never stop running | tmr ✔

Kapitola 37. | Pravá ruka 1/2

Vystoupíme z auta , okolo jsou hory a na silnici polorozpadlá auta. Pomalu přešlapujeme a snažíme se najít cestu skrz auta.

Rozhlížím se všude okolo a snažím se přijít na to jak dlouho ta cesta bude ještě trvat, už mě celkem nebaví jak neustále zdrháme před ZLOSINem.

Třeba už v Pravé ruce budeme navždy v bezpečí a někde kde nás ZLOSIN nenajde, třeba už budeme konečně žít normální život.

Najednou se nahoře ze skály ozve výstřel, Newt mě okamžitě stáhne k sobě. Všichni se koukáme všude okolo, odkud to asi tak mohlo přijít.

Vidím, že Jorge podává Thomasovi nějakou věc co vypadá jako bomba. Než s ní ale stihne cokoliv udělat, tak se za nimi objeví dvě dívky.

Jedná má černé vlasy , tmavší pleť a obličej zakrytý šátkem. Míří na Jorge zbraní stejně jako ta druhá vedle ní na Thomase, ale ta druhá vypadá povědomě.

Má blond vlasy, bílou pleť a obličej taktéž zabalený v šátku. V ruce také drží zbraň která míří na Thomase.

Je mi povědomá ale kde jsem jí sakra mohla vidět?

„Odhoď to, dělej!” přikáže tmavovláska Jorgovi, jemu nezbyde nic jiného než jí poslechnout.

„Vstaňte a ruce za hlavu!” trochu je postrčí aby jí poslechli „Honem!” přikáže když jim to trvá hrozně dlouho.

My ostatní máme celou dobu ruce nahoru kdyby náhodou, nechceme se přece nechat zastřelit. Další ztráty už si nemůžeme dovolit.

Tmavovláska si nás všechny sjede pohledem, zastaví se však u jednoho z nás a pak si sundá šátek.

„Arisi?” osloví ho, on vypadá chvíli překvapeně ale po chvíli vypadá , že jí i tu blondýnu poznal.

„Harriet, Sonyo!” vykřkne a teď si sundá šátek a blondýna, obě se mu ihned vrhnou kolem krku.

„Něco nám uniklo Arisi?” zeptá se podezíravě Minho, tuhle situaci nikdo nechápe.

Já se samozřejmě taky divím ale nad čím spíš momentálně přemýšlím je to, kde jsem viděla tu blondýnu co se teda jmenuje Sonya. I to jméno jsem někde slyšela, ale nemůžu si prostě vzpomenout kde.

„Byli jsme spolu v Labyrintu” řekne když se od sebe všichni odtáhnou, pak už to všichni pochopíme.

„Hej všichni jsou čistí!” vykřikne Harriet a nahoře na skalách se objeví několik lidí kteří zřejmě patří k nim.

Pak nám nezbyde nic jiného než se vydat za nimi, procházíme jenom kolem skal. Já mám furt v hlavě Sonyu, furt mi vrtá hlavou kde jsem jí viděla.

„Jak jste se sem dostali?” zeptá se při cestě Aris.

„Záchránila nás Pravá ruka” odpoví mu Harriet, došli jsme k nějakým autům.

„Vy patříte k Pravé ruce?” zeptá se jich Thomas, Harriet kývne „Můžete nás tam. zavést?”

Harriet otevře dveře a auta a jenom řekne „Nastupte si”.

Všichni jí poslechneme a usadíme se na kožené sedačky v autě, vedle mě sedí Newt s Thomasem. Naproti mě si sedne Sonya, furt mi vrtá v hlavě kde jsem jí sakra viděla.

Já mám hlavu furt v myšlenkách, nevnímám ostatní jenom přemýšlím. Ani nevím jak dlouho už jedeme ale nějakou tu dobu už to bude.

„Tess seš v pohodě?” vytrhne mě z mého přemýšlení Newt, kdyby na mě nepromluvil tak je asi dál nevnímám a nevšimnu si, že na mě všichni civí.