Není důležitý kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš.[Housetrix] Nedoknčeno

Čokoláda

Otevřu oči a prudce se posadím. Zamrkám kvůli světlu a rozhlédnu se.
Vedle mě klečí Štěpa v motorkářské výzbroji. Oči má plné slz a celý se třese.
Zrychleně dýchám a klepu se. Nemůži se zorientovat.
,,Ty blbečku." Řekne potichu a hlavu si položí na moje rameno.
,,Co se stalo?" Musím se zeptat.
,,To mi řeknu ty?" Odpoví mi otázkou rozklepaný motorkář.
Prstem ukážu na mobil ležící vedle mě, sklopím pohled a čekám.
Štěpán telefon vezme, odemkne a objevý se mu tam konverzace mezi mnou a tím neznámím.
Celou si jí pročte. Grimasi v jeho obličeji se mění. Z udiveného na naštvaný. Avšak, jediný výraz mu zůstane.
Znepokojující.
Mobil mu opatrně vezmu a sleduju skleněné oči plné slz a strachu.
,,Štěpi?" Ten pohled už hsem viděl.
,,Když jsem byl na motorce...měl js takovej divnej pocit. A....a....já...on....ty....."
Obejmu drobnější tělo. Objetí mi oplatí. Slazami mi promáčí triko.

,,Možná jsem ti měl něco říct." Promluvím po chvíli.
Bax se odsune a utře si slzy. Pohlédne na mě zarudlíma očima a já začnu.
,,Jak jsem se v noci zbudil, tak se mi zdálo o motorkách na okruhu a hlavně o tobě...."
Štěépa kývne ať pokračuju.
,,Měl jsem ti připravit motorku na okruh, ale od někud se objevil Martin a táhl mě pryč. Na přípravu jsem se vykašlal a pustil tě na okruh...." Vydechnu, motorkář stále poslouchá.
,,Vjel si do zatáčky. Motorka stratila přilnavost a spadl si. Za tebou jelo několik jezdců. Všichni jste se střetli..."
'Prosím slzy už dneska ne. Štěpo to mi nedělej.'
,,Šel jsem po ulici, na prstu ksem měl prsten s mím a Martinovím jménem. Lidi mi nadávali do vraha atd. Přišel jsem na hřbitov a tam spatřil náhrobek s tvým jménem." Slzy mi stekly po tvářích. Bax se ke mě přivinul jako kotě.
,,Proč jsi mi to neřekl?" Zeptá se ubrečeně.
,,Styděl jsem se a nechtěl tě otravovat." Odpovím upřímně.

Ležím zababušený v posteli. Mám zavřené oči a vnitřně bloudím v myšlenkách.
Už skoro propadnu do říše snů, zachytí mě ale zvuk zavírání dveří a mírné zavrzání postele. Vedle mě se prohne matrace, 'někdo' mě odkryje a přitulí se.
Jsem k němu otočený čelem a cítím jeho dech, který voní zubní pastou.
,,Můžeš toho nechat." Znervózňuje mě, jak mě sleduje.
,,Ne. Jsi strašně roztomilej když spíš." Zívne Štěpka a uvelebí se.
Otevřu oči. Naše pohledy se střetnou.
,,Víš....jak jsem byl v bezvědomí, tak se mi zdálo o tom dni." Řeknu do ticha a bříšky prstů přejedu Baxovi po zápěstí.
Ten ublíženě zavře oči.
Přitáhnu si menšího do náruče a políbím ho na čelo.
,,Chápu." Pošeptám mu do vlasů, které voní jako čokoláda. (Tady máte další nálož sladkého. Nemáte zač. Btw. Ten kakaovej šampón mám doma a krásně voní, tak mě napadli ho sem zakonponovat XD. Je jedno že má na sobě napsáno. 'Krásná bruneta'. Poz. aoutorky). Nasaju tu vůni do plic.
,,Fetko." Ozve se z mé hrudi.
,,Fretko." Zasměju se.
,,Musím ti něco říct." Řekne vážně brunet.

,,Možná vím kdo je ten 'neznámý'".

Joooo čus.
Na přání Naty je tu dlaší kapitola. Mě osobně příjde strašně nudná ale to nezáleží na mě, že.
Děkuju moc za 340 přečtení, je to pro mě úžasný pocit a jsem na sebe a na vás hrdá. Děkuju že to čtete a doufám že budete číst dál.
U další kapitoli čus.