Kráska A Zvíře (Klaroline)

Kapitola 3

Křičím , ruce se mi silně potily a srdce mi bušilo. Když znovu zakrývá moje ústa, převrátí oči. „Jak jsem věděl, že budeš křičet?"

Vztekle si povzdechne a najednou mu zmizí žíly a oči se vrátí do oceánské modré barvy, jakou kdysi byly.

Kroutila jsem se v jeho sevření a chtěla, aby se mu cokoli dostalo. Jeho síla je neuvěřitelná, když drží mé paže proti zdi.  
V mysli se mi znovu objevují obrazy včerejší noci a já se otřásám. Cítím, jak mi jeho ruka sklouzla z úst. Neubližujte mi, prosím, "prosím.

Zavřu oči, připravuji se znovu na to nejhorší. Neubližuji ti, lásko. Muž z minulé noci je mrtvý.

Neublížím ti, "šeptá tiše. Když otevírám oči, cítím, jak se mi stékají slzy. „Jsi monstrum, jakési zvíře!" Vykřiknu, teď už někdo naštvaný - něco jako on existuje.

"Chápu, že se bojíš. Za minulou noc se ti toho stalo hodně. Potřebuješ však odpočinek. Ukážu ti zpátky do svého pokoje,"

Řekl  a pokouší se mě uklidnit. Rychle zavrtím hlavou. "Nemůžeš mě přimět zůstat tady! Jsi vrah, který mě drží jako rukojmí!"

Křičím, mým tělem zuří směs strachu a hněvu. Jeho stisk se mi stahuje kolem ramen, když se snažím znovu otevřít přední dveře. „Nechtěl jsem to dělat, ale nenecháváš mi jinou možnost," povzdechne si. Jsem zmatená, co tím myslí .
Už necítím nohy na zemi. Přehodil si mě přes rameno, jako bych nic nevážila, a vydal se nahoru po schodech.

"Ne! Pusť mě! Pomoc!" Křičím a celou silou buším do jeho zad. Nikdo tě neslyší. Můj dům je jedním z mála v této ulici.

Další dům je vzdálený alespoň míli, "vysvětluje a já zavrtím hlavou. Doslova mě drží jako rukojmí. Mohl zabít mě!

Dostali jsme se do místnosti, ve které jsem byla, a položil mě na postel. Okamžitě se pokusím rozběhnout ke dveřím. Najednou se mihnutím oka před nimi objeví.

Musíš pochopit, že se ti nesnažím ublížit. Včera v noci jsem tě zachránil. Ten muž tě chtěl znásilnit, proboha! Nemůžeš projevit sebemenší vděčnost? "Povzdechl si zlostně.„ To nevadí, jsi příšera, která zabila člověka - a vsadím se, že to není ani první člověk, kterého jsi zavraždil! "

Křičela a myslela jsem  na všechny životy, které si s největší pravděpodobností vzal. "Jsi zmatená a vystrašená, chápu to.  

Zítra ti vysvětlím vše, co můžu, ale musíš spát, "říká.„ Prostě mě tu necháš? "Zeptám se zamračeně.

„ Vrátím se ráno. Dobrou noc, "vyjde z místnosti a zavře za sebou dveře. Když se pokusím otočit klikou, neotevře se. Zamkl ji. Cítím, jak mi po tvářích stékají slzy, když jsem se úplně přemohla.

Zavrtěla jsem hlavou, položila jsem hlavu na polštář a zavřela oči. Nechci spát, ale nedá se nic jiného dělat.

Otevřu oči a uslyším mírné šustění přicházející zvenčí z místnosti. Nyní je denní světlo a zdá se, že je brzy ráno, když vidím, jak se právě rozjasňuje. 

Když se podívám ke dveřím, všimnu si talíře s jídlem. Skládá se z toastu a pomerančového džusu, jednoduchého jídla. Jak hladová jsem,  ale nechci to jíst, zvlášť když to dělá to ... to monstrum. 

Neuspokojím ho. Místo toho ještě jednou zavřu oči, unavená ze všeho, co jsem za posledních několik hodin prožila.

Stále je to pro mě neuvěřitelné. Ten muž není ani člověk ...