💚V Zajetí Lásky💛

23.

V deníku byl celý mámin život od školy. Měla popsané veškeré věci, které ji dělali šťastnou i nešťastnou. Přečetla jsem celý deník za dobu kdy byl Draco pryč. Neměla jsem ani chuť ho hledat nebo se zajímat kde je a co dělá. Přeci jen jsem tu měla zůstat a hlavně jsem měla plnou hlavu mé matky, Snapea a sama sebe.

V deníku byly u různé malůvky a malé portréty míst a lídi. Trochu mi to připomínalo místnost, kterou jsem našla u nás doma. Ale deník spíše ovládal Snape, Bradavice a já. Musím uznat, že svou matku jsem moc nepoznala, ale její kresby mi o ní říkaly mnoho. Třeba to, že svou dceru milovala, ale milovala i muže, který ji ublížil. Však citům se poručit nedá.

Vyčerpaná jsem upadla do hluboké spánku. Probudil mě však skřípavý smích. Měla jsem chuť se jít podívat, co se děje. Hlavně jsem měla hrozný strach o Draca, který byl někde v domě a já nevěděla kde. Smích se šířil a byl hlasitější. Měla jsem strach. Chtěla jsem mít Draca hned teď u sebe. S ním byl pocit bezpečí, který teď nemám. Byly slyšet kroky, které se zastavily před dveřmi. Mé srdce zprudka bilo a můj dech byl rychlejší. ,,Bello! Okamžitě se vrať!" byl slyšet mužský hlas. Hlas lehce sýpal, jak když by někdo mluvil hadí řečí a zaroveň používal obyčejná slova. Kroky začaly od dveří ustupovat a kráčely pryč. Pomalu jsem se začala uklidňovat a v dece zachumlaná jsem si sedla na postel. Přemýšlela jsem nad tím, co se právě stalo. Bello! Však ano. To je sestra Narcissy. Bellatrix. Zněla šíleně. Budou to asi ty roky v Azkabanu. Říká se, že člověk tam jednoduše zešílí. Myslím, že podle jejího smíchu to mám potvrzené.

Pomalu jsem se vyhrabala z postele. Když byl klid a žádné zvuky jsem nezaslechla, rozhodla jsem se se vydat na průzkum. Otevřela jsem malu dveře, které lehce zavrzaly a udělala jsem malý krok vpřed. Vyšla jsem z pokoje a opatrně se rozhlédla po temné chodbě. Nikdo nikde nebyl, a proto jsem se rozhodla sejít schodiště, které vedlo do hlavní haly domu. Schod po schodu vrzal, když jsem na něj pomalu šlápla. Však snažila jsem se být jako myš, která cupitá prozkoumat situaci.

Šla jsem potichu chodbou, která z haly vedla do velké místnosti. Začínala jsem znovu slyšet ty syčivé zvuky, které jsem slyšela, když Bellu lákal nazpět. Znovu jsem začala mít strach. Chtěla jsem se otočit, však někdo mě chytil za ruku a rychlostí zatáhnul za roh. Myslela jsem, že je to má smrt a v hlouby jsem doufala, že je to Draco. Byl to ten, na kterého myslím poslední dny. Do mých tmavých očí hleděly ty samé. ,,Co tu děláte!" vyprskl potichu profesor lektvarů a tak též i můj otec. Byla jsem vyděšená. Nezmohla jsem se na jediné slovo. Strach ve mě pulzoval. A na setkání s ním jsem doposud nebyla připravená a netušila jsem, že ho tu někdy potkam. I když mě to mohlo napadnout, když Narciss byla jeho dobrá kamarádka. Snape se lehce zamračil a podíval se za roh směrem k velké místnosti. ,,Pojďte." vyzval mě. Já tedy šla za ním. Vedl mě chodbou do zadní místnosti. Chtěla jsem mu říci, že se mohu vrátit zpět do Pokoje Draca, ale když jsem chtěla promluvit, mé hrdlo se stáhlo a neprojevila jsem ani hlásku.

Místnost byla temná. ,,Sedněte si tu. Já Narciss řeknu, že jste tu. Ale teď mi musíte slíbit, že nebudete za žádnou cenu vylézat! Je to nebezpečné." Hluboce se mi zahleděl do očí. Já pod nátlakem jeho tmavých očí jsem kývla. Zrazu jsem byla v tmavém pokoji sama. Začala jsem si přehrávat situaci, která se právě stala. Však nechápala jsem, proč byl najednou tak milý, chápající a starostlivý. Jedinou odpověď, kterou jsem měla byla má matka. Nechce ztratit jedinou část jí? Nebo jak jsem to měla chápat?

Proseděla jsem v pokoji celou věčnost. Nebavilo mě sedět na jednom místě a utápět se v myšlenkách, na které nemám odpovědi. Chtěla jsem jít pryč, nebo se jen tak procházet. Ale strach mě naplňoval a já nebyla schopná vydat ani jediný pohyb.
———————————

S kamenným výrazem jsem hleděla z okna, když jsem zaslechla kroky, které dunivým zvukem se rozléhaly po pokoji a byly blíž a blíž. Mé srdce začalo zběsile tlouci. Když se klika pohla směrem dolu a otevřely se dveře, moje srdce jak kdyby se na vteřinu zastavilo. Však ve dveřích se zjevila bledá tvář Narciss. ,,Jsi v pořádku?" Se strachem v očích mě vtáhla do objetí. ,,Ano jsem." Zamumlala jsem tiše. Když se odtáhla, zadívala se mi do očí a podívala se směrem ke dveřím. Byly slyšet hlasy. Hlasy, které volaly mé jméno. Byly to hlasy Draca. Zběsile mě hledal po domě. Když mě spatřil v otevřených dveřích, rozběhl se proti a vběhl mi rovnou do náruče. ,,Kam jsi to proboha šla?!" Zadíval se mi vážně do očí. ,,Bála jsem se o tebe." Vyšlo z mých úst. ,,Ale určitě ne tak, jako já teď o tebe. Díky mami, my půjdeme do pokoje." Narcissa kývla a Draco mi pomohl vstát.

Vyšli jsme do druhého patra, Draco laskavě otevřel dveře a já vešla. Posadila jsem se na postel a zadívala se do země. V momentě se kolem mého těla omotala hebká deka. S chutí jsem deku přijmula a usmála se na Draca. On si však kleknul naproti mě a zadíval se mi do očí. ,,Draco, co to mělo být? Byla tu Bellatrix, že ano?" Draco vážně sklopil oči a já více znejistěla. ,,Nechtěli jsme, aby jsi to věděla, ale dobrá. Myslím, že máš vědět to, co se dělo a děje. Byl tu. Byl tu Pan Zla. A ano i Bella a další......Smrtijedi. Nechci, aby ti ublížili. Já..." na chvíli se přerušil. Věděla jsem, že nechce dál mluvit a já ho nechtěla nutit. Však co jsem chtěla vědět je to, co tu dělal Snape. ,,Draco, jestli nechceš, tak mi to teď říkat nemusíš." Usmála jsem se a pohladila ho po tváři. ,,Ale jedno bych vědět chtěla. Potkala jsem Snapea. To on mě odvedl do toho pokoje..." Draco se na mě zaraženě zadíval. ,,Snape?! Jo, on mezi nás taky patří. Ale že by tě zachránil? Však ti děla povětšině naschvály..." já přikývla. ,,Nemůže to být třeba z důvodu mé matky?" ,,Je to možné. Mohli bychom se zeptat mámi. Ta sním dnes po schůzi mluvila. Třeba bude vědět." Jeho oči mě zahřívaly a zároveň chladný odstín mě klidnil. ,,Ne. Myslím, že ona má taky dost. Když bude chtít, řekne mi to sama." Usmála jsem se a dlouze jsem Draca políbila.