Promise? Promise. (Larry, CZ) ✔︎

46. September first

1. Září téhož roku, pohled Louise

„Darcy, zadrž." Křikl Harry z kuchyně na svou ratolest, která už by si nejraději nazula boty a vyrazila do školy.

„Co je?" Zastavila se v půlce kroku a protočila očkama. Napomenul jsem jí pohledem a dál se snažil zavázat si tkaničky. Ona se otočila na patě za hlasem.

„Já ti dám co je. Chybí ti pití." Harry přispěchal jen v kalhotách k malé školačce s lahví vody v ruce a otočil si jí zpět čelem ke mně. Rozepl jednu z kapes její aktovky, kterou jsme nedávno vybírali i s veškerými věcmi do školy, a vložil do ní pití.

„Tobě zas tričko." Opáčila s pokrčením ramenou.

„No tak Darcy, poděkuj tátovi přeci." Šťouchl jsem do ní, když přišla blíž ke mně, aby se mohla obout. „A asi si sundej tu aktovku, jinak přepadneš."

„Díky tati. Můžeme už vyrazit? Nechci přijít pozdě." Tašku si na ramenou nechala a rychle se nazula do bot. Ještě jsem rychle prohlédl její jednoduché šaty, jestli jsou řádně upravené. Vypadala vážně dobře. Bílé sandále zdobily její malé nožky a jednoduchý střih krémově bílých šatiček s jemnými a nepravidelnými proužky všech odstínů modré se perfektně hodil k jejím trošku vlnitým hnědým vlasům, jež sahaly pod její lopatky. Já tak vyfiknutý nebyl. Do budovy školy mě stejně nepustí, jelikož nejsem ani rodič, ani příbuzný. Vyprovodím je oba jen před školu, kde na ně tu chvíli počkám. Měl jsem proto jen černé skinny džíny a šedivou mikinu.

„Harry, jdeš? Už je vážně nejvyšší čas odejít." Zavolal jsem směrem na schody, kde se do chvilky vynořil. Vypadal přímo božsky a to i přes jednoduchost jeho oblečení. Oproti Darcy byl celý v černém. Černé kalhoty, černá košile, kterou neměl dopnutou snad ani do poloviny.

„Už běžím princezny." Seběhl rychle schody a podíval se na mě tázavým pohledem. „Co se děje Loui?"

„Takhle tě nikam nemůžu pustit, vždyť mi tě někdo přebere." Řekl jsem žárlivě a stále skenoval pohledem jeho obličej.

„Neboj se, já bych se přebrat nikdy nenechal." Vtiskl mi pusu do vlasů a začal se obouvat, abychom už mohli vyjít. Zabouchli jsme za sebou dveře a pěšky šli pár bloků ke škole. 

„Darcy, užij si svůj první den, počkám tu na vás a pak mi budeš vyprávět." Loučili jsme se před školou, kde už byly davy dětí s tatínkem, maminkou, dědečkem či babičkou. Většina z nich byla natěšená. Hodně dětí se už chtělo vymanit z polibků od svých příbuzných, tahání za tváře a uhlazování jejich vlasů, které si stejnak při první příležitosti rozcuchají. Malá školačka mi vtiskla na tvář dětskou pusu a už už se chtěla rozběhnout ke škole. Jsem zvědavý, jak dlouho jí tohle nadšení vydrží. 

„Uvidíme se za hodinu." Harry mě políbil jen na čelo, protože ví, jak se na veřejnosti stydím. Já jsem ale chtěl víc. Chytil jsem ho oběma rukama za krkem a přitáhl si ho k sobě, aby se naše rty setkaly. Přeci jen je tu hodně lidí, kteří si všímají převážně svých dětí a nerozhlíží se moc kolem sebe. Oba jsme se do polibku usmáli. Pak už ho ale natěšená Darcy odvlekla do školy. Posadil jsem se kousek dál na jednu z laviček. Bylo poměrně horko, tak jsem byl rád, že jsem mohl být ve stínu koruny stromu. Zavřel jsem oči a poslouchal ptáky, kteří tu poletovali a zpívali. Seděl jsem, čekal a odpočíval. 

Harry:

Darcy mě táhla chodbou školy mezi ostatními dětmi. Všechny se hrnuly do svých tříd s rodiči v závěsu. Došli jsme do druhého patra po hlavním schodišti až k její třídě. Na dveřích byl na barevném papíře vytištěný seznam dětí, kde jsem pro jistotu ještě našel jméno Darcy Styles. Až po kontrole, jestli sem Darcy vážně patří, jsme vešli do třídy. Tam už bylo dost dětí i rodičů za malými stolečky. Děti seděli a rodiče stáli nad nimi. Darcy si vybrala místo vedle Jane. Pozdravili jsme se s jejími rodiči. Chvilku jsem si s nimi povídal, než zazvonilo. Celá třída utichla, jakmile vstoupila do dveří postarší učitelka. Mohlo jí být tak šedesát let. Byla oblečená v dost pestrobarevném oblečení. Upravila si brýle na nose a mile se usmála. 

„Dobrý den rodiče, ahoj prvňáčci. Vítám vás zde ve škole. Jmenuji se Abby a budu vaší třídní učitelkou. Děti mě budou mít prozatím na všechny předměty a rodiče se na mě mohou obracet se všemi dotazy, omluvenkami a vlastně čímkoliv, co budou potřebovat." Darcyina třídní učitelka působila vážně mile. Začala si povídat s dětmi a nám rodičům dala nějaké papíry s informacemi k přečtení. Poté se ujala dětí s tím, že si zahrají nějakou seznamovací hru, aby se lépe poznaly a skamarádily. Dost prvňáčků se stydělo, ale po pár chvilkách se rozkoukali a začali si spíš povídat, než hrát hry. Proto je musela učitelka několikrát okřiknout. Nakonec nám řekla, jaké sešity si mají děti koupit, čím by bylo vhodné psát, jak to bude s obědy ve školní jídelně, kdy se hlásit do družiny a stovky dalších informací. Vše jsem si zapsal do poznámek v telefonu, protože bych tolik informací v hlavě domů neunesl. 

Náš první školní den zakončilo zvonění, které se rozléhalo budovou školy. Abby se s námi rozloučila a pustila nás domů. Před školou jsme se setkali s Louim, který se Darcy vyptával na všechny možné otázky a ona nadšeně odpovídala. Ve škole se jí zatím líbilo, což bylo dobře. S dětmi si sedla, s učitelkou také. Zatím to ale o učení moc nebylo, tak uvidíme jak se její názor časem změní.

„Jdeme už domů, nebo chcete být ještě venku?" Optal se Loui, když jsme opustili chumel dětí, rodičů a prarodičů před školou. 

„Navrhuji návštěvu cukrárny." Se svými slovy jsem pozoroval, jak se Darcyina očka rozzářila. Rychle zakývala hlavou v souhlasu a táhla nás do jedné z jejích oblíbených. Pousmál jsem se nad tím, chytil Louiho kolem pasu, abych ho měl co nejblíž u sebe a nechal se Darcy doslova odvléct do cukrárny.