air bank, i konkurenty můžete mít rádi//tomdřich//dokončeno

"Vraťte nám Béďu!"

Už je to nějaký ten pátek co trčím nezaměstnaný doma. Nemám náladu ani vyjít z domu. Rozvalím se na gauč a zapnu televizi. Ihned vytřeštím oči, protože jsem právě narazil na reklamu na airbank. Mírně se pousměji, když uslyším Tomův hlas, ale úsměv hned zaženu když vidím cizího herce, který má být mnou. Je poznat, že je určitě mladší a pohlednější než já. Hlavu mu nezdobí pleš, ale husté vlasy střižené do perfektního účesu. Povzdechnu si, vypnu televizi a mlčky se dívám do zdi. Jistěže na mě Tomáš už zapomněl. Jsem pro něj jen pouhá vzpomínka, ke které se občas s úsměvem vrátí.

Pohled Tomáše

Nebudu lhát, Béďa mi chybí. Chybí mi víc než kdejaký kamarád a opravdu pro mě něco znamená. Hned v den kdy vyhodili Béďu, najali nového. Jmenuje se Michal. Není s ním žádná sranda a zaslechl jsem že oblíbenost našich reklam od jeho nástupu klesá. Béďa se mi za celé dva týdny neozval a já nejsem typ člověka, který rád dělá první krok. Proto jen tiše doufám, že se má dobře a nezapomněl na mě. Vyjíždím nahoru proskleným výtahem, až dorazím do čtvrtého poschodí. „Ahoj." ledabyle pozdravím Michala ani nečekám na odpověď a jdu si pro svůj  dnešní scénář.

Vejdu na scénu a překvapeně sebou cuknu, když z okna vidím obrovský houf lidí s cedulemi "Vraťte nám Béďu!" a "My chceme Béďu!". Štáb je absolutně ignoruje a nastavuje kamery. Nadzvednu obočí. „Vy s tím nic neuděláte?" zeptám se. „Ono je to přestane bavit, uvidíš." ušklíbne se režisér a usrkne si svého horkého kafe. „Tak všichni na scénu připravit. Klapka, kamera, akce!" ohlásí kameraman a já jdu odříkat svůj scénář.

.

Pomalu se loudám domů a přemýšlím jaké by to bylo kdybych dál hrál s Béďou. Vždy mě moje práce naplňovala, ale od té doby co Béďa dostal padáka, mi má práce přijde jen jako pouhá povinnost. Béďa mi opravdu chybí.