Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Spolu to dokážeme X.

*Sigyn*

Ten den, kdy se rachot později změnil na zkoušku hudebních nástrojů, se pokusila sníst od každého jídla polovinu. V hlavě se jí rodil plán a potřebovala sílu, aby ho byla schopna zrealizovat. Potrava se jí tlačila zpátky do úst, ale nedala jí možnost ji oslabit. Ona to dokáže, bude se Sif mluvit.

Večer, kdy se severské písně linuly až k jejím uším, nastal. Vyčkala, až přestane paní Brië vyprávět, a pokorně ji požádala, jestli by jí nepřinesla nějaké sladké. Léčitelka rozšířila oči šokem. Dlouhou dobu nebyla schopna popadnout dech nebo promluvit. Celá rozjařená ji políbila na čelo. Spínala ruce, děkovala bohům a s úsměvem se vydala do kuchyně. Sigyn se za tu lež nenáviděla, ale musela se jí zbavit.

Natáhla se pro župan a oblékla se. Potom přišla ta nejhorší část plánu. Zvednout se a dojít až k ústí zahrady. Přála si mít křídla a prostě tam doletět, ale nezbývalo jí nic jiného, než použít vlastní nohy. Přidržovala se nábytku a vstala. Dech se jí mírně zrychlil. Hlava chvíli odporovala, ale poté se přestala točit a Sigyn se vydala podél zdi ke dveřím. Věděla, že musí rychle, než se paní Brië vrátí.

Vyhledávala stín, v němž se ukryla, když ji míjela nějaká pomocnice nebo léčitelka. Zadýchaně se vykradla z léčitelského komplexu a kolem srdce ji píchalo. Nikdy by nevěřila, jak je těžké otevřít dveře, nacož sejít schodiště. Počítala patra, aby cestou zpátky nezabloudila, zatímco se jako klíště držela zábradlí. Nejspíše se einherjarové zdržovali venku, neboť na západním schodišti nepotkala ani jednoho.

Poslední patro před cílem si musela oddechnout. Bosá chodidla jí zebala, ale tělo námahou příjemně hřálo. Ale čím déle odpočívala, teplo se vytrácelo a ji opět pohltil chlad. Přiměla se pokračovat a překonat poslední metry, které ji dělily od sloupoví chodby mířící z útrob paláce přímo do zahrady.

Prostor naplnily tóny písní i šum hlasů a výbuchy smíchu. Někdo poblahopřál čerstvým snoubencům a všichni jeho slova zopakovali a napili se ze svých pohárů. Sigyn se celým tělem opřela o podstavec sloupu a nakoukla do božského veselí. Desítky párů tančily na dlážděném placu, zbytek se procházel po trávě. Na dlouhých, květy ozdobených stolech s lavicemi stály hromady jídla a sudy piva i medoviny. Nad hlavami všech levitovaly lampióny, velké a malé, kulaté i oválné, aby nádheru pod sebou osvětlily. Jak znala Sif, určitě to byl její nápad. Bohové by si vystačili s obyčejnými loučemi. Všimla si, že Ásky měli ve vlasech zapletené věnečky a Ásové si na počest jejich prince nasadili helmy.

Srdce jí poskočilo, když zahlédla Lokiho helmu, ze zlata a s rohy. Vzpomněla si na oslavu narozenin sestry a na jeho slova: „A významný opravdu není. Nevzal jsem si ani svou helmu." Takže tohle je pro něj významný den? Nebo ho k tomu přiměla společnost? A proč nad tím uvažuješ, když potřebuješ najít Sif?! okřikla se a odvrátila zrak na opačnou stranu. Paní Brië se už jistě vrátila a zjistila, že není v posteli. Musela spěchat.

Pak se mezi hloučky bohů a dvořanů vyrojila zlatovlasá snoubenka prince. Úsměv měla od ucha k uchu a k Sigynině žalu na krku její náhrdelník. Věděla snad, že přijdu? Zamávala na ni, když se podívala jejím směrem. Prvně, jako kdyby nemohla Sif uvěřit svým očím, se zarazila. Potom s někým promluvila a konečně vyrazila za ní. Vypadala dost nadšeně a škodolibě. Tohle byl hloupý nápad, pomyslela si Sigyn a pozbyla odvahy.

Vzala ji za paži a táhla hlouběji do stínu, daleko od ostatních. „Takže tys nakonec přece jen přišla," řekla s kapkou sarkasmu a obešla si ji, jako kdyby si potřebovala nepřítele prohlédnout ze všech stran. Sigyn si přitiskla cípy županu více k sobě.