Pohled Bedřicha
Zase sedím na svém hnědém gauči a sleduji televizi. Skoro vůbec nevnímám a vzpomínám na dnešní schůzku. Na obličeji mám úsměv, pokaždé když si vzpomenu na Tomáše. Nevím co se se mnou děje, ale opravdu s ním rád trávím čas.
.
Další ráno, další den v práci. Sbalím si všechny své věci a vyrazím s úsměvem do práce. Úsměv se mi ještě rozšíří, když dorazím a vidím Tomáše. Dostaneme znovu scénář a můj úsměv zmizí když si ho přečtu. „Tohle doopravdy říkat nebudu." naštvaně prohlásím a prstem ukážu na rasistický vtip. „Vtípky mám rád, ale tohle není téma na vtipkování a já jsem dobrý člověk." přidávám na hlasitosti. „S tímhle se mnou nepočítejte." řeknu už klidněji, ale stále jsem hodně naštvaný. „Dobře, říkat to nemusíte. A víte vy co? Už nemusíte říkat nic. Máte padáka." rozzuří se kameraman a mě klesne brada. „C-cože?" zeptám se zmateně. „Ano slyšel jste dobře, zbalte si svých pět švestek a támhle jsou dveře. Tohle chování tu nestrpíme." režisér se přidá na stranu kameramana. Sklopím pohled, popadnu svůj pracovní kufřík, otevřu dveře a zachytím Tomášovo zničený výraz. Zamávám jako vždy a odcházím.
Ve výtahu a cestou domů si sám pro sebe šeptám nadávky, nevadí mi že na mě lidi divně zírají. Najednou za sebou slyším rychlé kroky a otočím se s nadějí, že to je Tomáš. „Dobrý den, vy jste ten z těch reklam? Dáte mi autogram?" zeptá se mě tenkým hlasem nějaký malý kluk s vyvalenýma očima. „Ne to nejsem já, neotravuj." rychle odpovím a klučina svěsí hlavu. „Omlouvám se." a rychle odběhne. Protočím očima a pokračuju dál domů.
ČTEŠ
air bank, i konkurenty můžete mít rádi//tomdřich//dokončeno
FanficPříběh o nepřekonatelné lásce, bolesti a návratech se šťastným koncem. Pravá jména herců jsou nejspíš jiná, ale ja jsem je zaměnila podle svého uvážení a myslím že sedí krásně. Bedřich (Béďa) je ten baculatější a Tomáš je ten brýlatý. Doufám že si k...
