Jde se domů.

870 20 4
                                    

,,Přestaň, Petře nech toho." Bezmocně jsem se snažila vyprostit z jeho sevření, protože to lochtání jsem už nemohla vydržet.

,,Dobře přestanu, ale budu za to něco chtít." Zašklebil se a stále ze mě nehodlal slézt.

,,Udělám cokoliv, jen mě už prosím nemuč." Udělala jsem smutný očička. Chvíli na mě jen tak hleděl a přemýšlel, jestli mi prokáže milost. Pak se jen kulišácky usmál a zůstal na mě sedět.

,,Říkáš cokoliv jo?" A já se začala trochu bát co vymyslí. On jen našpulil pusu a zavřel oči. Co si budem vypadal fakt vtipně.

,,Já čekám Anito." Pootevřel jedno oko, to už jsem nevydržela a propukla jsem záchvat  smíchu. Petra to ale nerozhodilo a pořad čekal.

,, A na co prosím tě čekáš?" Hloupě jsem se zeptala. Mou otázku už ale Petr ignoroval a bez jakéhokoliv varování mě políbil. Nejdřív jsem byla trochu za ražená ale po chvíli jsem začla spolupracovat. Jeho ruce sjeli pod mé tričko. Chtěla jsem ho, hrozně moc jsem ho chtěla, ale pak jsem si uvědomila, jak jsme se měli předešlé dny krásně i bez nějakého sexuálního podtextu.

,,Co to děláš?" Zeptala jsem se ho.

,,Já nevím, venčim kapra." Pousmáli jsme se do polibku. ,,Co děláš ty?" Zeptal se a odtáhl se ode mě. To mě trochu zarazilo. On na mě pořád seděl a přiblble se usmíval.

,,Co je?" S nadzvedlým obočí jsem se uchechtla.

,, Přemýšlím." Pořád se culil jak měsíček na hnoji.

,,Nad čím prosím tě?"

,,Nad tím, jestli by ses nechtěla sem přestěhovat."

,,Jak sem k tobě?" Trochu mě to zaskočilo. Péťa jen přikývl. Jeho oči byli zaplavených očekávání a předčasnou radostí jak u malého dítěte.

,,Víš Petře já  nemůžu jen tak všechno v Pardubicích zahodit. Já mám taky nějaký povinnosti." Bylo vidět ze jsem ho zřejmě zklamala.

,,Jo máš pravdu, blbej nápad."

,,Ne ne to neříkám, jen to chce čas a ne ze dne na den se stěhovat."





,,Tak jo až přijedu domů, dám vědět." Loučila jsem se s Petrem, protože Domča už čekal v autě před domem.

,,Doufám ze zas brzo přijedeš." Zafňukal mi v objetí do ramene.

,,Ježíš děláš jak kdyby jsme se neměli půl roku vidět a navíc teď je řada na tobě." Uklidnovala jsem ho.

,,Pa." Políbil mě má líčko. Pusu jsem mu oplatila a s nenuceným úsměvem scházela schody z Petrova bytu. Co si budem zvykla jsem si na to ho každý den vídat.

Když jsem otevřela vchodové dveře od domu, na parkovišti stál Dominik opřený o svůj černý mercedes, když mě uviděl nasadil jeho typický úsměv. Hned jsem mu vpadla do náruče, docela se mi po nich všech stýskalo.

,,Chyběls mi." Zašeptala jsem mu do ramene.

,,Já a nebo prcání se mnou." Ušklíbl se. Odtáhla jsem se od něj a obdarovala ho zabijáckým pohledem.

,.Ne dělám si srandu nám se taky stýskalo." Přitáhl si mě zpět do objetí aby si mě udobřil.

,,Nám?" Takže i Jakubovi, pomyslela jsem si.

,,Ano, já a Nik junior jsme na tebe mysleli každej večer."

,,Blbečku." Opět jsem jo spražila mým zabijackym pohledem, ale po chvíli jsem se musela smát taky.

,,Tak pojď, jedem domů." Vzal mě za ruku a šli jsem do auta.


Zdravím vás zas po dlouhé době, snad tu ještě někdo jste.🖤Doufám že se kapitola bude líbit.🌚 Omlouvám se za chyby.☠️

Vaše A.🥀

☆|BAD GIRL|☆  {Yzo, Nik Tendo, STEIN27}Kde žijí příběhy. Začni objevovat