Real feelings - Básně o skutečných pocitech a životě

Kapitola I.

BUDOUCNOST

Tenhle příběh se každý říci bojí.

Každý v něm má tváře dvojí.

Co se stane dřív než začnu spát.

Do budoucnosti chci se podívat.

Otevírám dveře, otevírám oči.

Aniž bych chtěla, štěstím tu brečím.

Jenom já, zrcadlo a bílé šaty,

na krku visí mi řetízek zlatý.

Přichází matka, natahuje ruku,

směje se na mě v tom velkém hluku.

Vede mě ven tou prázdnou chodbou,

je vidět štěstí v pohledu nás obou.

Dveře se otevřou a on tam stojí!

Jistý si vším, čeho se bojí.

Všechno utichá a já kráčím za ním.

Za lásou jedinou, stát se jeho paní.

Nevnímám nic, pouze jeho tvář,

nad hlavou nám svítí malá svatozář.

Jediné co řekneme, bude slovo "Ano"!

Jsme navždy spolu, tak je to dáno.

Maminka jásá, však křičí bolestí,

tatínek ji v nemocnici kabát pověsí.

Běžíme na sál, dítě chce ven!

Pro kolendář důležitý stal se ten den.

Otevírám dveře, otevírám oči,

náš synek tátovi v náručí brečí.

Den za dnem odchází, rychlý je čas.

Rodina je jediná pro každého z nás.

Jak plyne den za dnem, tři květy nám odchází,

že už jsme staří spolu nám dochází

Náš čas je tu, ten šťastný konec,

čekáme jen až zazvoní náš zvonec.

Tvé srdce bylo mé celý ten čas!

Teď můžeme říct, že svět je náš zas!

Věnováno Ondřeji Konečnému. Pro mou velkou lásku od srdíčka.