Riddle's Queen [CZ, Tomione]

✅Kapitola 4. Dobrou noc...

Jsem celá obvěšená taškami z obchodu s oblečením a s holkama si to štráduju přímo do hradu. Tedy jsem si to alespoň myslela. Holky se pořádně bavily, protože si vykládaly o zážitcích z prázdnin. Já jsem však byla pozadu, protože když jdeš do strmého kopce a ještě neseš dalších 12 kilo navíc, tak to není jen tak. Náhle jsem si všimla jedné postavy sedící u jezera. ,,Holky, bežte napřed. Já vás doženu." řekla jsem udýchaně. ,,Dobře, ale dej sem ty tašky! Nenecháme tě se s nima tahat přeci celou dobu! Víš co? My to za tebe donesem na tvou postel. Pak si zo uklidíš! Tak to dej sem a na chvíli si odpočiň!" mrkla na mě Ginger a už si ode mě přebírala s holkama nákup. ,,Děkuju!" pousmála jsem se na ně a jakmile poodešly trochu dál, rozešla jsem se k jezeru.

,,Co ty tady děláš?" zeptal se mě. ,,Já? Spíše co tady děláš ty?! Neměl bys už dávno spát?" ,,Tak zaprvé. Nejsi moje matka. Zadruhé, já si můžu dělat co chci. A zatřetí, sedni si a buď na chvíli zticha." ušklíbl se a pořád zadumaně hleděl na stříbřitou hladinu jezera. Uchechta jsem se, ale udělala to. Sedla jsem si vedle něj a taky se zadívala na ono magické místo. ,,Já to z tebe vypáčím." ,,Co?" ,,To, jak se jmenuješ." ,,To určitě..." ,,Ne, já to myslím vážně!" ,,Tak do toho" zadíval se mi přímo do očí. Náhle se mi v hlavě ozval hlas: Na toto nemáš! Vzdej to! Věděla jsem, že to dělá on. ,,Nedokážeš to..." zase ztočil pohled, tentokrát ale ke hvězdám. Najednou jsme si oba lehli a pozorovali oblohu plnou překrásných malých zářících kuliček. ,,Ale dokážu...!" ,,Ne, nedokážeš." ,,Ale ano." Ne!" ,,Ano." ,,Ne!! ,,Ano." ,,Ne!!!" ,,Ááánooo." protáhla jsem slovo. Už jsem totiž měla vyhráno. ,,Jsi příšerná! Víš to?! PŘÍ-ŠER-NÁ!!!" Ušklíbla jsem se. ,,Ale ano, to víš že to vím! A vím dokonce i to, že už jsem to dokázala!" ,,A jsi nesnesitelná! A arogantní! A... a..." ,,A dál už nevíš, co?" ,,Eghrg...! Dobře, vyhrála jsi! Řeknu ti své jméno! Ale až bude ten správný čas! Rozumělas?!" ,,Samozřejmě! Já vždy dostanu to, co chci!" ,,U Salazarových bazilišků!! Ty se mi vpíjíš do mozku jako nějakej hadí jed!!" ,,Však jsem Zmijozel, ne? Nevidíš tu mou kravatu? Já už vím! Ty potřebuješ brýle!!" vychutnávala jsem si jeho rozčílení. ,,Eh... ty se mi fakt jen zdáš!!" ,,Díky! Vždy jsem si přála být hlavní postavou něčích snů!" Teď už vypadal, že každou chvíli vybouchne. ,,Tak už dost!!! Když se zlobím, tak už přestává všechno!! Víš co? Radši jsi už jdu lehnout!!" ,,Dobře." udělala jsem si polštář z jeho hrudi a zavřela oči. ,,Můžeš mi vysvětlit, co to sakra děláš!?!" ,,Pracuju na tom, aby se ti o mě zdálo dál...?" ,,Já tě zabiju!! Víš o tom?! A bude to strašlivá bolestná smrt!!" ,,Tak si posluž..." zamumlala jsem ospale. On vytáhl hůlku a namířil jí na mě. Já se jen pořád se zamřenýma očima usmála jako sluníčko. ,,Cru- Ághrgh!!!!" ,,Nedokážeš to..." ,,A-a-ale dokážu!!" ,,Nedokážeš..." ,,Ano, dokážu..." ,,Nedoká-" ,,Dost!! Doženeš mě k šílenství!!!" ,,O co se tu asi celou dobu snažím...?" On jen prudce vydechl nosem a zakabonil se. ,,Netvař se jak kakabus..." ,,Já se netvářim jak kakabus!" ,,To tady budem ještě dlouho... Ano, tváříš..." ,,Netvářím!!" ,,Ale - zív - ano....." ,,Ale ne, netv-" zastavilo ho mé hlasité oddychování. Vytřeštil oči a s rozhozenýma rukama na mě civěl. ,,Jak může někdo tak rychle usnout??! Ehh...!!" Vzal mou hlavu do rukou a položil ji na trávu. Už se chystal odejít, ale něco ho zastavilo. Nemohl přijít na to co, ale něco určitě, protože jinak by se pro mě nevrátil. Vzal mě do náruče a odlesl do společenské místnosti Zmijozelu. Tam mě položil na pohovku před krbem a rozloučil se se mnou dvěma slovy: ,,Dobrou noc..."