a začala jsem psát slova a při tom brečela.