Byl jsem mladej kluk . Kluk co nevěděl , co chce v budoucnu dělat , kluk co si rád četl knížky , kluk co hrál na kytaru . Narodil jsem se v roce 1923 . Dětství jsem trávil spíš s mámou , a brácha zase s tátou . Ptáte se proč ? Protože já byl pro tátu zklamání , ten viděl jenom bráchu . Bráchovi to bylo líto , ale nemohl nic udělat .
Když v roce 1933 , Hitler nastoupil k moci , tak život začínal vypadat líp , teda aspoň pro nás . Máma i táta byly členové strany . Bratr později taky a mě to teprve čekalo .
V roce 1939 bylo bratrovi 18 , pamatuju si to jako bylo včera , když přišel povolávací rozkaz .
Myslím že jsem brečel . Ne , stoprocentně jsem brečel . V tu chvíli jsem si ani neuvědomoval že mě to jednou čeká taky . V tuhle chvíli na tom ani nezáleželo . Když bratr odjížděl , otec brečel . Doufal že ho jednou uvidim mít o mě obavy .
Když se brácha vrátil z Polska , lidi na něj i na nás koukali jinak , najednou jsme byli uznávaní okolím . Pamatuju si že jsme se po jeho návratu šli jako rodina projít , šli jsme na zmrzlinu . Před reichstagem jsme si udělali fotku . Pokaždý když se na ní podívám , vidím pár nevinných lidí
Netrvalo to ani tak dlouho , a byl květen 1940 , nebo spíš , bitva o Francii . A bratr zase odjel . Každej den jsem si sedl na zahradu a koukal na hvězdy . Někdo mi kdysi řekl že při koukání na hvězdy se člověk kouká do minulosti , nevim co je na tom pravdy .
Byl to měsíc a bratr furt nikde . Je fakt že to z vojenskýho hlediska byla chvíle , ale pro mě věčnost
26 června . Brácha se vrátil z Francie . Opět jako vítěz . S hodností poručíka . Otec nemohl být nic jiného než hrdý . Přál bych si , aby byl hrdý i na mě .
V roce 1940 mi bylo 17 , byli jsme zrovna s bráchou na jednom večírku . Máma mě nechtěla pustit , ale brácha jí přemluvil . Tam jsem poznal Charlotte . Byla milá , líbilo se mi jak vždy pokukovala po bratrovi , bylo všem jasný že ho chce . Vlastně , on jí taky . Problém je , že život vojáka , je hazardní hra . A on jí nechtěl dávat naději .
Tehdy byla Charlotte tak nevinná , proč si i ona musela zahrávat s osudem ?
1 ledna 1941 , mi přišel povolávací rozkaz . Absolvoval jsem půlroční trénink , kde jsme se učily všechno , teda spíš , poslouchat rozkazy .
Nebyl jsem tam oblíbenej , všichni se tak těšily na další bitvu , ale já ne . Každej chtěl střílet , ale já si chtěl číst knížky , najít si holku .
Na konci přípravného pobytu jsem dostal uniformu , a hodnost svobodník .
Skutečnou válku , jsme ale měli teprve poznat..
ČTEŠ
Generace která neustoupí
Ficción históricaVětšina lidí si myslí že válka se skládá s bitev ale ve skutečnosti je to čekání . Čekání na další útok , na další posilu , na další munici a na smrt... Friedhelm Adler , mladý kluk jenž musel nedobrovolně vstoupit do Německé armády . Do armády kter...
