Láska je nebezpečná věc

new life.

Z mého hysterického breku mě vyrušil zvonek. Kdo to může být? Bylo už půl deváté večer. Lucka opět odjela. Tentokrát na dovolenou.

,,Kubo?" řekla jsem smutně a posmrkla si u toho. ,,Terez?" řekl na oplátku. ,,Ty teda vypadáš." řekl se smíchem. ,,Teda promiň, chápeš jak jsem to myslel." dořekl o chvíli.

,,Chceš kafe nebo čaj?" zeptala jsem se po chvíli ticha. ,,Kávu." zazubil se. ,,No tak, k tomu proč jsem tady. Co se stalo mezi tebou a Dominikem?" zeptal se opatrně. ,,Vždyť ti to už určitě Dominik řekl. Odfrkla jsem a položila před Jakuba kafe.

,,Právě že mi neřekl nic. Přišel na byt a začal házet se vším co mu přišlo pod ruku. Přišel jsem k němu do pokoje zjistit co ho nasralo a viděl jsem ho tam ležet ubrečenýho v posteli s vašema fotkama. Co jsi mu udělala?" dokončil svůj monolog.

,,Dominik brečel?" zeptala jsem se nevěřícně. ,,Jo, já se taky divil. Je to kvůli tý děvce co šukal v Backu?" odbočil od tématu. ,,Chceš mi říct že jsi o tom věděl?! Kdo všechno to do prdele ví?!" řekla jsem se slzami v očích.

,,Jenom já, Hasan a Robin. Přišli jsme si pro chlast a oni tam spolu byli." řekl opatrně. ,,Aha." odpověděla jsem smutně. ,,Mezi námi je konec, rozešli jsme se." vrátila jsem se zpět k otázce jakou mi Kuba předtím položil.

,,Cože?" vydechl nevěřícně. ,,Jo, měla bych se už začít balit. O víkendu se stěhuju do Prahy." řekla jsem narovinu. ,,To nás tady jako necháš? Úplně nás odřízneš? Včetně Dominika?" řekl naštvaným toném.

,,Myslím že to pro nás všechny bude nejlepší. Dominik se vrátí ke svýmu starýmu životu a bude konečně štastnej, nebude muset brát ohledy na druhý. A já-" odmlčela jsem se. ,,Přestěhuju se do Prahy a najdu si někoho kdo bude vázanej časovým harmonogramem  stejně jako já. Konečně si najdu pořádnou práci. Třeba si najdu někoho s kým budu mít rodinu." řekla jsem smutně.

,,Dominik je, ale štastnej s tebou chápeš Terezo? Takhle se ničíte oba dva." řekl naštvaně. ,,Kubo, jsi hodnej, ale mezi náma by to už nefungovalo. Nechám tady svůj starej život a začnu od začátku v Praze." usmála jsem se při té představě. ,,A teď promiň, už si musím balit abych to stihla." řekla jsem opatrně.

,,Jo jasně, já už padám. Jen chci abys věděla že děláš obrovskou chybu. Dominikově na tobě kurevsky záleží a tímhle ho zničíš. On je horká hlava. Po čtyřech letech je konečně ve vztahu, pro něj je to všechno nový, zkus ho pochopit." řekl už na odchodu.

,,Víš Jakube ono se to lehce říká já bych mu cokoliv jinýho odpustila, ale nevěra je pro mě konečná. Táta podváděl mojí mamku a když jsme byli s bráchou malý opustil nás. Brácha zrovna nastupoval do první třídy, potřeboval tátu. Člověk co něco takovýho udělá se mi hnusí. Dominik to udělal jednou, kde beru tu jistotu že to neudělá znovu?" řekla jsem se slzami v očích.

,,Pokud bychom měli rodinu, což on stejně nechce, kde vezmu tu jistotu že mě neopustí až se to narodí. S Dominikem je to komplikovaný, od života si každej představujem něco jinýho. Nefungovalo by to." po těhle větách jsem se už definitivně rozbrečela.

,,Já udělala zásadní chybu. Dala jsem se s nim hrozně rychle dohromady. Měli jsme být kamarádi a třeba bysme každej zjistili že my dva si prostě souzený nejsme. Nemuselo to zajít až tak daleko. Každej máme úplně jiný priority.

,,Aha, to jsem nevědel, omlouvám se." hlesl Kuba stáhnul mě do objetí, přesně jako Dominik. Po tomhle návratu do minulosti o Dominikovi jsem se rozbrečela ještě víc. On mě jen dál utěšoval. Po našem půl hodinovým objetí jsme se rozdělili a definitivně se rozloučili. Já jen zabouchla dveře svezla se po nich a opět se naplno rozbrečela.

Dala jsem si vanu, zrelaxovala jsem se a na svém telefonu jsem měla opět několik nepřijatých hovorů od Dominika. Asi o tom společně s Kubou mluvili. Jen jsem mu odepsala krátkou zprávu.

Prosím už mě nekontaktuj. Chci začít svůj život od začátku. Bez tebe.

Na moje poměry dost bezcitná zpráva, ale Kuba měl vážně pravdu. Takhle se budeme ničit ještě víc.

,,Takže jsi vážně rozhodnutá zlato?" řekne posmutněle. ,,Jo, potřebuju začít od začátku. Potřebuju to. Potřebujeme to oba dva." řekla jsem na oplátku. ,,Stejně by sis to měla rozmyslet, nemůžeš mě tu nechat Terezo." zaškemrala. ,,Budeš za mnou jezdit do Prahy, konečně se podíváš do velkoměsta." zazubila jsem se. ,,Děláš jak kdyby tohle byla vesnice Terino." řekla se smíchem a bouchla mě do ramene.