Feminismus

Na úvod bych začala tím největším problémem, který vzniká už ve výkladu feminismu, protože právě tam se rodí mylné myšlenky odpůrců tohoto názoru. Wikipedie feminismus vysvětluje následovně:

Feminismus označuje spektrum ideologií, politických a sociálních hnutí, která si kladou za cíl definovat, zkoumat a dosáhnout politické, ekonomické a sociální rovnosti žen, mužů, a lidí co nespadají do binární definice pohlaví (nebinární lidé)

Tak zní správné vyložení feminismu. A jak to špatné, které často vede k hádkám, použití vulgarismu, někdy i fyzického násilí?

Ženský jen chtěj do všeho kecat, chtěj dokázat, že chlapa nepotřebujou a jsou lepší.

Problém tkví v tom, že nejen muži, ale i ženy na feminismu vidí žena<muž, ale ve skutečnosti to je žena=muž.

Proč vlastně feminismus vznikl? Čeho se týká a jaké jsou jeho cíle? Rovnoprávnost. Jednoduché slovo, které vzbuzuje různorodé názory. Přesto se najdou kultury, kde toto slovo v pro ženy a některé rasy neexistuje. Ve feminismu rovnoprávnost znamená, že ženy chtějí mít v politice stejně silné slovo jako muži, že mohou pracovat kolik chtějí, že mohou dělat sporty jaké chtějí a že můžou dělat úplně to stejné jako muži. Jde o bourání dlouholetých, zarytých stereotypů, které se ve společnosti různě uvolňuje nebo zostřují. 

S vývojem času ženy přicházely s myšlenkami a otázkami, které byly ve společnosti tabu a stále někde ještě jsou. Tyto úvahy pramení z vysvětlení mnohokrát použitých frází typu: no jo ženská, to je jasný, proč se tohle a tamto pokazilo. Už jen tyto, pro mnoho lidí „nevinné" vtípky pomáhají k zasazení pocitu viny, utlačování a úzkostí z toho, že vlastně nevíme, co bezpečně můžeme dělat bez toho, abychom to nepokazily a co zase ne. Potřebujeme to vědět, abychom se vyhnuly zbytečným řečem a narážkám. Proto stojíme v ústraní a necháme přece ty silné, sebevědomé muže, aby se o to postarali, protože my jsme jen stroje k vaření a chrlení dětí. Tak to přece odjakživa bylo a proč by se to mělo měnit? A přesně kvůli slovíčku proč tu jsme. Ženy si tedy položily otázku proč? Proč to neměnit? Ublížíme někomu touto změnou? Chceme zkusit žít jinak, řídit svůj vlastní život a nedržet se stereotypů. A tak započaly základy feminismu. Hnutí, za které bojují nejen ženy, ale i uvědomělí muži.

Feminismus je o bourání stereotypů a rovnoprávnosti. Ráda bych použila několik příkladů, se kterými jsem se sama setkala.

Bylo léto, období volna a brigád. Šlo o práci v zemědělské firmě. Nastoupila jsem na pozici, kde jsme byly dvě ženy a zbytek muži. Denně jsme se setkaly s velkým množstvím cizích lidí a musely poslouchat narážky na naše těla. Denně to bylo, že máme krásná poprsí a že bychom jim mohly dát hubičku za odměnu. A když jsme danému řidiči řekly, že by měl mlčet a nechat si to na jindy, bylo nám řečeno většinou to stejné. „Co teda vlastně chcete? Já vám složil kompliment a vám se to nelíbí." Rozdíl je říct kompliment dospělé ženě a vyjádřit to slušně, s myšlenkou, že ženě zlepšíte den, a říct to s myšlenkou na to, jak si ji omotáte kolem prstu a následně pro sebe získáte sexuální uspokojení.

Dalším poněkud smutným faktem na situaci bylo, že v porovnání s nimi, jsem tehdy byla dítě v pubertě a stále jsem, a přesto musím čelit narážkám. Tady se nejedná jen o obtěžování, ale i o pedofilii. A tak jsem po zbytek léta i v parném přelomu července a srpna, nosila jen dlouhé kalhoty a volná, velká trička.

A dokonce i nastal moment, kdy na mě jeden z mých, o několik desítek let starší kolega, sáhnul. Poplácání po zadku, po kterém jsem se rozbrečela. Proč? Cítila jsem se nechutně a špinavá. Měla jsem vztek na sebe, že jsem nic neudělala. Ale v ten moment jsem zamrzla a nemohla se hnout. Strnula jsem. Moje kolegyně telefonovala a on vzápětí odešel. Do konce brigády jsem ho neviděla a nemohla mu říct, co mám na srdci.

Neexistuje žádný správný postup, co dělat v situaci, kdy jste obtěžováni. Nejde to, protože všichni nejsme stejní a každý se vypořádáváme s krizí po svém na základě zkušeností. Je to už v maličkostech, které nás dokážou srazit na kolena. Pískání, nechutná gesta, pohledy či pokřik. Naše sebevědomí rázem klesne a stanou se z nás splašená zvířata, co chtějí jen ticho a samotu. Lidé (muži mají narážky, ale i některé ženy) si myslí, že nám ta slova lichotí, že se poté cítíme chtění a sebevědomí, ale je to úplně naopak a to je právě pro ně těžké pochopit. Pochopit, že jejich domněnky jsou naprosto mylné a právě kvůli nim někomu můžou ublížit. A feminismus se snaží tyto domněnky měnit jednou pro vždy. Bourat stereotypní předpoklady, že když muž na ženu zakřičí, aby s ním šla za roh do uličky, hned se nadšeně rozběhne a padne mu kolem krku.

Ze všech stran se na nás valí ujištění, že to je v pořádku, že tak to má být a pak se cítíme jako ty divný, co mají jiné názory a dokonce nás za ně okolí odsuzuje.

„Ne, mami, nemám ráda, když mi tvůj kamarád šahá na koleno. Ne."

„A proč ne? Je milý, slušný a hodný."

„Já nevim, třeba proto, že když jsem se narodila, tak mu bylo dvacet dva? Že to je nechutnej opilec, který se mi hnusí?"

„To si jen zle vykládáš, on to tak nemyslí."

Další ukázka z vlastní zkušenosti a byla bych velmi ráda, kdyby to nebyla vlastní zkušenost, kdyby to nebyla ničí zkušenost. Důležité je uvědomění, že když nám něco okolí ukazuje, skrytě nás nutí si něco myslet a přijímat to, nemusíme to dělat. Nemusíme vůbec nic. Nemusíme mít děti, nemusíme mít vztah jen s opačným pohlavím, nemusíme pracovat jen na lehkých pozicích. Nemusíme vůbec nic a můžeme všechno na co si ukážeme. Teď se mi to dobře kecá, ale co ženy, co jsou denně nuceny do sexuálního styku, svatby, poslouchání keců?

750 MILIONŮ žen je v manželství před dovršením 18 let

200 MILIONŮ žen a dívek po celém světě podstoupilo obřízku

Ve Francii každý třetí den zemře jedna žena rukou svého expartnera.

45% respondentů tvrdí, že žena je za znásilnění zcela nebo částečně zodpovědná.

Zdroj: Seznam Zprávy- Eva Soukeníková 25.11.2019

Mohla bych se tu dál rozpovídat o spoustě další problémech jako např. odsuzování žen, protože z nich každý měsíc vytéká krev, že mají příliš malá X příliš velká prsa, že se rozhodly pracovat v nezvyklém odvětví a nebo, že působí v politice. Ale myslím, že hlavní myšlenku jsem vyjádřila. Ženy můžou dělat cokoliv a nikdo nemá nejmenší právo jim do toho kecat, dokud tím nebudou ubližovat nevinnému člověku. Protože soudit nás má jen Bůh nebo karma a těmto dvěma elementům by do řemesla nikdo fušovat neměl.

Co osobně bych pro změnu udělala? Určitě bych zvětšila kampaň feminismu. Vysvětlovat dětem i dospívajícím, co by se nemělo. 

Např. včera jsem svému 11letému bratrovi vysvětlila, proč by neměl na internetu psát hnusné komentáře na jednu známou slečnu, která se rozhodla si neholit nohy a podpaží. 

„Protože to je její tělo, její rozhodnutí, její život. Ty bys jí diktoval, jak má vypadat a co si má oblékat? Radit jí, co si má myslet a co zase ne? Dobře a poradíš ji, když bude mít finanční problémy? Poradíš jí, co dělat když bude opravovat dřez? Ne, protože soudit a kritizovat je opravdu snadné, ale pomoct je teprve něco užitečného a obdivuhodného." 

Odpověděl mi, že přece ostatní jí píšou vulgarismy a nenávistné zprávy, tak proč by neměl on? „Protože máš vlastní rozum a sám posoudíš, jak se k tomu postavíš. Když půjdeš s davem a budeš mít stejné názory, dívat se na stejné filmy, číst stejné knihy, budeš stejný jako ostatní a v životě jde přece o to si vyzkoušet vlastní cestu, ne?"

Chtělo by to víc knih na toto téma, protože už od útlého věku, kdy holky v začínající pubertě čtou o tom, že je sexy stalking, žárlivost a agrese, se rodí myšlenka: Žena je laň a muž je lovec. Na toto téma je určitě výborná kniha Meta od českého autora Pavla Bareše, kterou bych zařadila do povinné četby, protože ano, Povídky malostranské jsou hrozně zajímavé, ale rozvinou maximálně mojí slovní zásobu. Jenže když chceme dětem vštěpovat vědomosti o rovnoprávnosti nejen pohlaví, ale i ras, musíme do toho zapojit všechno. Co z nich pak vyroste? Myslím, že už teď je na světě příliš velká škála špatných příkladů, tak pojďme tvořit ty dobrý.