never stop running | tmr ✔

Kapitola 33. | Spáleniště

Uběhlo pár dní a já se motám nekonečnou pouští, mám pocit ,že se za chvíli skácím a už nikdy nebudu schopná nikam jít.

Už několik dní jsem totiž nejedla ani nepila a nejsem si jistá jak dlouho to moje tělo přežije.

Najednou před sebou uvidím budovu, nevím jestli už blouzním z nedostatku vody či potravin ale musím to prozkoumat.

Když po asi půl hodině dojdu k budově tak se co největší silou pokusím otevřít dveře a povede se.

Je tma takže nic nevidím ale spadnu na kolena protože už jsem hodně vyčerpaná, jediné co teď potřebuju je Pánvičkovo jídlo a Newtova náruč.

Cítím, že tu něco smrdí ale nevěnuju tomu velkou pozornost protože se snažím neumřít hlady ani žízní.

V místnosti někdo rozsvítí a já upřu zrak na osobu co právě přišla , je to brunetka s krátkými vlasy.

„Ale koho to sem Spáleniště nese” založí si ruce na hrudi a dojde ke mě.

Ani jsem si nevšimla, že kolem mě jsou raplové - oprava spoustu raplů, ale jsou naštěstí k něčemu uvázaní.

Klekne si přede mě „Kdo jsi a odkud si přišla?”.

„To je teď jedno ale minimálně pár dní jsem nic nejedla, nepila a ani pořádně nespala” zachraptím protože mám sucho v krku „Můžu tu alespoň jeden přespat? Nebudu na obtíž”.

„Pojď se mnou” pokyne ať jdu za ní a já to tak i udělám, vyspím se tady a zítra někde počkám na Placery.

Jdeme po schodech, všichni lidi na mě čumí jako na maso ale zkouším to raději ignorovat.

Vyjdeme po schodech někam kde to vypadá jako kancelář, stojí tam nějaký chlap kterému může být tak čtyřicet a má tmavou pleť.

„Kdo to je to Brendo?” zeptá se té dívky a mě si změří pohledem.

„Byla dole. Říkala, že několik dní nejedla, nepila ani nespala” zopakuje moje slova a on si mě furt prohlíží.

„Odkud si přišla květinko?” dojde ke mě blíž , já polknu knedlík co se mi udělal v krku.

„Ze Spáleniště, moji rodiče chytili erupci a já musela co nejdál odejít” zalžu polohlasem.

On se na mě furt divně dívá, pak se podívá na tu dívku - Brendu myslím a pak zase na mě. Odstoupí ode mě a následně se usměje.

„Brendo ukaž jí kde bude spát dej jí něco k jídlu a pití” já se pokusím o něco jako je úsměv.

Když mě Brenda chce někam zatáhnout aby mi ukázala kde budu spát tak nás ještě ten chlap zastaví.

„Počkej jak se jmenuješ?” nad touhle otázkou se zamyslím, vím to ale kdyby se tu objevili Placeři osloví mě jménem a já ztratím důvěru těhlech dvou.

„Trish vy?” to bylo první jméno co mě napadlo, nic moc ale takhle na rychlost nemám čas vymýšlet nějaký jména.

„Já jsem Jorge a tohle je Brenda” ukáže i na dívku, jen na to kývnu a pak už se s Brendou vydáme někam pryč.

Dojdeme do nějakého pokoje kde je postel a vedle ní stůl kde je položená konzerva a flaška s vodou.

„Posluž si musíš mít hlad” ukáže na konzervu, já jí tiše poděkuju a vrhnu se rovnou na jídlo.

Po jídle si lehnu do postele a začnu přemýšlet nad ostatními kde asi můžou být a jestli je vůbec někdy uvidím, můj plán trochu selhal.

„Můžeš tady zůstat jak dlouho chceš” usměje se na mě Brenda a já na ní taky, jsem ráda ,že mě tu nechají jen doufám, že to není past.

„Asi půjdu spát, strašně dlouho jsem se nevyspala” jen na to kývne a nechá mě v pokoji samotnou.

Já se pokusím usnout, i když jsem unavená tak spánek nepřichází. Otevřu oči a zadívám se do stropu.

„Kde jste?” zašeptám si pro sebe potichu, pak už si ale lehnu a pokusím se znovu usnout.

Zítra odejdu a půjdu najít Placery, nemůžu se jenom schovávat v poušti musím najít svoje kamarády.

****

Celý den jsem strávila s Brendou a Jorgem, nějak mě přinutili alespoň dneska zůstat tak jsem to udělala.

Přerušil nás kravál co šel ze zdola, asi někdo přišel ze Spáleniště. Můžou to být oni?

Brenda se tam šla podívat, já jsem zůstala nahoře s Jorgem. Ten chlap se zdá být v pohodě víc než se zdá.

Povídáme si, občas se zasmějeme než vejde Brenda a za ní skupinka kluků a jedné dívky - Placeři.

Když vejdou tak všem málem spadne čelist na zem, nedivím se jim myslí si, že jsem mrtvá. A teď se tu najednou objevím uprostřed Spáleniště a ještě u nějakých lidí které znají sotva pět minut.

„T-tess?” jako první se vzpamatuje Teresa.

„N-ne to není možný” zavrtí hlavou Minho, tak moc ráda bych je všechny obejmula ale to teď udělat nemůžu.

„Trish ty je znáš?” zeptá se Brenda co si stoupla vedle mě.

„Ne” odpovím jednoduše, lžu ale prozatím to udělat musím.

„Tess to jsme my, pamatuješ?” přejde trochu blíž Thomas.

„Jmenuju se Trish žádnou Tess neznám” koukám na ně s kamenným výrazem a musím dělat jako bych je viděla poprvé v životě.

„Tess to jsem já Newt, vzpomínáš?” přejde ke mě Newt, musím furt nechat kamenný výraz.

Nenech se rozhodit!

„Promiň kluku, ale asi si mě s někým pleteš” zatřešu hlavou, nechci mu ubližovat ale teď to dělám pro ně.

Dojdu k Jorgovi který si všechny měří pohledem.

„Mám tři jednoduché otázky. Odkud jste, kam jdete a co z toho budu mít?” napije se whisky co má po ruce.

„Hledáme Pravou ruku” všichni v místnosti se rozesmějí, krom mě a Placerů. Oni protože to vůbec nechápu, já taktéž ale i hlavně protože nevím co je práva ruka.

„Honíte se za přízrakem?” zeptá se jich, oni se zatváří zmateně.

„Prosím můžeme tu přespat? Zítra odejdeme a ani nebudete vědět že jsme tu byli” řekne Thomas.

„Zajisté poskytneme vám tu pohodlí ale ještě před tím musíme něco udělat” pronese Jorge a kývne na Brendu.

Ona dojde k Thomasovi, předkloní mu krk a něco tam naskenuje.

„Majetek ZLOSINu, subject na zabití” pronese Jorge nahlas z toho co je napsané na té věci.

„Co?!” vyhrkne nechápavě Thomas.

„Promiň kamaráde, zdá se, že máš štěnici” pronese Jorge.

„Hele zítra odejdeme jen nás tu nechte přespat, nebudeme na obtíž”.

„Přišli jste ze ZLOSINu” přejde k němu a chytí ho za ramena „A to znamená ze máte velkou cenu”.

placeři jsou zpět eejj 🥳 strašně mi chyběli tu jednu nebo dvě kapitoly kde nebyli 🥺

každopádně jsme už ve druhé části, ale to jsme byli už asi dvě nebo tři kapitoly předtím jenom jsem to zapomněla napsat 😂✋🏻

dneska jsme počítali něco v newtonech a já samozřejmě si hnedka vybavila newta a celou hodinu byla duchem nepřítomna 😂🤦🏻‍♀️