O pár let později, Bedřichův pohled
Pohodlně sedím na šedé pohovce a pozoruji našeho krásného syna hrající si s mašinkami. „Hugo, pojď si pro pití." zavolá na něj z kuchyně Tomáš a Hugo se ihned zvedne a jeho tenoučké nohy se rozběhnou za Tomášem. Když se spokojený vrátí se šťávou, podrbu ho ve vlasech. „Tatí nech toho, už jsem velkej kluk." zašklebí se a vrátí se k mašinkám. V tu chvíli už dosedá na pohovku Tomáš, podívá se na mě a široce se usměje. Vezmu ho za ruku, na které se mimochodem na prsteníčku blýská krásný stříbrný prsten, za který jsem vysolil těžce vydělané peníze, ale vůbec toho nelituji. Šťastně pozorujeme našeho adoptovaného syna a vyměníme si letmý polibek, když je Hugo široce zabraný do vlakové bouračky. Jsem doopravdy šťastný.
Taaakže, tohle je konec tohoto příběhu. Opravdu děkuju za všechnu vaší podporu i přestože je to můj první příběh co jsem kdy dopsala a má to rozhodně dost chyb. Asi od začátku jste mohli vědět jak to dopadne, ale jsem ráda za ty co to i přesto dočetli až sem. Speciálně také děkuji za podporu mé nejlepší kamarádky. Takže tedy buďte dobrosrdeční jako Béďa, inteligentní jako Tomáš, mějte se hezky a mám vás ráda. <3
ČTEŠ
air bank, i konkurenty můžete mít rádi//tomdřich//dokončeno
FanfictionPříběh o nepřekonatelné lásce, bolesti a návratech se šťastným koncem. Pravá jména herců jsou nejspíš jiná, ale ja jsem je zaměnila podle svého uvážení a myslím že sedí krásně. Bedřich (Béďa) je ten baculatější a Tomáš je ten brýlatý. Doufám že si k...
