Hockey Girl || Harry Styles (CZ)

14. DÍL

Stojím před Harryho dveřmi a nervózně si pohrávám s náramkem na mé pravé ruce. Natáhnu ruku ke zvonku. Ještě chvilku čekám a nakonec zazvoním. Prohrábnu si rukou vlasy. Celou cestu k Harrymu jsem si v hlavě snažila všechno urovnat. Snažila jsem si všechno poskládat do vět, aby to později dávalo smysl. Když ale Harry otevře dveře, všechno je najednou pryč. Němě na něj zírám. Musím vypadat jako naprostý idiot.

"Ahoj," pozdraví mě s úsměvem. Zastavím se očima na jeho zářivém úsměvu. Za pár chvil už důvod k úsměvu mít nebude.

"Čau," vyhrknu ze sebe. Pozve mě dál a já se zastavím v chodbě, kde si odložím bundu.

"Běž ke mně do pokoje. Hned budu u tebe," řekne a zmizí v obýváku. Vydám se po schodech až do jeho pokoje. Nechám dveře pokoje otevřené a nervózně začnu přecházet z jednoho rohu do druhého. Ztratila jsem nit. Vůbec nevím, jak mu to říct. Nechci to na něj během dvou vteřin vyhrknout, protože by se mohlo stát, že by mi nerozuměl. Ale taky to ze sebe nechci dostávat jak z chlupaté deky.

Když uslyším bouchnutí dveří, trhnu sebou a prudce se otočím. Harry se na mě usměje.

"Dáš si něco k pití?" zeptá se mile.

"Vodka by se hodila," řeknu šeptem pro sebe, ale nakonec zakroutím hlavou na znamení, že si nic nedám.

"Děje se něco?" zeptá se starostlivě, "vypadáš, jako bys nebyla zrovna ve své kůži," dodá a já se ironicky uchichtnu.

"Musím ti něco říct," řeknu z ničeho nic. Znovu si začnu nervózně hrát s náramkem. Harry ke mně dojde. Když stojí přede mnou, zastrčí mi pramen vlasů za ucho. Nahne se k mému uchu a zašeptá: "Můžeš mi to říct až potom, co ti pomůžu se uvolnit. Co ty na to?" zeptá se a podívá se mi do očí. Na zátylku mi vyskočí husí kůže. Na rtech mu pohrává jeho typický úšklebek. O krok od něj ustoupím.

"Kvůli toho jsem nepřišla," řeknu a sklopím pohled k zemi. Zavřu oči a snažím se aspoň trošku srovnat myšlenky.

"Tak proč jsi teda přišla?" zeptá se lehce zmateně.

"Abych ti něco řekla," řeknu znovu a konečně se na něj podívám zpátky.

"Tak v tom případě povídej," řekne a posadí se na postel. Nijak se k němu nepřibližuju. Udržuji mezi námi dostatečný prostor.

"Víš jak je v týmu volba nového kapitána," začnu a Harry přikývne. Se svraštěným obočím mě pozoruje. Nejspíš vůbec netuší, kam tím mířím. Zhluboka se nadechnu a chystám se pokračovat. 

"No, tak ten zájemce...," odmlčím se a podívám se na Harryho. Můj výraz najednou posmutní. Po tomhle rozhovoru se mnou Harry už nepromluví. Pro něj to místo kapitána znamená všechno. Ani nevím proč, ale je to tak. Kdybych se s ním nezačala bavit. Kdyby se na té párty nic nestalo. Kdyby, kdyby, kdyby.

"Ten zájemce jsem já," hlesnu a nepřestávám ho pozorovat. Jeho výraz se během několika sekund změní na zmatený. Hned potom se tváří, jako by mu to všechno docvaklo a nakonec přijde jeho výraz plný zuřivosti.

"Cože?" zeptá se, i když vím, že mě slyšel. Zatne pěsti a pohled sklopí k podlaze. Vydechnu vzduch, který jsem v sobě nějakou chvíli držela. Není to výdech úlevy. Právě naopak.

"Řekni mi, že si ze mě děláš prdel," řekne už o dost hlasitěji než před chvíli. Zavrtím hlavou. Harry si prohrábne jednou rukou vlasy a potom se na mě podívá. Během chvilky je u mě a drží mě za ramena. Potom do mě začne prudce tlačit a já začnu automaticky couvat. Přestanu, až ucítím prudký náraz do zdi. Syknu, protože to nebylo zrovna bezbolestné.

"Řekni mi, že si ze mě děláš prdel!" křikne po mně. Takového Harryho jsem ještě nezažila. Má napnuté snad všechny svaly v těle. Kdyby jeho oči mohly, šlehaly by blesky.

"Promiň," řeknu potichu. Ožene se rukou a udeří pěstí do zdi vedle mě. Prudce zavřu oči.

"Proč bys to do hajzlu dělala?" zeptá se stále zuřivě.

"Já nevím. Možná abych tě naštvala. Ale i proto, že jsem to chtěla," odpovím po pravdě. Nemá cenu mu už o tom lhát.

"Do prdele!" zakřičí a z nejbližší poličky vezme nějaký předmět, který po chvíli narazí do zdi a rozbije se. Nečekala jsem, že ho to tak rozzuří.

"Harry! Uklidni se!" vyhrknu. On se na mě podívá a ironicky se zasměje.

"Ty mi říkáš, abych se uklidnil? Copak ti nedochází, že jsi všechno posrala?" nepřestává zuřit.

"Vždyť se ještě o tom ani nerozhodlo. Určitě budou chtít tebe, když zjistí, že jsem to já," snažím se to nějak zamluvit.

"Všichni vidí, že letos nejsem ve formě. Už jsi nahrála i více bodů, což je plus pro tebe," řekne a znovu začne přecházet po pokoji.

"Ale-" začnu, ale Harry mě nenechá domluvit.

"Jdi pryč," řekne z ničeho nic. Už nekřičí. Stojí ke mně zády a stále má ruce zaťaté v pěst.

"Harry, nechej si to vysvětlit," snažím se s ním navázat ještě nějakou konverzaci ale je mi jasné, že se mi to už nepodaří.

"Tady není co vysvětlovat. Prostě vypadni a dělej, že mě neznáš," řekne a já v sobě cítím jen prázdnotu, kterou mi způsobily jeho slova.

"To přece nemůžeš myslet vážně. Nemůžeš po mně jen tak chtít, abych dělala, že tě vůbec neznám," vyhrknu a nechápavě vrtím hlavou, "je v tom ještě něco, že jo? Kdyby v tom něco nebylo, nikdy by ses takhle nenaštval," dodám. Snažím se z něj dostat nějaké informace.

"Nestarej se. Vůbec nic ti do toho není," sykne. Nic nepopřel. Takže v tom je ještě něco jiného. Pomalým krokem se vydám k němu. Stále je ke mně otočený zády. Když dojdu až k němu, zvednu ruku a pomalu se dotknu jeho zad.

"Řekni mi proč tě to tak rozzuřilo," řeknu tichým a klidným hlasem. Rukou ho začnu hladit po zádech, v pokusu ho aspoň trochu uklidnit.

"Řekl jsem, že ti do toho nic není. Už konečně vypadni," řekne a odejde ode mě ke své posteli. Povzdechnu si. Nic z něj nedostanu. Aspoň ne teď hned. 

"Jen abys věděl, já to nenechám jen tak," řeknu a tím mu dám najevo, že to zjistím, ať se mu to líbí nebo ne.

"Jasně, že nenecháš," řekne potichu a ironicky se uchechtne. 

Naposledy se na něj podívám. Sedí na posteli. Lokty má opřené o kolena a obličej má v dlaních. Otočím se na patě, opustím jeho pokoj a následně i dům.

Celou cestu nemyslím na nic jiného než na předešlé události. Harryho výbuch vzteku. Důvod jeho zuřivosti. 

Vím, že jakmile se dostanu domů, lehnu si a okamžitě usnu. Nechci na to teď myslet. Je mi to všechno tak líto ale to Harryho nezajímá. Když jdu zrovna parkem, cítím, jak mi po tváři teče slza. Rychle jí hřbetem ruky setřu.

Poznámka autorky: 

Jsem nemocná. Sice bych měla vypracovávat maturitní otázky.. ale raději budu psát, hh :) Děkuju vám moc za všechno. Ať už komentáře nebo votes. Dělá mi to neskutečnou radost!