Pohled Bedřicha
Sedím na svém obvyklém místě a s nezájmem sleduju fotbal, když mi najednou zazvoní telefon. Na malém displeji je napsané jméno Jindřich a já přesně vím o koho se jedná. Nevím co po mě chce a nemám na něj náladu, proto nechám telefon zvonit. Po chvíli mě ale zvědavost užírá, povzdechnu si a hovor zvednu. „Ahoj Bedřichu, tady Jindřich." pozdraví člověk na druhé straně. „No co chceš?" zeptám se ledabyle a snažím se schovat mou zvědavost. „Je tady ještě nějaká šance, že bys mi odpustil a zítra mohl nastoupit do práce?" zoufale promluví. Na tváři se mi objeví mírný úsměv, ale snažím si udržet svůj nezaujatý přístup. „Požaduji zvýšený plat a možná souhlasím." odpovím a poznám, že Jindřichovi se ulevilo. „Zítra tě čekáme jako za starých časů." milým tónem řekne a zavěsí. Odložím svou Nokii na stolek přede mnou. A spokojeně se roztáhnu na gauči a pokračuji ve sledování fotbalu s o poznání lepší náladou.
.
Dnes je ten den. Vše se vrací zpět do starých kolejí. Ráno mě vzbudí hlasitý budík a já s úsměvem vyskočím z postele. Vyčistím si zuby jako profík a v zrcadle se na sebe široce usměju. Svižným krokem sejdu ze schodů a potichu si zpívám mou oblíbenou písničku. Namažu si rohlík s marmeládou, ale nemám moc času na to si ho pořádně vychutnat a rychle ho do sebe hodím. Otevřu skříň a prohlížím si svůj výběr drahého oblečení. Nakonec skončím s obyčejným černým sakem a kalhoty, ale pro nějaké obzvlášťnění si uvážu barevnou kravatu po mém mrtvém pradědovi. Natěšený vyjdu z domu, zamknu a protože venku je mráz, nastoupím do auta. Zapnu rádio Blaník velmi nahlas a pohupuju hlavou do rytmu písniček.
Zanedlouho dorazím na dobře známé místo, před kterým stále stojí obrovský dav lidí. Je nádherné vidět je takhle naživo a sebevědomě vylezu z auta. Všichni se zvědavě ohlédnou za hlasitým zvukem a spadnou jim brady když zjistí, že jsem to já. Rychle ke mě naběhnou. „Dál ode mě, jestli mě chcete vidět živého v reklamách." zaburácím svým hlubokým hlasem a všichni s úctou ustoupí. „Prosím nechte mě projít a jděte radši domů k televizi, Béďa se vrátil." slavnostně řeknu a prodírám si svou cestu davem. „Zázraky se opravdu dějí." prohlásí vetchá stařenka a rychle běží zpátky domů. Lidi se hned vrhnou za ní. Má cesta je teď vyklízená a já vejdu do budovy, která mi tolik chyběla.
ČTEŠ
air bank, i konkurenty můžete mít rádi//tomdřich//dokončeno
FanfictionPříběh o nepřekonatelné lásce, bolesti a návratech se šťastným koncem. Pravá jména herců jsou nejspíš jiná, ale ja jsem je zaměnila podle svého uvážení a myslím že sedí krásně. Bedřich (Béďa) je ten baculatější a Tomáš je ten brýlatý. Doufám že si k...
