Setkání

20 3 0
                                    

Mám na zápěstí něco jako divné hodinky co by mi měli ukazovat kolik je hodin tam u Nika v Norsku.  Podle nich bych se měla za pár minutek objevit u Nika ve chrámu, jenom jestli tam bude. Snad mu to Elements nějak vyřídil. Za minutu, byla jsem jako na jehličí a nemohla jsem se dočkat až ho znovu u vidím, je to skoro nemožné že spolu budeme mluvit. Už jen  pár sekund. 

Koukám že jsi pěkně nedočkavá a abych byl hodný zodpovím ti pár otázek. Takže Nikovi jsem poslal vzkaz snad si to přečte a bude mi věřit. No a neboj se. Ty zvládneš vše to mi věř. 

Jop to je fakt. Tak dělej už se nemůžu dočkat. 

Ještě je něco co ti musím říct je to takové mini opatření...

Nik

Když jsem se po plese doplahočil včera do pokoje vyřízením z tance s těmi všemi princeznami a váženými slečnami jsem sebou zavřel dveře a radši zamkl. Padl jsem na postel ještě než jsem dopadl všiml jsem si obálky a mém nočním stole. Rychle jsme jí otevřel a v rychlosti přečetl. 

Zdravím tě princi Nikolasi, 
Zítra se sejdeme v chrámu Elements bude tam na tebe čekat překvápko, tak tam buď včas!
Budeme tě čekat ve 12:00

Když jsem si to přečetl myslel jsem si že si ze mě někdo dělá srandu, ale i tak mi zvědavost nedala a dostavil jsem se tam. No a tak teď tady stojím před chrámem a dodávám si odvahu protože rozhodně netuším co tam na mě vybafne. Otevírám těžké dveře a nahlédnu dovnitř u oltáře nebo jak se tomu říká stojí světlá postava. Vím koho vidím poznám jí i zezadu, ale rozhodně se mi tomu nechce věřit když se na mě otočí málem to se mnou sekne o zem. 

Zora

Jsem v chrámu a Nik nikde koukám se  po kostele a stále se rozhlížím. Právě zkoumám takzvané kněziště to jsme se učili tak před rokem jinak bych nevěděla že něco s takovým názvem vůbec existuje, když jsem uslyšela otevírání dveří ještě pár sekund jsem tam stála jako přibitá a čekala jsem kdy se odvážím otočit. Když jsem se otočila uviděla jsem ten nejhezčí obličej který jsem mohla vidět jak na mě nevěřícně kouká jakoby čekal že se právě rozplynu a zmizím. 

,,Niku?" musela jsem se zeptat i když my bilo více něž jasné kdo tu přede mnou stojí. Rozběhli jsme se k sobě a chtěli se obejmout to byl ale pěkně blbí nápad trošičku jsme zapomněli na to že jsem tu v podobě ducha a doslova jsem projela Nikovím tělem. No po té trapné situaci jsme si sedli před to kněziště a povídali si aspoň že to jsme mohli. 

,,Já pořád nemůžu uvěřit že tady stojíš a mluvíš víš jaké to je se smířit s tvojí smrtí? No prostě strašné musel jsem se přestěhovat zpátky k mamce do sídla. Nemohl jsem zůstat ve škole kde mi tě připomínala i moje učebnice pro upíry no prostě k šílení. Všechny holky po mě ještě den po tom co jsi zmizela. " bylo vidět že je strašně rád že mě může vídat ale taky by se mě rád dotkl a zlíbal mě a možná i něco dál. To  bylo ale nemožné, ale mohli jsme bít rádi že se vidíme a mluvíme  spolu. No a tak jsem Nikovi taky vyprávěla jak je to tam kde jsem nuda. 

,,Je tam pořád den. Chápeš to? Tam se nedá spát je to strašné. Elements mi pomáhá dává mi barvi a plátna na kreslení abych se tam asi nezbláznila,  dává mi knihy na čtení trošku mě někdy učí magii i když tam nejde ale dává mi aspoň rady." Nik to všechno se zaujetím poslouchal a nic k tomu neřekl. 

,,Je možnost že se někdy vrátíš spět nebo do konce život a si s tebou budu jen povídat?" 

,,Promiň, ale to možné není je jen malilinkatá možnůstka a nemusíme si pořád povídat až budeš starší můžeš mi říct že se se mnou nechceš scházet a můžeš odejít. " Říkalo se mi to těžko dokonce mi ukápli slzy i když jsem věděla že mu lžu. Než jsem se tady ocitla Elements mi řekl že by to Nik radši vědět neměl mohl by pak mít zbytečné naděje a kdyby se to zvrtlo nemusel by to přežít. Takže jsem ho vlastně chránila. Nikovi taky ukápli slzy a bylo vidět že teď mě chce obejmout ještě více než předtím. 

,,Zoro, já tě nikdy neopustím s nikým už nebudu jako s tebou nikdy. " Asi ho ranilo že jsem si něco takového vůbec myslela. 

,,Já vím neboj." řekla jsem to a byla to pravda věděla jsem to stejně jistě jako on, protože jsem to měla stejně.  ,,Budeme se tu vídat každý den jestli chceš vždy hodinu od dvanácti." 

,,Samozřejmě že chci, můžu také přivést ostatní?"

,,Opravdu ráda bych je viděla ale radši ne mohli by ti to nakonec klidně i zakázat sem za mnou chodit a znáš svou matku. Myslela by si že ses zbláznil a chtěla by tě oženit že tím se to zpraví. " Nik zakýval že to radši nikomu neřekne asi si taky představil co by se stalo kdyby se to jeho matka dozvěděla, před ní se nic neutají. Slíbili jsme si že se tu teda budeme scházet a povídat si o tom co jsme zažili. Už jsme měli jen pár minut na rozloučenou. Když nastal čas ještě jsem mu stihla zamávat a pak už jsem byla zase zpátky u Elementa. V té nudné mrtvé zemi kde jsem byly dál než normální ostatní duše. 


Chrám ElementsKde žijí příběhy. Začni objevovat