Láska je nebezpečná věc

Memories

Vše jsem měla už zabalený a naskládaný v autě. Jen jsem se loučila s bytem. Vraceli se mi všechny vzpomínky s Dominikem.

,,Jen počkej, já si tě chytím." zavolal do obýváku. ,,Nenene!" zařvala jsem nazpět. ,,Dominiku? Domčo?" zavolala jsem do kuchyně, když jsem ho nemohla najít. ,,Mám tě." řekl mi do ucha a objal mě svýma potetovanýma rukama. ,,Vyhrál si." řekla jsem potichu. ,,Stejně jako vždycky." řekl taky potichu a políbil mě. A naše kroky směřovali do postele.

Nebyli to ale jen hezké vzpomínky.

,,Kde si byl? Víš kolik je hodin Dominiku?" zeptala jsem se ospale, ale zároveň naštvaně.

,,Co ti je do toho kurva? Starej se o sebe." sykl.

,,Jen jsem se zeptala." řekla jsem podrážděně a mířila si to zpátky do postele.

V tom mi ale zabránila jeho ruka, která mi silně stiskla zápěstí.

,,Tak se kurva příště na nic neptej." řekl naštvaně. Tohle nebyl můj Dominik.

,,Dominiku co si měl? Au, to bolí." sykla jsem bolestí.

Dominik jakoby si to hned uvědomil a pustil mě. ,,To co jsem měl ti může být u prdele." zamumlal a já se jen odebrala do pokoje a zkoumala svoje narůžovělé bolavé zápěstí.

Nad těmito vzpomínkami jsem jen zakroutila hlavou a odebrala se pryč. Zavřela jsem dveře a vycházela se slzami v očích. Tohle je můj nový začátek. Pomyslela jsem si.

,,Ahoj mami." řekla jsem nevěřícně. ,,Ahoj sluníčko." řekla s úsměvem. ,,Páni, ty jsi mi vyrostla, jaké to bylo vlastně v Pardubicích? Našla jsi si tam někoho? Stalo se něco že jsi tak zničehonic přijela do té tvé nenáviděné Prahy? Hrozně dlouho jsme se neviděli, musíš mi všechno říct." zazubila se. Jen kdyby jsi věděla mami.

,,Docela to tam bylo fajn, jsem ráda že tu školu mám už za sebou." řekla jsem při společném kafi s mamkou. A co vy tady s bráchou , jak jste se měli? zeptala jsem se. ,,Pořád všechno při starém, Filip už chodí na střední a řekla bych že toho má hodně. Daří se mu ted hodně ve fotbale, určitě se musíš přijít podívat na nějaký jeho zápas. Bude nadšenej." řekla s úsměvem a já si oddychla protože jsme nerozebírali konečně jenom mě.

,,Tak pojedeme, musíš si taky vybalit." řekla s úsměvem. Celé odpoledne jsme si povídali, musím uznat že to bylo docela fajn. Nakonec jsme směr můj byt vyrazily až v půl páté.

,,Tak zítra doraž na oběd, budu dělat řízky." usmála se a odešla. Pomohla mi z auta vyndat krabice a vynést je nahoru. Tenhle byt je fakt nádhernej. Bíle sladěný nábytek sem úplně pasuje. Jsem ráda že jsme sem před pěti lety koupili nový nábytek a vymalovaly. V půl jedenácté jsem vybalila všechno potřebné a zítra ráno vybalím už jen dvě. Objednala jsem si pizzu a projela jsem instagram.

Ráno jsem se probudila v půl desáté. A na odpoledne jsem si domluvila sraz s Gabčou, chodily jsme spolu na základku a je jedna z mnoha kamarádek, které mi zůstali z Prahy. Ještě než půjdu za mamkou jsem se rozhodla, že půjdu vybalit dvě krabice na které jsem se včera už vykašlala jelikož jsem byla unavená. To jsem ale dělat neměla. V první krabici byli ještě nějaké talíře a skleničky. Uložila jsem je do poličky v kuchyni a šla otevřít druhou.

Z ní už jsem takovou radost neměla. Bylo tam oblečení Dominika. Vzala jsem do ruky první věc co tam ležela. Jeho tričko.

,,Domčo, myslíš si že bys mi půjčil něco na spaní? Nechci lézt do postele v oblečení co jsem měla celej den na sobě." řekla jsem mile. ,,Vezmi si moje tričko." usmál se šibalsky.

,,No teda." vydechl. ,,Je mi trošku větší no." řekla jsem stydlivě. ,,Sluší ti víc než mě." řekl mi u ucha a spojil naše rty.

Nad touhle vzpomínkou jsem se jen usmála a utřela neposednou slzu co mi ukápla a pokračovala dál. V půlce krabice jsem s tím musela přestat protože jsem to psychicky nezvládala. Bylo toho na mě moc. U každého kusu oblečení, u každého dárku od něj se mi vybavila vzpomínka na nás dva. Jak jsme byli šťastný a nic nám nechybělo. Byli jsme jen my dva. On a já.

Proto jsem vše zase vrátila zpátky do krabice a celou krabici uložila za skříň. A konečně jsem se začala připravovat na oběd s mamkou.

Ahoj všem! Zdravím vás všechny po opět dlouhé pauze :D Jsem tu konečně zpátky s další kapitolkou a chtěla bych vám moc poděkovat za vaší aktivitu. Jste neskuteční!

Do komentářů můžete psát jak si myslíte že to bude mezi Terezou a Dominikem pokračovat. Děkuju všem vaše T.