Pohled Newta
Sedím na posteli v pokoji na tomhle zatraceném místě kde jsme údajně pryč od ZLOSINu.
Nedokážu přestat myslet na tu jedinou osobu co mě kdy dělala šťastným, na tu jedinou osobu co mě vytáhla ze tmy a ukázala mi světlo.
Už je pryč a nikdy jí neuvidím, celou cestu sem jsem probrečel a nedokážu si připustit furt tu jedinou informaci.
Tess je mrtvá.
Tahle myšlenka už mě doprovází od té doby co jsme jí tam museli nechat, tak moc toho pro nás udělala a tohle za to dostala.
„Čau Newte jak je?” přisedne si ke mě Minho, já ho spražím nenávistným pohledem.
„Promiň blbá otázka, taky mi chybí” zadívá se někam do blba, takhle jsem Minha ještě nikdy neviděl.
„Ani nevíš jak jí chci zpátky” zamumlám si pod nos a jen doufám že to Minho neslyšel, opak je pravdou.
„Hele to chceme všichni jasný? Ale nikdo nemohl nic udělat, nešlo jí pomoct. Chuck ztratil mámu, nenech ho v tom a ukaž že jeho táta tady furt je” donutí mě tím se zamyslet, má pravdu musím tu pro Chucka být.
Baví se s Pánvičkou, já se rozhodnu za ním dojít. Kleknu si před něj a on se na mě nechápavě podívá.
„V pohodě prcku?” on jenom kývne ale vidím že se snaží potlačit aby se nerozbrečel.
„Chybí mi máma Tess, Newte” já si sednu k němu z druhé strany a obejmu ho okolo ramen.
„Říkej mi tati”
extra krátká kapitola já vím, ale slouží pouze jako vyplnění
doufám, že jsem vám těma vzpomínkama nezamíchala hlavu :D
jediné co vám řeknu k další kapitole je, že se na ní určitě těšte protože to bude trochu jiné než v knížce nebo filmu :D
ČTEŠ
never stop running | tmr ✔
FanfictionKaždý měsíc tvůrci posílají do Placu samé kluky, vymažou jim paměť a nechají na pospas nebezpečnému Labyrintu. V ten den, kdy vyjela klec nahoru se v ní ale nenacházel kluk, ale úplně první holka. _ „Na čí si straně?" zeptá se vážným tónem a dívá s...
