never stop running | tmr ✔

Kapitola 34. | Nazdárek čóni

Ostatní je odvedli do nějaké místnosti kde je pověsily hlavami dolů přímo pod propast, já jsem se rozhodla že tohle je dobrá chvíle za nimi jít.

„Fajn plán Thomas" zamručí Minho „Uvidíme co nám řeknou".

Musím se nad tím usmát a pak už za nimi přijdu, v momentě kdy jsem tam vešla se všichni koukají jako kdybych snědla veverku.

Je tady Thomas, Newt, Pánvička , Minho, Chuck, Teresa a pak nějaký kluk kterého neznám.

Ale kde je Winston? Přísahám že byl ještě s nima když jsem je viděla na kameře.

„Nazdárek čóni" usměju se a teď všichni koukají ještě víc zmateně než před tím.

„Tess jsi to ty?" zeptá se Thomas a já se ušklíbnu.

„Jasně proč by ne?" fakt frasnej dotaz Tess...

„No asi protože si byla mrtvá, vstaneš z mrtvých , objevíš se tady uprostřed Spáleniště a ještě děláš, že nás neznáš" řekne mi Minho, já se zasměju.

„Minho, Minho, Minho. Kdyby si používal mozek tak pochopíš ,že kdybych řekla, že vás znám tak jsem na stejném místě jako ty a nemůžu vám pomoct" začnu pochodovat po místnosti.

„Zdrhla si bez nás! Jak víme, že ti můžeme věřit" řekne zase Minho.

„Takhle to není" zavrtím hlavou.

„Tak nám asi dlužíš vysvětlení!"

„Fajn máte pravdu, probudila jsem se někde na nemočním lůžku. Pak jsem mluvila s jedním chlapem co to tam vede - Janson, řekl mi, že jsme v bezpečí před ZLOSINem ale opak byl pravdou.

Pak se mě ptal na nějaké otázky co si o ZLOSINu pamatuju a pak mi to došlo, hned jak jsem řekla, že si myslím, že je to ZLOSIN tak mi někdo něco píchl do krku a mě se začali vybavovat vzpomínky.

Byli to vzpomínky kdy jsem pro ně pracovala a asi si tím mysleli, že s nima budu i nadále pracovat, já nechtěla ale hned jak jsem zjistila, že jsme stále ve ZLOSINu tak jsem věděla že musíme ihned pryč.

Tak jsem jim řekla ,že jsem na jejich straně, Janson mi ukázal místnost kam vedou ty všechny nešťastíky kterým slibovali lepší život. Hned po tom jsem s vámi chtěla mluvit a říct vám to aby jsme vymysleli plán na útěk, jenomže on mě nenechal mohla jsem vás vidět pouze na kamerách.

Tím mi zkazil plán takže jsem se převlékla, hodila pak přes sebe bílí plášť jako tam mají všichni. Vzala kartu na odemknutí těch hlavních dveří a chystala se jít pro vás abychom utekli, jenomže vy jste tam nebyli.

Nemohla jsem se pro vás vrátit, bylo to riskantní tak jsem se rozběhla k hlavním dveřím no a pak jsem se prostě dostala ven. Spáleništěm jsem procházela několik dní bez jídla i pití, že se divím, že ještě žiju.

Došla jsem sem, tady jsem poznala Brendu a Jorge. Vymyslela jsem si falešné jméno a ,že moji rodiče byli nakažení tak jsem se vydala daleko od nich, kdybych řekla že jdu od ZLOSINu tak jsem na stejném místě jako vy" dořeknu svůj dlouhý monolog.

„Jak si mohla vědět ,že se odtamtud dostaneme nebo zjistíme, že jsme furt ve ZLOSINu?" zeptá se Pánvička.

„Thomas je můj bratr, bylo mi víc než jasné ,že na to přijde" mrknu na něj i když to asi nevidí, protože jsou furt vzhůru nohama.

„Thomas je tvůj bratr?" zeptá se nějaký kluk, kterého neznám.

„Jak si slyšel" odpovím pouze.