1

77 5 1
                                    

,,moc ti děkuju" objala jsem svého úžasného tátu, byla jsem neskutečně nadšená. Dneska mám dvacetileté narozeniny a dostala jsem od svého táty auto.

,,nemáš za co broučku" odtáhl se a dal mi ruku na tvář,,mám štěstí že tě mám" koukal mi do očí, v očích měl slzy a náramně se usmíval.

,,Ello! Už jdeme?" uslyšela jsem svojí nejlepší kamarádku Laren, která seděla na pohovce. Má černý malý klobouček, dlouhé kudrnaté blonďaté vlasy. Černou mikinu a modrý ryfle,,jo už jdeme" usmála jsem se a koukla směrem k ní.

,,tak ahoj tati" otočila jsem se zpět k tátovi,,hlavně žádný průser, přijď max do 23" klasický táta, ikdyž jsem už dávno dospělá tak mě furt bude poučovat,,ano ano, přijdu v čas" otráveně jsem vydechla s trochou ironií,,miluju tě broučku" usmál se a my už odcházeli.

,,máš narozeniny, tak aspoň pij" Laren do mě drala alkohol, já moc nepiju, seděli jsme u baru. Pili jsme sklenku čeho si,,však piju" začala jsem mít velmi divný pocit, jakoby se mělo něco stát,,děje se něco?" zeptala se mě Laren která poznala že se něco děje,,jen mám divný pocit, to je všechno" ušklíbla jsem se a napila se ze skleničky.

Trochu jsem to přehnala, sakra proč musím takhle pít. Motala se mi hlava, je mi strašně na zvracení. Já se pomalu blížím domu, v roce mám flašku něčeho a chodím strašně pomalu. Ale mého divného pocitu jsem se nezbavila. Byl čím dál víc větší. No konečně jsem doma, vytáhla jsem si klíčky z kapsy a snažila si otevřít dveře. Po pár minutách se mi to konečně povedlo. Bylo zhasnuto,,tati?" jsem unavená,,k-de s-eš?!" začala jsem ječet a spadla jsem na pohovku.

....

Au moje hlava, protřela jsem si čelo. Je mi blbě, na zvracení. Porozhlédla jsem se po obýváku,všude byli rozházené věci. Různé vázy, skleničky a obraz. Vstala jsem a šla pomalu do kuchyně,,tati?!" zakřičela jsem na celý barák, nikdo nikde. V kuchyňi byl spadlý nůž, od krve. Lekla jsem se.

,,tati!" začala jsem běhat po celým baráku, táta nikde.

Sakra mám strach, co když se mu něco stalo? Já to nezvládnu, sakra já věděla proč mám zůstat doma. Já jsem tak hloupá. Začaly mi téct slzy, svoje ruce jsem zarila do mých vlasů. Ello, uklidni se. Třeba je v pořádku. Musím ho najít. Udělám všechno aby se vrátil domů.

Tak jsem tu s novým příběhem, Teda na the originals na Klause. Snad se bude líbit, nevěděla jsem vůbec jak mám napsat začátek. Tak aspoň takhle.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Aug 24, 2021 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

VYVOLENA Kde žijí příběhy. Začni objevovat