Ztracená novinářka/ FF BVB

25. Náročný víkend

Druhý den ráno proudily sluneční paprsky přes škvíru záclon do útulné ložnice a spočívaly na tváři mladé novinářky, která spokojeně spala a netušila co se v dnešním dnu všechno stane. 
Spokojeně oddechovala a užívala si klidný spánek, tedy do té doby než se paprskům otočila čelem. Probraly ji z hezkého snu, promnula si oči a následně se opřela o lokty. Hleděla na dveře ložnice a přemýšlela, že po bouřce není ani památky a tak dnes možná bude slunečný den, který by si mohla přeci jenom užít. 
A pak jí to cvaklo, jak se sakra dostala do své postele? Rychle se posadila až se jí zamotala hlava a horlivě přemýšlela, jak se sem dostala, protože si moc dobře pamatovala, že seděla v obýváku a koukala na film společně s tím tupohlavcem. Že by ji sem odnesl a pak odešel? To by mohl udělat? 
Nechtělo se tomu věřit a tak pomalu vylezla ze své postele a přešla ke dveřím, které opatrně otevřela. Z ložnice měla přímý výhled do obýváku a chtěla se přesvědčit zda tam je anebo jednoduše odešel. 
Dveře lehce zavrzaly a Loren musela v duchu zanadávat, musí se je nechat namazat. A když nakoukla do svého koutku, zděsila se. Ten muž vážně spal na gauči, rozvalený do všech světových stran, s polštářkem položeným na hrudi, jednou nohou na zemi a spokojeným výrazem na tváři. 
Zavřela za sebou hned dveře a začala počítat do deseti, aby se uklidnila. Nechtěla věřit tomu, že tu přespal. A proč tu sakra přespal? Jasně, měla panickou hrůzu z bouřek a prosila ho ať přijde, protože prostě nikoho jiného neměla. Ale nechtěla, aby tu spal! Vypadalo to tak hrozně a nepřirozeně. Navíc, co si teď o ní pomyslí? Že mu dává jasné naděje? Že si možná myslí, že taková tupohlavec a egoista není? Že ho má možná i ráda? A jak se má z téhle šlamastiky sakra dostat?! 
Frustruvaně si vjela dlaněmi do vlasů a přemýšlela co se bude dít. Nechtěla tam jít, nechtěla ho budit. A bylo by hlavně neslušné ho vyhodit. Pokud se k němu potřebovala dostat ještě blíže, musela opět hrát svou hru, do které se chytal. A navíc potřebovala, aby jí věřil a to sakra moc dobře. Takže co teď? Normálně vstát, začít dělat jakože nic anebo tam nakráčet a vzbudit ho? A co měla říct? Jakože děkuju ti, že jsi semnou byl přes noc, ale teď už musíš jít. Anebo si hrát na nějaký romantický pár, co o sobě ještě vůbec neví, že má pro toho druhého slabost a dělal že o nic nešlo? 
Fajn, počítání do deseti vůbec nepomohlo, spíš naopak, zhoršilo. A ona stále nic neměla vymyšleného. A ani nevěděla co má dělat, jak má pokračovat. Zavolala by svému příteli a požádala ho o radu, tak jako vždy. Jenže podle času v Chicagu bylo dobrých jedenáct hodin dopoledne a to už mu začala další konference, takže měla smůlu. A nikdo jiný tu nebyl, nikdo. 
Takže Loren nezbývalo nic jiného než se smířit s tím, že si tenhle problém bude muset vyřešit sama. 
Udělala pár kroků ke skříni a podívala se na sebe do zrcadla. Měla na sobě stále stejné oblečení jako včera. Dlouhé černé tepláky a triko s dýni, její nejoblíbenější zelenina. 
A jak šlo vidět, vlasy na to nebyly taky tak hrozně, ale pro jistotu si je hodila do vysokého drdolu. Několikrát se zhluboka nadechla, aby si dodala odvahu a poté vyšla ze svého úkrytu. Andrew stále spal jako naprosté miminko, kterého nemohlo nic vyrušit. A jelikož Loren byla drzá, vyfotila si ho. Jen kdyby náhodou na ni něco měl. Mohla ho jednoduše vytočit. 
Přesunula se tedy do kuchyně kde se rozhodla pro ranní kávu, přesně tak jak milovala. A taky lehkou snídani. Konvici naplnila vodou, vyndala dva bílé hrnky a dvě bílé misky. 
Z horní skříňky vytáhla plechovku s vločkami, které nasypala do misek a než konvice cvakla, vyndala z lednice ovoce jako borůvky, mango a jahody. Jakmile konvice ohlásila, že má hotovo, zalila hrnky a poté ovesné vločky, které důkladně míchala než se z nich udělala kaše. Nechala ji chvilku odstát a ta ještě druhý hrnek s kávou zalila sójovým mlékem, které taktéž naprosto milovala. Když kaše nebyla tolik horká, poskládala na něj ovoce, pěkně do řádků a poté to trochu polila burákovým máslem a hodila do každé misky dvě kostičky čokolády. 
Když byla se svým výtvorem hotova, sedla si na barovou část společně se snídaní a otevřela telefon, aby se podívala co se za noc stalo ve světě. 
Moc toho tedy nebylo a o ni se už taky tolik nepsalo, a pak jí to došlo co udělala. Ona mu automaticky udělala snídani. Jakoby to bylo naprosté běžné a normální. A Loren tenhle fakt vyděsil, tohle se dít nemělo. 
Nadskočila hrůzou, když se tichem ozval hrubý hlas s popřáním dobrého rána. Chtěla začít ječet a možná i hodit tou vydatnou snídaní, jenže si hned na to uvědomila, že to nemá ani cenu. A když ho tam viděla, stát na prahu obýváku a kuchyně v naprosto velkých bílých teplákách a volném červeném tričku, musela se usmát. Jenom tak jemně, aby to nepoznal. A jeho rozcuchané vlasy o tom mluvily už dost jasně. Kdyby ho viděli novináři, udělali by z toho naprosto velké halo. 
,,Vyspinkáno do růžova?''
,,Kdyby byl gauč delší bylo by to mnohem lepší.'' poškrábal se na hlavě a Loren si musela uvědomit, že ač ho nemá v oblibě. Pro spoustu ženských musí být sakra atraktivní. Vlasy měl po bocích hlavy na krátko střižené a horní část delší. Ne tolik, aby si z toho mohl udělat culík, ale ani příliš krátké, aby se s nimi nedalo vyhrát. A jelikož si je ještě neučesal, měl je rozházené do všech stran. A když si ho tak prohlížela, musela přeci jenom uznat, že vůbec není k zahození. 
Zatřepala hlavou, aby vyhnala všechny tyhle myšlenky, nemohla o něm takto přemýšlet. 
,,Taky si na všechno stěžuješ,''
,,Všechno musí být naprosto dokonalé jako já,'' pronesl ledabyle a Loren se musela zasmát tomu, jak moc klišé to znělo. Posunula na konec baru druhou misku se snídani a dala před něj ranní kávu, ze které se ještě krásně kouřilo a voněla tou tou aromatickou vůni, jenž naprosto zbožňovala. 
,,Na tohle bych si možná i zvykl,''
,,tak si nezvykej, je to jen ze slušnosti,''
,,včera to nevypadalo, že mě tu necháš spát ze slušnosti,''
,,vůbec nevím zda jsem ti to dovolila anebo ne,''
,,celkem si i prosila ať zůstanu,''
,,to kecáš,'' přeměřila si ho pohledem a čekala co odpoví, ale když se jen usmál než si nabral lžíci svou snídani, vzdala to. Možná ani nechtěla vědět co se všechno dělo večer. Bylo jí až moc dobře jasné, že odnesl její maličkost do postele a on si ustlal na gauči. 
V tichosti snídali, každý ponořen do svých myšlenek na včerejší večer a dnešní ráno, které nebylo až tak zvláštní jak si oba mysleli. Jenže z myšlení je vytrhl vyzvánění Loren telefonu. 
A když viděla kdo jí volá, musela protočit oči v sloup. Nechtěla se s ním vybavovat, ale co měla na druhou stránku dělat? Ignorovat ho taktéž nemohla, to by ji asi přizabil. 
,,Ano?''
,,Ani dobré ráno nepopřeješ svému šéfíkovi má drahá?''
,,Před chvilkou jsem vstávala Jacku, o co jde?'' otočila se k Andrew zády, neměla ráda, když někdo sledoval jak telefonuje. 
,,Mám na tebe takovou prosbičku,''
,,to vím, jinak bys mi ani nevolal,''
,,jak mě už znáš, to je celkem milé,''
,,tak sakra mluv, nemám na tebe celý den,''
,,měla by sis uvědomit s kým mluvíš drahoušku,'' jak šlo poznat, trochu ho urazila. Jenže ona byla jeho jednička, jeho miláček, jeho eso v rukávu a tak moc dobře věděla, že se na ní nikdy tolik zlobit nebude. 
,,Mám tady návštěvu, tak mi to můžeš už říct,''
,,Oh, máš u sebe jeho?''
,,hmm,'' zabručela a podívala se za sebe. Snažil se jí dopřát prostor a tak si hledal něco na svém telefonu, ,,o co jde tedy Jacku?''
,,Potřebuju od tebe pár fotek,''
,,ode mě?''
,,Matthew je na konferenci, Olivia v terénu, George na dovolené a Lilly v Malibu, jiného fotografa nemám,''
,,já nejsem ale fotograf!'' zvýšila hlas a až poté si uvědomila co to řekla. V duchu si několikrát nafackovala, ,,Neříkej mi, že nemáš ani jednoho fotografa,''
,,nemám, a ty jsi moje eso. A navíc, ten zrzek tě toho dost naučil,''
,,a co to musím nafotit tedy?''
,,Víš jak se blíží soutěž o top pět nejhezčích míst v Los Angeles?''
,,Vím, a?''
,,Každý rok se toho zůčastňuje Matthew společně s Lilly, ale jelikož ani jeden nemůže a já ty fotky potřebuju vážně akutně,''
,,a já jsem tvé eso v rukávu,''
,,tak bys to mohla vyfotit,'' musela si povzdechnout, tohle bude sakra náročný víkend.
,,a co to tedy bude za místa?''
,,Griffith Park, Runyon Canyon Park, Echo Park a pak bych to viděl asi na Korean Bell  of Friendship, Holocaust Muzeum''
,,s tím posledním si ze mě děláš srandu, že ano,''
,,v neděli v osm večer to čekám v e-mailu má drahá, o úpravy se starat nemusíš, to udělá Rayen, jen ty fotky,''
,,Jacku ale tohle je sakra moc, ''
,,jsi nejlepší Lor,'' a s touhle větou hovor skončil. Nestačila ani cokoliv jiného říct, prostě byla jak v pasti. 
Zavrčela frustrací a silně si lokla své kávy. Mohl ten den být lepší sakra?
,,Já myslel, že fotíš,'' ozval se Andrew a Loren měla co dělat, aby nebouchla i u něj. Musela si něco vymyslet, hned teď, ,,fotím, ale ne tohle téma co po mně chce,''
,,Co musíš vůbec všechno nafotit?''
,,Echo Park, Runyon Canyon, Griffith Park a, Korea Bell a pak muzeum s Holocaustem,''
,,a co vůbec fotíš tedy,'' hm, a co teď Loren? Co si vymyslíš?
,,Jsem v terénu, fotím pro Matt a on na to udělá sloupek,'' 
,,tak proto jste i nejlepší kamarádi,'' 
,,jo, přesně tak,'' přikývla a musela si oddechnout, když si uvědomila, že na to skočil. 
,,Můžu ti pomoct,'' nabídl se Andrew a Loren zvedla hlavu od desky baru, do které chtěla původně vypálit díru. 
,,Můžeme jet mým autem, budu tvůj řidič a zároveň i doprovod,''
,,Vážně?''
,,Budeš to mít rychlejší než čekat na taxi a navíc, užiješ si skvělý víkend se mnou,''
,,tak parádně to znělo než si začal být zase egoistický,'' seskočila z baru a hodila své nádobí do dřezu. 
A když se rozhodla, že se půjde tedy připravit, protože to budou dlouhé dva dny ve společnosti tohohle muže, zastavila se ještě před ním, musela hlavu tedy sakra zaklonil, aby se na něj podívala, ale užila si ten jeho pohled zaražení, když ho poplácala po tváři a odešla se slovy, že mu hodí věci do sušičky a ona se mezitím může upravit.