Pohodově sedím na gauči a koukám na živé vysílání fotbalu. Každou chvíli si kontroluji hodinky, abych stihl dnešní schůzku s Tomášem. Když konečně ručička ukáže na půl šestou, vypnu televizi a hbitě se zvednu. Obleču si své oblíbené sako a kalhoty a v koupelně si učísnu svou řídkou plešku. Podívám se na svůj odraz v zrcadle, uznale přikývnu a jedním okem na sebe mrknu.
Do kapsy zastrčím peněženku a svůj tlačítkový telefon. Vyjdu ze svého nádherného bytu do větrného počasí. Zamknu a vyrazím. Jsem rád že už neprší a moje nálada je hned mnohem lepší. Jsem sice nervózní, ale docela se těším. Najednou mi začne zvonit telefon. Rychle ho vyndám z kapsy a na displeji vidím Tomášovo jméno. „No ano Tome?" řeknu. „Hele jenom, sejdeme se v kavárně u Poplatků." oznámí mi Tomáš. „Dobře jasnačka." použiji další výraz, který často slyším od mladších a pokračuji v cestě.
Z pohledu Tomáše
Típnu hovor, nevím co mě to napadlo ani kde jsem sehnal odvahu pozvat Béďu na "schůzku", ale spokojeně si vykračuju směr kavárna u Poplatků.
Blížím se blíž a najednou zahlédnu krásnou blýskavou pleš, která se vyjímá mezi mnoha lidmi. To je Béďa. Stoupnu si na špičky a nervózně mávám, Béďa zvedne pohled a rozzáří se mu oči když mě zahlédne také. „Ahoj." pozdraví mě. „Ahoj." oplatím mu pozdrav a společně vejdeme do kavárny. Sedneme si ke stolu a po chvíli k nám přijde servírka. „Co si dáte?" zeptá se a já kývnu na Béďu, aby začal. „No já bych si dal nějaký kafe třeba." odpoví neurčitě a nevypadá, že by pokračoval, proto se ujmu slova já. „Já si dám espresso, bez mléka, děkuji." objednám si také. „Nějaký dezert?" zeptá se ještě servírka. „No to bych si dal. Tak třeba tenhle brownies." poručí si Béďa a ukáže na dortík v dezertovém lístku. „Já si ho dám také, prosím." usměji se na servírku a kývnu hlavou na důkaz, že to je vše.
Probíráme všechna možná témata a zanedlouho nám servírka přinese vše co jsme si objednali. Pijeme a vychutnáváme si dezert. Když už zbydou jen prázdné talíře zavolám na servírku, že bych rád zaplatil. Béďa hned vytahuje peněženku, ale já mu pohledem naznačím, že je to v pohodě a že to zaplatím sám. Béďa teda poraženě přikývne a já vyndám částku, kterou mi servírka naúčtovala. Zvednu se ze židle a společně s Béďou odejdeme.
ČTEŠ
air bank, i konkurenty můžete mít rádi//tomdřich//dokončeno
FanficPříběh o nepřekonatelné lásce, bolesti a návratech se šťastným koncem. Pravá jména herců jsou nejspíš jiná, ale ja jsem je zaměnila podle svého uvážení a myslím že sedí krásně. Bedřich (Béďa) je ten baculatější a Tomáš je ten brýlatý. Doufám že si k...
