never stop running | tmr ✔

kapitola 11. | Bažant

Už je měsíc co tady jsem a připadá mi to jako věčnost. O tom incidentu co se stal tady na Place už vědí všichni, vědí proč jsem se chtěla zabít.

Musela jsem to říct Albymu a pak to chtěl vědět i Ben s Minhem no a jelikož je Minho slepičí prdel tak to tady roznesl. Ale já už to neřeším, je to jenom vzpomínka po které min zůstali jizvy na rukou a na břichu.

Co se týče vztahů mezi mnou a Placerama tak můj nejbližší kamarád je Newt , je tady pro mě vždycky a toho si cením. Trávíme spolu všechen volný čas.

S Minhem a Benem se bavím taky docela hodně a oba je beru skoro jako bratry. Nehledě na to že si ze mě furt Minho utahuje a hádá se se mnou jakoby jsme opravdu sourozenci byli.

Alby je prostě Alby. Zrt , Jeff a Clint jsou prostě moji kamarádi se kterýma občas prohodím slovo. Pak Winston se kterým se taky bavím a většinu času po něm uklízím krev v krvárně.

„Dneska bude Vatra" řekne nadšeně Minho v jídelně. Dneska by měl přijet bažant , zajímá mě co za chudáka to bude tentokrát.

„Těšíš se?" šťouchne do mě Minho a já samozřejmě s nadšením kývnu.

Ještě než stihne kdo cokoliv říct tak se ozve příšerný zvuk klece který tak nesnáším, už jen z toho důvodu co jsem tam zažila a jak jsem se bála když jsem tam byla poprvé.

Všichni doběhnene ke kleci napjatí kdo to tenkrát bude. Třeba to bude další holka - pomyslela jsem si a tak trochu v to i doufám.

Neříkám nic kluci jsou super ale občas by se tady šikla nějaká holka se kterou bych si potřebovala popovídat o holčičích věcech.

Newt s Gallym otevřeli dveře klece, dostala jsem se úplně dopředu abych viděla kdo to bude tentokrát.

Když jsem tam došla a dostatečně viděla kdo se v kleci nachází tak se divím že moje brada neskončila na zemi.

Byl to malý kluk s tlustější postavou a kudrlinkama ve vlasech, musím uznat že byl roztomilý. Mohl být ve věku dvanáct až třináct let.

To už si tvůrci opravdu dělají srandu ne? Poslat sem teenagery? Fajn. Poslat sem holku? Jde to. Ale poslat sem dítě? Naprosto nepřípustné!

Jestli najdu ty co nás sem zavřeli tak jim za tohle všechno nakopu prdel!

„Půjdu za ním" řeknu odhodlaně, myslím že se bude míň bát když za ním půjde holka.

„Jdu s tebou" trvá na svým Newt, ani se ho nesnažím přemluvit protože je tvrdohlavej jak pařez.

Oba skončíme do klece kde se nachází malý čón, hned jak dopadneme tak trochu naskočí a začne se okolo rozhlížet.

Slyším ze shora narážky na jeho postavu, už mě to unavuje a nedokážu se kvůli nim soustředit.

„Držte ty frasný huby!" zařvu pod návalem vzteku, všichni najednou úplně ztichnou a vypadají že můj rozkaz poslechli.

„Jděte do práce my se o něj postaráme" řekne Newt a všichni okamžitě zmizí z dohledu konat svojí práci.

Já si kleknu k bažantovi a pokusím se ho s úsměvem uklidnit. On ale vypadá furt stejně vyděšeně.

„Ahoj bažo já jsem Tess a tohle je Newt" ukážu na Newta který stojí kousek ode mě, mávne rukou na pozdrav.

„Víš jak se jmenuješ?" zeptám se s nadějí v očích že si alespoň on pamatuje hned jméno.

„Chuck" řekne rozklepaným hlasem, já se na něj usměju.

„Nemusíš se nás bát, nic ti neuděláme a ty čóni nahoře taky ne. Půjdeš s náma nahoru? Víš tady to je docela blbý" řeknu furt s úsměvem, on místo odpovědi raději kývne.

Já s Newtem mu pomůžeme nahoru kde už čeká Alby. Chuck se natiskne ke mě a vypadá to že jsem si získala jeho důvěru.

„Ahoj já jsem Alby, vítej na Place pojď ukážu ti to tady" řekne Alby a pokyne Chuckovi ať jde s ním. Chuck se na mě ustrašeně podívá jestli má jít nebo ne, kývnu a on tak udělá.

„Vypadá to že sis získala jeho důvěru" řekne nahlas mojí myšlenku Newt stojící stále vedle mě.

„Asi jo, alespoň bude mít u někoho důvěru"

„Asi to s dětma umíš" usměje se na mě Newt a já na něj taky.

„Neměli bysme jít na oběd? Umírám hlady" řekne Newt po chvilce ticha.

„Jasně jdeme" řeknu a rozejdeme se k jídlně, cestou se bavíme o všech možných kravinách a smějeme se.

Nevím jak to Newt dělal ale vždycky když jsem byla s ním tak jsem se cítila dobře , zapomněla jsem na to že jsme zavření uprostřed Labyrintu a prostě si užívala jeho přítomnost.

Když jsme celý vysmátí přišli do jídelny tak na nás čuměli snad všichni kvůli našemu záchvatu smíchu.

Gally měl obočí tak že se divím že mu neodlítlo, on byl taky důvod našeho záchvat smíchu. Představovali jsme si ho totiž jak by vařil v kuchyni se zástěrkou a do toho si zpíval.

„Ale tady je naše oblíbená dvojce" řekne Pánvička když nás uvidí.

„Chtěl si říct Tessie a Newtie" řeknu a zvednu jeden prst. Tohle jsou naše přezdívky, slyšel nás totiž jednou Minho jak se takhle spolu bavíme a pak to klasicky všem vytroubil.

Pánvička kývne a my se s jídlem posadíme ke stolu kde je Ben a Zrt. Chvíli si tam povídáme a smějeme se dokud tan nepřijde Alby s bažou.

„Kde je Tess?" zeptá se když přijde.

„Tady" ozvu se a dojdu k nim. Na Chucka se usměju a on na mě překvapivě taky. Asi jsem si opravdu získala jeho důvěru.

„Ukaž Chuckovi kde bude spát a do Vatry se o něj postarej" nařídí mi a než bych stihla cokoliv říct tak už byl pryč.

Já Chucka zavedu k sítím aby si vybral jakékoliv místo , čekala jsem že si vybere místo vedle mě a na to se i zeptal. Já se nad tím usmála.

„Tady mám síť já, hned vedle jí má Newt tak si jí můžeš dát na druhou stranu" jen na to kývne a tak i udělá.

„A vy s tím Newtem spolu chodíte nebo jak?" zeptá se kapku pobaveně.

„Oh ne jsme jenom kamarádi" zasměju se nad tím a Chuck se ke mě po chvíli přidá.

Chuck vypadá zatím jako hodný kluk a vypadá to že z nás budou přátelé, taky v to doufám. Jenom je mi ho líto protože je ještě malý a něco jako Labyrint si nezaslouží.

aaaaa chuck je tady! konečně! zatím zase méně zajímavé ale v příští kapitole to bude zase nějaká akce