Brook: The Last Avenger [2]

21-Květináč

*Brook*

Všichni jsme stáli jako solné sloupy a koukali na neustále mizející stojan, který už nyní byl na svém místě. Přemýšlím, dneska jsem nic nehulila nebo snad ano?

„Tak jo, buď jsem si šlehla fakt dobrý matroš nebo kostry dole jsou pašeráci"ukázala jsem pod nás a Tony vedle mě vyprskl smíchy. Super, daruj kostelu trochu své DNA, určitě se bude hodit.

„Nemyslím si, že je čas na vtípky"podíval se po mně a Tonym káravým pohledem. Jak může být neustále tak slušný? Mě už by z toho běhaly kříže po zádech! Pomalým krokem jsem se odšourala až k "Pódiu" a zkusila vzít stojan do rukou. Rozhlédla jsem se kolem sebe a všichni na mě netrpělivě koukali.

„Na co přesně čekáš?"díval se na mě se zvednutým obočím Pietro a vypadal, že si tu každou chvíli postaví stan, rozdělá oheň a začne opíkat buřty. Kruci, začínám mít docela hlad.

„Žádné hromy, žádné blesky. Příroda nereaguje"pokrčila jsem rameny a podívala se z oken. Vůbec nic se nedělo, byl absolutní klid. Všichni si vyměnili nechápavé pohledy.

„A to si jako čekala až ti indiáni pošlou kouřový signál nebo co?"zvedl obočí Tony a koukal na mě jako kdybych se zbláznila. Možná trochu.

„Na indiány nečekám, ještě by mě prokleli"protočila jsem oči, vzala stojan a seskočila dolů, načež se hned podlaha zatřásla. Hned jsem se na všechny podívala a ti měli ve tváři naprosto stejný výraz, který říkal "Run or die". Rychlostí blesku z letní bouře jsem se rozběhla ke dveřím kostela, který se najednou začal otřásat.

„Pak že příroda nedá žádné znamení!"křikla jsem na ně a Tony nade mnou pouze protočil oči.

„Jediné znamení, co ti příroda dává je, že bys měla omezit příjem pizzy"uchechtl se a vyletěl z kostela. Všichni jsme se dostali na poslední chvíli ven těsně před tím než před dveře kostela spadl obrovský kříž. Ještě chvilku a asi bysme tam zůstali s kostlivcema pašerákama.

„Abychom v tom měli jasno. Tohle je naposledy, co jsem byla v kostele, chápeme se?"podívala jsem se po všech přítomných a ti pouze v tichosti přikývli, ještě aby něco namítali. Po tomhle odmítám mít svatbu v kostele, ještě by mě oddával kostlivec, za svědky by mi šli pavouci a místo svatebního dortu by byl teleportující se meč. Krásná svatba, ne?

***
Doletěli jsme do tower a já podala meč Tonymu ať si s ním poradí. On je tu technik, já bych zbořila i velkou čínskou zeď, nebo nokii 3310. Zamávala jsem Tonymu a sladce se usmála a pomalým krokem se vydala k sobě do pokoje. Ještě pořád se mi točila hlava potom, co jsem několikrát hodila držku, nebo schytala něčím pořádnou tečku. Když jsem přišla k sobě na pokoj, odešla jsem rovnou do koupelny, kde jsem ze sebe shodila špinavé oblečení a vlezla do sprchy.

Vylezla jsem ze sprchy, osušila se a zamotala se do ručníku. Otřela jsem rukou zamlžené zrcadlo a pro jistotu zkontrolovala jestli tu nikde není pavouk. Sakra dlouho nechci vidět žádného pavouka. Odešla jsem rovnou do šatny, kde jsem na sebe hodila to první, co mé oči zahlédly.(Viz.Obrázek)

Tentokrát se mi podařilo neshodit na sebe celou polici s botami. Vyšla jsem opatrně ze šatny, aby to tak i zůstalo a narazila do Buckyho.

„Tentokrát si na sebe neshodila celou šatnu?"podíval se na mě s posměškem a já protočila oči a založila si ruce na prsou. Bucky mě sjel celou pohledem a na chvíli se zarazil. Myslím, že chtěl říct nějakou vtipnou poznámku, ale radši byl potichu.

„Tony šel s tím stojano-mečem do laborky?"podívala jsem se na něj se zvednutým obočím a Bucky pouze přikývl. Dala jsem mu pusu na tvář a rozběhla se do laborky. Slyšela jsem jak za mnou Bucky něco křičí, trochu pozdě. Když jsem byla u dveří od laboratoře, skoro jsem je vyrazila abych se dostala dovnitř. Tonyho a Brucův pohled si budu pamatovat do konce života.

„Vypadáš jako tarzan"řekl s úšklebkem Tony a pohledem kontroloval dveře jestli jsou i po setkání se mnou pořád celé. Ano, jsou celé, nezničila jsem dveře. Pro jistotu jsem se otočila, byla tam malá prasklina, ale jen malá.

„Musíš neustále všechno ničit?"podíval se na mě se zvednutým obočím Tony. Podrbala jsem se na zátylku a na chvíli se zamyslela, poté jsem souhlasně přikývla.

„Hele, ale ty máš co říkat. Kolik ty si zabil kytek tím, že jsi jim nazvracel do květináče!"křikla jsem na něj a zaslechla Buckyho a Stevův smích od dveří. Pohotově jsem se otočila.

„A vy tady jako chcete co?"podíval se na ně se zvednutým obočím Tony. Oba dva se snažili přestat smát, ale vzhledem k tomu, že máme několik fotek Tonyho spícího s hlavou v květináči...

„No, já bych rád mluvil se svou snoubenkou. Ty se potom můžeš jít zase mazlit s květináčem"řekl s úšklebkem Bucky. V hlavě se mi vybavilo jak Tony na zásnubním večírku mě a Buckyho usnul s flaškou whiskey v květináči. K narozeninám mu dám asi květináč, aby těm v tower už dal pokoj. Hrůzou vyklepávají hlínu vždycky když ho vidí.

„Ale já mám taky věci co potřebuju probrat se svou sestrou"založil si Tony ruce na prsou. No to si ze mě dělají Severuse Snapa na hradě.

„Poperte se ty vole. Ou, moment. Jo, porvěte se!"křikla jsem přes celou laborku. Mohla bych už konečně dospět, okolí by to neuškodilo.