Vzpomínám...

9. Část

Teddy cítíl šílené chvění, viděl pohybující se předměty na barevném podkladě, možná i na chvíli upadl do bezvědomí. Objevil se na zelené louce, kolem něj jen tráva a v pozadí křik dětí. "U Merlinovi čokolády.... Kde to sakra jsem?!" povzdechl si, ale jakoby svůj hlas neslyšel. Jakoby ho někdo stlumil a zavřel do duté díry. Připadal si strašně zmateně, neměl nápad kde by se mohl vyskytovat. Rozhodl se, že se porozhlédne. V dálce uviděl majestátný hrad tyčící se nad lesklým jezerem.
"Super, civilizace" vydal se tím směrem. Vůbec ho nenapadlo, že by se mohlo jednat o jeho budoucí školu.
Vyšel z lesa na druhé straně jezera od několika dětí, rozhodně starších než on. Dívky si máčely chodila ve vodě a o něčem nadšeně diskutovaly.
Obešel celou vodní plochu, až k nim. Styděl se před opačným pohlavím, kromě Vicky a jejích sestřenic. Potichu je obešel a zahlédl skupinku chlapců jak odpočívají pod stromem. "Ehm čau" přišel k nim, ale nikdo ho nezaregistroval. Odkašlal si a přišel ještě o něco blíže.
"Kluci?"  nic
"Halo?" pořád nic.
Zarazilo ho až to, že nějaký kluk s delšími vlasy prošel skrz něj. "CO SE TO TADY DĚJE?!!!" zakřičel. Ohlédl se za sebe, zda ho nevidí ostatní, ale zastavilo se mu srdce. Na trávníku seděl o strom opřený chlapec s medovými vlasy a několika jizvami přes obličej. V ruce spokojeně držel knihu a v druhé tabulku čokolády. Teddy zapomněl dýchat.
"Tati" vydechl. Chtělo se mu brečet, oslavovat, křičet, ale nemohl. Nebyl s to se pohnout. Pomalu mu to všechno začalo docházet. Ta kniha, Ta záře, ten přesun.... Vrátil se v čase do dob svého milovaného otce, ale nikdo ho nevidí. Neřešil ostatní, chtěl si užít tatínka. Sedl si vedle něj na trávu a podíval se co čte.
"Ahoj tati, já jsem Edward Remus Lupin, ale všichni mi říkají Teddy. Víš, já jsem tvůj syn, ale to ty teď nevíš a vlastně mě poznáš jen na pár týdnů, než zemřeš. Umřeš i s maminkou v jedné velké válce a já budu žít u mé babičky"
Remus otočil stránku knihy. Neslyší ho, ani nevidí. "Mám tě straně moc rád tatí, víš to? Tebe i maminku. A taky mi strašně moc chybíte" utřel si jednu neposednou slzu, co se kutálela z oka. Jenže za jednou se valily další.

Na jednu stranu byl rád, že ho vidí skoro naživo, ale mrzelo ho, že jeho přítomnost nemůžou vnímat.
Otřel si slzu a postavil se. Konečně viděl i ostatní přátelé Remuse. "Siriusi! Jamesi! Petere..." usmál se a letěl je obejmout, jenže jimi propadl. Pouze se smutně usmál a stoupl si bokem. Přeci jen, když vámi proleze člověk není moc příjemné. "Dvanácteráku, mám pro tebe řešení" kývl hlavou Sirius. Teddy se podíval jeho směrem a spatřil černovlasého chlapce s velkým nosem a knihou v ruce. James se ušklíbl, zvedl se a v závěsu se svými kamarády přišel ke klukovi. "Nazdárek Srabusi"
"Srabus? Jakože.... Severus Snape?" divil se modrovlásek. Jednou se Harryho zeptal, proč se jeho druhý syn jmenuje druhým jménem Severus a Harry mu odpověděl, že to byl ten nejstatečnější kouzelník kterého kdy potkal. Následující týden se s ním Teddy odmítal bavit, protože se nejmenuje Remus po jeho tátovi.

V době, kdy nevnímal, James pověsil Snapa za kotníky do vzduchu. "Jamesi, polož ho, tohle není sranda" mluvil na něj, ale samozřejmě ho neslyšel. Snape jim nic nedělal, proč se zachovali tak? Harryho táta a kmotr v závěsu s Červíčkem. Remus seděl nadále pod stromem a smál se tomu. "To ne...tohle nemůže být pravda! Táta by se ho zastal, nebo alespoň zastavil Jamese...." Teddy začal vylekaně couvat. Nevěřil vlastním očím. Jeho táta byl přeci dobrosrdečný, tohle by nedopustil. Ne, odmítal si to připustit. "Pottere! Ihned. Ho. Polož!" běžela k nim naštvaná zrzečka. Její obličej měl barvu jejich vlasů. "Až se mnou půjdeš na rande Evansová" mrkl jedním okem. Teddy protočil oči. "S tebou nepůjdu nikdy" odesekla.
"půjdeš... A dokonce s ním budeš mít i rodinu Lily" zasmál se Teddy pro sebe.
Ještě nějakou dobu se tam Potter s Evansovou hádali, než ho konečně pustil na zem. "Nepotřebuji pomoc od mudlovské šmejdky" vyprskl při dopadu na zem. "SNAPE!" rozběhl se modrovlásek, ale s ním i James, který byl naštěstí zachycen Siriusem. Lily se slzami v očích utekla.

Stejně tomu nedokázal uvěřit. Jeho táta nechránil nevinné. Proč? A zbytek Pobertů, proč k němu byli tak zlí? Na druhou stranu, obyčejné děkuji od Snapa by taky stačilo.
Lupin junior si prohrábl vlasy, udělal krok zpět, ale upadl a propadal se nekonečnou dírou, plnou šílených věcí. Některé z nich ani nepoznal. Zase ho zalil ten ošklivý pocit a upadl do bezvědomí.

Cus záchranej autobus! Znovu jsem se začala věnovat této zapomenuté knížce. Děj se mi ubírá trošku jiným směrem, než bylo v plánu. Doufám že si na toto dílo ještě někdo vzpomene.
Zatím cus!