Do ředitelny nakráčela 1,50 vysoká ředitelka s růžovými vlasy a začala nejdřív řvát na mě. Když se na chvilku uklidnila, vysvětlila jsem jí situaci. Pak začala řvát na učitelku tělocviku.
Byla asi dost vytočená. Když na nás asi půl hodiny řvala, v naprostém klidu řekla: „Tak to bychom měli.“ a odešla. My s učitelkou jsme taky odešli. Každá na jiné straně chodby jsme otevřeli dveře a vešli do nich.
Učitelka vešla do svého kabinetu a já na záchody. Jemně jsem se opřela o umyvadlo a koukala na sebe do zrcadla. Pro jistotu jsem vešla do kabinky a vytáhla si mobil, i když je to u nás na škole zakázané a byl ještě čas vyučovací hodiny.
Měla jsem jednu nepřečtenou zprávu od neznámého čísla.
Ach ne. Chvilku jsem tam seděla oprena o zeď a pak jsem si řekla, že dneska už mám školy dost
Když se mi to srovnalo v hlavě, rozhodla jsem se odepsat Hanovi.
Přijď v 18.00 k té opuštěné továrně za městěm.
~Han
Ani náhodou.
~Angie
ČTEŠ
BI+CH
Fanfiction(dokončeno) Není to tak jak to vypadá. Ze šprtky se ze dne na den stal někdo úplně jiný. Přitom za to nemohl nikdo jiný, než ten, kdo seděl v tom autě. Předem se omlouvám za pravopisné chyby a nespisovná slova 😂. Ke každé kapitole je písnička v ž...
