James Norrington se smrti nebojí. A když dorazí, dovolí jí, aby si ho bez boje vzala. Ale vesmír má jiné plány. Právě v té chvíli, kdy se vzdaluje a jeho poslední myšlenky se obracejí k ženě, která nikdy neopětovala jeho lásku, se James probouzí a z...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Já nebudu plakat. Když budu plakat, jsem ztracena.
Elizabeth má kamenný výraz, když ji piráti připravují na obřad a strojí jako panenku. Kapitán Barbossa dodá poslední detail sám: pověsí jí prokletý medailon na krk jako oprátku. Jeho váha už pro ni není útěchou.
Útesy ostrova jsou vybledlé a zubaté jako roztříštěný hrudní koš, vyčnívající k nebi v kakofonii ostrých skal. Veslují ve člunu a sotva se odváží dýchat, když je pohltí ústí strašidelně zákeřné jeskyně.
Elizabeth vždycky snila o dobrodružství, o pirátech, ale tohle není svoboda v podobě větrem naplněných plachet. Tohle je pohřební průvod. Vedou ji na smrt. A jediné, na co myslí, je, že pokud bude mít štěstí, bude na ni čekat James. Je trestuhodné dovolit si věřit, že je mrtev, ale má-li jít statečně do té věčné noci, musí věřit, že na druhé straně čeká něco laskavějšího.
Jeskyně je uvnitř lemována poklady, hromadami pokladů. Ukradený kontraband za deset let. A tam, uprostřed, se tyčila nad vším ostatním... truhla. V tlumeném světle je to hrozivé, zlověstné, až z toho tuhne krev. Sotva si všímá, jak posádka vzrušeně přidává ke svému pokladu další cennosti.
---
Pokud by došlo k nejhoršímu, posádka se musí držet ,zákoníku'. Na toho, kdo se opozdí, se nečeká. Will je opět znechucen společností, kterou má. Zdá se, že mezi zloději nejsou žádní hrdinové.
Když se vkrádají do jeskyně, Jack se snaží Willa přesvědčit, jak moc jsou si podobní. ,,Mýlíš se," sykne do tmy. Ty mě neznáš. Nikdo mě nezná.
V hlavní jeskyni se koná jakési shromáždění a uprostřed, osvětlená paprskem šikmého slunečního světla, stojí Elizabeth. Je nucena padnout na kolena, zatímco kapitán mává nožem. Will odmítá čekat na další okamžik, aby mohl jednat. Odmítá být Jackovou pákou.
---
Krk má natažený přes truhlu, oči plné lesklých zlatých lebek. Ti ďáblové skandují. Tohle je konec. Elizabeth zavře oči...
- a je vytažena zpátky na nohy. Barbossa jí rozřízne ruku a ušklíbne se nad jejím překvapeným bolestným zajíknutím.
,,Kdo šetří..."
Záměr vychází s ochromující hrůzou: jsou horší věci než smrt.
Posádka ztichne, zatímco krví potřísněný medailon padá dolů. A pak... se nic nestane.
Kapitán se k ní otočí a ona je morbidně rozjařená, že se mu může pošklebovat. Není to její krev, co potřebují. A dřív si vezme pravdu do hrobu, než řekne jediné zatracené slovo.
