David
Když vyšla ven, tak jsme všichni ztuhli. Její modré oblečení bylo úplně stejné, jako její oči. Měla je krásně světle modré, stejně jako ostatní dívky z našeho království. Nemá křídla, opakuj si to, nemá křídla, ty tupče! Burcoval mě můj mozek. Sára k ní neslyšně došla a zase jí vylekala. Pak, ale udělala něco, z čeho jsme všichni dostali málem infarkt. Podala jí náš čaj, modránek. Modránek je specifický v tom, že chutná jenom našemu lidu. Každý cizí, když se ho napije, tak buď onemocní, nebo rovnou zemře na místě. Anežka jí naštěstí zastavila v čas. Clare se na ní, ale jenom usmála a pronesla: „Tak to se musí zjistit, je to v zájmu vědy a zároveň mého žaludku." Naklonila si hrneček k ústům a to mé odlepilo, od židle stejně jako kluky. „Ne!" zakřičel jsem na ní, a rychlostí blesku jsme stáli všichni u ní. Ona, ale polkla a spokojeně se usmála. Zůstal jsem na ní zírat. Jak to že to s ní nic nedělá? Ona se jenom kouzelně usmála a začala nám vyprávět, co v tom čaji chybí. Pak se znovu napila a to, ž jsem se radši zeptal Oskara, co je to za čaj. Pak jsem jí ho vzal z ruky a rozešel se do kuchyně. Ta holka mě nepřestane udivovat. Došel jsem, až do kuchyně. „Ahoj hoši, už zase, co vy tady?" zasmála se Aneta.
ČTEŠ
Neviditelná křídla
FantastikPrach, krev, tlukot srdcí, reflexi, pot, voda, peří, kosti, listí, utrpení, vraždění... Válka začala. Nikdo se nebál zvednout svá křídla a vyjít bojovat, i kdyby měl padnout. **** Earal, stojí na stupínku, vedle svého otce. Pozoruje, jak se lidé nič...
