#Someday

33. část

"Takže jsi nikdy..." zarazila se uprostřed věty. "Nic nech to být." zašeptala a hlas se jí třásl ještě víc než předtím. "Co ? Myslíš, jestli jsem někomu ublížil? Nebo někoho zabil?" zeptal jsem se a podíval se na ní. Opatrně přikývla. "Ne" řekl jsem jednoduše a ona se pousmála.

Pohled Sam

Nikdy se mi neulevilo víc než po tom co řekl. Hrozně jsem se bála, že je stejný.. Úplně stejný jako Logan. Nikdy bych mu nedokázala odpustit kdybych věděla, že je schopný něčeho jako on. On ale říkal pravdu, viděla jsem mu to na očích. Poznám to. Nedokázal by se mi takhle přímo a jistě koukat do očí kdyby mi lhal. Tímhle jsem si byla víc než jistá, nelhal mi. V jeho očích jsem ale viděla i něco jiného, bolest, smutek zmatek? Nedokážu to přesně popsat ale poznala jsem, že není v pořádku.

"Co se s tebou děje?" zeptala jsem se ho opatrně a čekala na odpověď. Nic neříkal, jen seděl vedle mě a koukal si na ruce. Seděl bez sebemenšího náznaku pohybu. "Poznám to... Poznám, že tě něco trápí" šeptla jsem a vzala ho za ruku. Tělem mi projela energie, věděla jsem, že jemu se stalo něco podobného protože zvedl hlavu a zadíval se na mě. "Všechno bude v pohodě. Vyřeším to a bude to v pořádku. Nemusíš si dělat starosti" řekl rázně, bylo mi jasné, že to je všechno co mi chce říct a také všechno co mi řekne. Víc z něj nedostanu.

"Dobře. Slib mi ale, že kdyby se něco dělo tak za nou přijdeš a nebudeš to nechávat jen na sobě" zašeptala jsem a ruku mu stiskla. "Uhmm," zašeptal. "Taky mi ale něco slib." zašeptal a já přikývla. Pořád mi koukal zpříma do očí. Jeho čokoládové oči jsem měla přímo před sebou, leskly se mu. Chtělo se mi brečet ale moc se snažil aby předemnou nebyl slabý. Každý se tak někdy cítí ale on to nikdy nechce ukázat. Nakonec se silně nadechl a promluvil: "Přemýšlej o všem co jsem ti dnes řekl a pokus semi dát ještě jednu šanci. Vím, že nejsem zrovna kluk o kterého by každá stála ale nezvádl bych to aby jsem o tebe přišel. Aspoň ne uplně. Miluju tě, tak moc jako ještě nikoho.." poslední větu řekl tak, že jsem jí skoro neslyšela. Cítila jsem jak mi červenají tváře. Jeho tvář opět směřovala na jeho ruce, tak jsem mu jí rukou zvedla aby se mi koukal do očí.

"To ti můžu slíbit. Hodně si mi ublížil, nebudu říkat nic jiného protože je to pravda. Já ale asi nějak nedokážu být bez tebe.. Aspoň ne uplně" schválně jsem dodala a pousmála se na něj. Jeho oči se rozšířily a na tváři se mu objevil náznak úsměvu. "Už půjdu. Nechám tě taky trochu odpočinout. Zítra se uvidíme v nemocnici.?" usmál se. "Určitě." úsměv jsem mu vrátila a společně jsem se zvedli.

Došli jsme až ke dveřím kde jsem se loučili. Ještě než stačil otevřít dveře tak jsem ho objala. Silně jsem ho k sobě přitiskla a už nikdy jsem ho nechtěla pustit. Chvíli se asi divil ale po pár sekundách mě k sobě přitisknul. Cítila jsem jeho dech na mém krku, po celém těle mi naskočila husí kůže. Projela mnou vlna horka a do tváří se mi vrátila červeň. Po dalších pár vteřinách jsem se odtáhla. "Děkuju" zašeptal, dal mi pusu na čelo a během dalších pár vteřin zmizel.

-------------------------------------

Vííím, moc moc krátká část ale měla jsem jí už skoro napsanou (cca 1200 slov) ale smazali mi ji z počítače takže jsem měla dost nervy(:D). Napsala jsem vám teda aspoň část z toho aby jste nemuseli čekat dalších několik dní:) Takže se všem moc omlouvám, že to takhle protahuju když je příběh pomalu u konce:)

- Ještě jsem vás chtěla poprosit aby jste se koukli na můj profil kde najdete můj nový příběh:) Byla bych moc ráda, kdyby jste mu dali šanci a přečetli si ten úvod:) Během pár dní se to rozjede víc:) 

- Všem vám děkuju za podporu a trpělivost!!!:):)