Čerstvě orosené okno vyhlížející do dálky kraje, nečině sleduje kapičky slz stékající po stéblech trav, nad nimiž se tyčí rostlé stromy překypující moudrostí toho světa. Studený vítr, jehož prsty pročesávají listnaté koruny se žene stále kupředu a cuchá celou krajinou. Mezi tmavými mračny se rodí zlatavé pramínky slunečního svitu, opatrně jej položí ten rozžehlý obr na vše, co k němu vzhlíží.
