Nádech a výdech. Nejšílenější kapitola plná vztekem zrudlých lidí, jimž z uší stoupá pára právě začíná...
_________
Darion
Proč se to jen muselo stát? Neustále si to dával za vinu. Vždyť to taky byla jeho chyba. Kdyby se jen odvážil.. mohl přiznat že se Chrystal vyhýbal, nemuselo to tak skončit.
A pak... nedokázal ubrzdit tu motorku. Je to jeho chyba.
Teď si sebejistou masku opravdu udržet nedokázal. Byl zoufalý. Vlasy mu trčely na všechny strany, a košili měl celou od kve. Od její krve.
Celou noc strávil v tvrdém křesle v nemocničním pokoji. Samozřejmě se na něm nedalo usnout, protože bylo tvrdé, jako hromada cihel, a tak celou noc nezamhouřil oko.
Chrystal
Slunce mi nepříjemně svítilo do očí. Nechtělo se mi je otevírat. Byla jsem tak unavená, že bych nejraději spala dál.
Najednou jsem si ale vzpomněla na útržky toho, co se včera stalo. Byl to jen sen? Otevřela jsem oči, abych se mohla přesvědčit, že se mi to všechno jenom zdálo. Nezdálo. Nad sebou jsem spatřila vysoký strop, o kterém mi bylo hned jasné, že ho neznám.
S námahou jsem oči otevřela ještě trochu víc, abych si mohla místnost pořádně prohlédnout.
Začala jsem v levo od postele. Stál tu dřevěný noční stolek. Na něm byla postavená váza s květinami. Byly krásné.
Pootočila jsem hlavu o kousek dál. Stál tu menší stůl, a u něj dvě dřevěné židle, které vypadaly opravdu staře. Radši bych na ně nesedala, kdo ví, jestli by to přežily.
Nakonec jsem se pohledem dostala na opačnou stranu nemocničního pokoje.
Bylo tam staré hnědé křeslo, odkud mě pozoroval černovlasý kluk. Darion. Upíral na mě svůj pronikavý pohled. Málem jsem vykřikla, jak jsem se ho lekla. Sleduje mě celou dobu?
Vypadal hrozně. Jeho bílá košile byla nasáklá krví, a zelené oči vypadaly strašně unaveně. Jakoby celou noc nespal. Vlasy měl rozcuchané, a na rukou velké krvavé škrábance. Vypadal, jako by se sem právě teleportoval z nějakého děsivého hororu.
Všiml si, že se na něj dívám, a hned se napřímil, jako by na to čekal celé věky. ,,Chrystal! Jsi vzhůru?" Vyhrkl splašeně, ačkoli to bylo očividné. Vypadal, jako by mu ze srdce právě spadl obrovský balvan.
,,Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se místo odpovědi, a zadívala se na jeho zkrvavené ruce. Darionovi se na tváři objevil výraz, kterým mi dával najevo něco jako děláš si srandu?.
,,Ty se mě ptáš, jestli jsem v pořádku?" Vyjekl zoufale. ,,Podívej se na sebe." Řekl, vstal z křesla, a rukou ukázal na mě. Teprve teď jsem si uvědomila, jak mě všechno bolí. Do té doby jsem si svou bolest vůbec neuvědomila, ale teď mnou projela tak silně, až jsem zkřivila tvář.
S námahou jsem nadzvedla hlavu, abych mohla zhodnotit, jak moc hrozné to je.
Jedna noha v sádře, ruka obvázaná. Po celém těle jsem měla škrábance, odřeniny, a modřiny. Celkově jsem vypadala, jako bych byla hlavní hrdinkou nějakého filmu, ve kterém mě napadl dinosaurus, postřelil terminátor, a smrti unikla jen o vlásek.
Nemohla jsem se na sebe dívat, a tak jsem pohled stočila zpět k Darionovi. ,,Co se stalo?" Zeptala jsem se ho, protože jsem si nemohla téměř na nic vzpomenout. Všechno jsem měla jako v mlze.
Darion si povzdechl, a přišel blíž ke mně. Chvíli se mi koukal hluboho do očí. Tak hluboko, že se moje srdce snad leklo, nebo co. Začalo bít jak splašené, a já se bála, že mi za chvíli vyskočí z hrudního koše.
ČTEŠ
I just love you ✓
Teen Fiction,,Jsi teď spokojený?!" Zařvala jsem na něj, a ukázala na modřiny na mé tváři. On najednou zalapal po dechu, a jeho posměšný úšklebek ho okamžitě opustil. S hrůzou v očích se díval na své mistrovské dílo. Někteří lidé jsou ve skutečnosti úplně jiní...
