Moje malé tajemství

22. kapitola

S Adélou jsme se dívaly na záda jejích rodičů, jak odcházejí. Zabouchli dveře, na což se dívka na mě rychle otočila a políbila mě. Po chvilce jsem se odtrhla a začala si trochu hrát s přítelčiným tričkem „Přemýšlela jsi tedy o tom, že bych taky..." zrudnula jsem.

„No dobře," vydechla.

Se smíchem jsem se rozběhla do pokoje a sednula si na postel „Pojď!"

„Nemusíš tak chvátat," stoupnula si naproti mně. Objala jsem ji a trochu vyhrnula tričko, začala jsem jí dávat pusy na její břicho.

„Sedej..." přikázala jsem jí a poplácala si na nohy.

„Upřímně tohle není moc vzrušující..." zasmála se. Svlékla jsem jí tričko a dala jí pusu na hruď nad podprsenku. Přerušila mě hlasitá písnička v telefonu, která nezněla moc hezky "To je Týna," pošeptala Adéla.

Pohlédla jsem ji do očí a políbila ji "No a co?" pošeptala jsem "Však ji můžeš zavolat později..."

Dívka se zasmála "Ty se nezdáš..." utišila jsem ji další pusou a pokračovala. Mezitím vyzvánění skončilo, ale po malé chvilce znova začalo "To je znova Týna, asi bych to měla vzít..."

"To vydrží..." snažila jsem se jí udržet na posteli, ale když se ten proces zopakoval, kdy ji její kamarádka zavolala znova, tak už jsem déle přítelkyni na místě neudržela a jen se dívala, jak k tomu otravnému přístroji jde "Kéž bych to mohla vyhodit z okna..." řekla jsem si sama pro sebe.

"Ale neboj, pak se za tebou vrátím," zasmála se a hovor vzala "Čau! Huh?" její výraz zvážněl "Počkej, uklidni se!" polknula jsem a stoupnula jsem si „No pomalu... počkat, chceš mě vidět? Teď?" šla jsem za dívku a dala jí pusu na krk, trochu sebou cukla, ale i tak řekla „Hned tam budeme..."

„Jak hned tam budeme..." pošeptala jsem a lehce ji kousla do ramene „proč to nepočká?"

Adéla se na mě otočila „Promiň... ale můžeme večer ne? Slibuju, že si se mnou budeš moct dělat, co chceš," usmála se.

Vydechla jsem, v rychlosti jsem jí udělala cucflek na hrdlo „Tak jo..." vydechla jsem.

Přítelkyně si došla pro tričko a spolu jsme rychle šly na místo, kde se měla sejít s Týnou. Seděla tam na lavičce, držela si hlavu a vzlykala „Ahoj..." pošeptala nervózně Adéla.

Její kamarádka se na ni okamžitě otočila a objala ji „Adél!" skoro řvala její jméno. Vydechla jsem a sednula si na lavičku, chtěla jsem je nechat na pokoji a o samotě. Teda ne že bych měla v plánu odejít, Adélu jsem pořád chtěla mít na očích.

„Posaď se..." pobídla Týnu přítelkyně. Šoupla jsem se na samotný kraj, abych jim udělala místo. Adéla si sednula vedle mě, chytila mi ruku a položila si ji na stehno. Nechápala jsem proč, ale nakonec jsem se jen ohlédla na její kamarádku a poslouchala „Tak teď mi to řekni celé pomalu..."

„David... se se mnou rozešel, že prý už se mnou být nechce..." pošeptala dívka se slzami v očích.

Volnou rukou jsem zašmátrala v kapsách, až jsem nahmatala balíček kapesníků. Podala jsem je plakající osobě, aby si mohla otřít oči a případně se i vysmrkat. Adéla si jeden vzala a začala utírat její kamarádce slzy „Jen se vyplač..." pronesla. Týna dala ruce kolem ní a objala ji. Trochu jsem žárlila, ale snažila jsem se to udržet vzhledem k tomu, že to dívka potřebovala. Trošku jsem pohladila přítelčino stehno, ale stále jsem se na ně upjatě dívala. Netušila jsem, co mám dělat, nebo říkat. Trochu jsem si připadala jako páté kolo u vazu.

Byly jsme tam docela dlouho a začala jsem mrznout. Přitiskla jsem se k Adéle, která stále utěšovala svoji kamarádku, a strčila ruce do jejích kapes, což způsobilo, že jsem ji nyní objímala. Přítelkyně se na mě ohlédla, zrudla jsem a zabořila obličej do jejího ramene „Je ti zima?" pošeptala.

Rychle jsem zvedla hlavu chtějíc odpovědět, ale všimnula jsem si, že mluví na Týnu „Docela jo..." odpověděla dívka.

„Tak můžeme ke mně, jestli chceš..." navrhla Adéla.

„Jsem si jistá, že chce..." pošeptala jsem snažíc se znít klidně, ale v mém hlase byl náznak naléhavosti.

Přítelkyně mě pohladila po hlavě „Tak teda ke mně," pronesla, propletla prsty se mnou v jejích kapsách a držela mi je, přitom si stoupnula. Šla jsem rychle za ní, abych k ní mohla být pořád přitisknutá. Adéla mi pustila jednu ruku a nabídla ji Týně, která si ji vzala. Trochu mě to naštvalo, ale nedalo se s tím nic dělat, ani jsem to nedala najevo. Místo toho jsem stiskla svoji přítelkyni pevněji a přitiskla se k ní blíž.

Když jsme konečně došly k Adéle domů, tak si spolu sedly na gauč. Týna opět brečela, nabídla jsem se, že ji dojdu pro vodu. Když jsem se dívala na tekoucí proud, tak mi došla jedna věc. Tolik jsem nebrečela ani po rozchodu s mým ex, i když to byl už dvouletý vztah a milovala jsem ho až do úplného konce, teda myslím. Vydechla jsem a šla se skleničkou k holkám, podala jsem ji její kamarádce. Sedla jsem si vedle své přítelkyně, trošku jsem se o ni opřela a dívala se na Týnu. Podívala jsem se na hodiny, které visely na zdi „Neměla bych radši jet domů?" pošeptala jsem nervózně „Myslím, že tu akorát překážím..."

„Ale ne, zůstaň tu..." Adéla se na mě otočila. Dala mi letmou pusu a ještě mi pošeptala do ucha „S tebou se cítím líp..." opět se otočila k Týně a utěšovala ji. Vydechla jsem a položila hlavu na její rameno. Ona se sice cítí líp, ale já nevěděla, co mám dělat. Přivřela jsem oči, ne že bych mohla spát za doprovodu hlasitého breku.

Myslím, že se Týna ubrečela do spánku, vzhledem k tomu, že už jsem nic neslyšela. Pohlédla jsem na Adélu a všimla si, že neustále mrkala. Pravděpodobně byla dost ospalá vzhledem k tomu, že podle hodin už bylo kolem třetí ráno, taky jsem byla unavená. Zívnula jsem, ale pak jsem ucítila tlak na hrudi, který mě donutil si lehnout „Huh?" vydala jsem ze sebe, než jsem si všimnula, že Adéla byla na mě položena. Pohladila jsem ji po hlavě a pošeptala „Dobrou..."

„Dobrou..." zahučela Adéla, pravděpodobně ze spánku.