Wolf Rules [SeongSang;ATEEZ]

5. kapitola

O pár dní později

V sobotní den se Yeosang probudil okolo deváté hodiny dopoledne kvůli ostrým paprskům slunce prosvítajícím skrze žaluzie, a tak nemělo již cenu pokoušet se zahrabat pod peřinu a znovu upadnout do spánku. S protáhnutím zad a paží vstal z postele a línými kroky vešel do koupelny naproti svému pokoji. Prošel kolem zrcadla nad umyvadlem a na malou chvíli se zadíval na svůj odraz. Vlasy, trčící do všech stran, se pokusil spravit hřebenem a poté si studenou vodou opláchl unavený obličej, což ho konečně přimělo vnímat všemi smysly a začít další den naplno.

Po ranní hygieně a dobré snídani, kterou mu ráno připravila mamka, se z pyžama převlékl do pohodlně jednoduchých teplákových kalhot s volným tričkem, hodil na sebe šedivou oversize mikinu a vyšel ven na čerstvý vzduch. Venku bylo opravdu krásně. Včerejší déšť zanechal ve vzduchu příjemnou vůni jarního deště s lehkými doušky prvního kvítí, které rozkvétalo na okrasných zahrádkách, slunce přímo hřálo každého na odhalenou kůži a na obloze se pohybovalo pár malých, neškodných mráčků. Ptáci zpívali své oblíbené písně, což bylo pro chlapce relaxační hudbou, a proto se s chutí vydal do místního parku zaběhat si pár koleček a poslouchat při nich líbezné ptačí písně.

,,Nádhera," vydechl úžasem hnědovlasý chlapec, jakmile zahlédl před sebou první rozkvetlý strom, nacházející se u malé, drátem upletené brány, ve které byl vrostlý jedovatý břečťan. Tato okrasná branka byla vstupem do městského parku, a tak netrpělivý Yeosang neváhal a prošel tímto vchodem do rozkvetlého jarního ráje. Po vyšlapané cestě se rozeběhl, pravidelně se nadechoval a zase vydechoval a postupně své tělo nechal uvolnit, až si zvolil mírné tempo a pokračoval dál po klikaté rovince.

V parku se dokonce nacházel maličký potůček, s vysokými rákosy a na hladině plovoucími lekníny, nad kterým byl postaven jednoduchý most s kulatou stříškou, pod níž bylo odpočívadlo s širokým výhledem na celý probouzející se park. Yeosang se nemínil zastavovat, jen se krátce ohlédl směrem k pramenům vody a zase běžel dál. Když se před ním objevilo rozcestí, se třemi různými cestami na výběr, rozhodl se zvolit tu vpravo a jakmile zahnul za velký keřový strom, do jeho cesty mu vstoupil další běžec a nechtěně se s ním srazil.

,,J-Jejda, moc se omlouvám!" okamžitě reagoval běžec a nabídl válejícímu se hnědovláskovi pomocnou ruku hned, jakmile si uvědomil, že ho svou nepozorností shodil na zem. Yeosang s dobrým pocitem úlevy, že na něj cizinec nezačal křičet, nabízenou ruku přijal a nechal se vyzvednout nahoru. Oprášil si tepláky od prachové hlíny a poděkoval vysokému běžci za pomoc. Předtím se na něj ani jednou nepodíval, ale jakmile řekl "díky" a spatřil běžcovu tvář, špatně polkl a zakuckal se vlastními slinami. ,,Hej, jsi v pohodě!? Zatraceně, co mám dělat? Notak, přestaň se dusit!"

Yeosang si malém myslel, že chlapce se světle modrými vlasy za jeho poznámky zabije, ale hned svůj nápad zavrhl, když ho dlaní udeřil do zad a Yeosangovi se náhle uvolnily dýchací cesty. Zhluboka nasál vzduch do plic a s úlevou pořádně vydechl. ,,Dvakrát jsi mě málem zabil," ztěžoval si a ruku přitiskl na své srdce, díky čemuž zjistil, že mu bez přestání stále bije a normálně pracuje.

,,A dvakrát tě zase zachránil!" zasmál se běžec a musel si setřít pot z čela, když si uvědomil, jak těžké bylo tohoto chlapce udržet v jeho přítomnosti naživu. ,,Ale opravdu mě to mrzí. Byl jsem myšlenkami jinde a nevnímal, kam to vůbec běžím. Omlouvám se ti," s provinilým pohledem se Yeosangovi bezprostředně uklonil. Už už se mu chystal představit, ale Yeosang jen zavrtěl hlavou a na zmateného mladíka se mile usmál.

,,Neznáme se sice osobně, ale vím, že jsi Yunho. Můj nejlepší kámoš totiž taky tancuje a uhm... vlastně o tobě i dost mluví," dalo by se říct, že si na všechny otázky odpověděli chlapci sami, jelikož Yunho měl už od začátku pocit, že hnědovlasého chlapce rozhodně nevidí poprvé. Pokusil se zapátrat v paměti a vybavit si z minulosti situaci, s níž měl hnědovlásek nějakou spojitost. A pak mu to došlo; jednou ho viděl před tanečním sálem, nejspíš na někoho čekal, ale na koho? Na tuto otázku mu hnědovlásek rád odpověděl: ,,Bavím se s Mingim, chodíme spolu do školy a jsme nejlepší kámoši už od školky,"