Nevzdám se bez boje! [Lev x Yaku] ✔️

54.

Ahoj!!

Proč nás museli vidět zrovna oni dva? Jako jediní tak nějak tuší, co se mezi námi děje a my na ně máme takové štěstí, to je nějaký hloupý zákon schválnosti, že? Bylo mi jasné, že se nevyhnu rozhovoru s Kurooem, když spolu máme strávit dalších sedm hodin a poté ještě trénink, u kterého nebudu muset říkat nic, protože mu to stoprocentně dojde. Povzdechl jsem si a nasadil svou kamennou tvář. Šli jsme pomalu k nim. Nejradši bych se otočil a šel domů, ale ta čarodějnice by mě sem donutila jít a taky pořád lepší trávit čas s otravnými spolužáky než s ní. 
,,Ohayo." řekl jsem ze slušnosti a nezapojoval zrovna moc emocí.

,,O-ha-yo. Vás dva pohromadě jsem nečekal." sdělil hned Kuroo své myšlenky. 

,,Nedělej z toho vědu, bydlíme kousek od sebe stejně jako vy..." 

,,Takže je celkem logické, že se občas potkáme po cestě do školy." dokončil jsem za něj a nevinně se usmál. 

,,I tak se divím, že před tebnou Yaku neutekl." prohodil se smíchem Kuroo. 

,,No tak, co to zase vyvádíš?!" vyjel na něj Kenma a svým pohledem mu dával najevo, aby přestl, než všechno zkazí. 

,,No tak se asi uvidíme na tréninku, musím jít ještě něco odevzdat a tímhle tempem to nestihnu, zatím!" zalhal jsem a šel. Nějak jsem nechtěl být u toho, kdyby se Yaku naštval, takže jsem prostě zdrhl. 

Ten prevít mě v tom vážně nechal samotného? Fajn. Co se dá dělat. Stále jsem si udržoval neutrální výraz. Rukou jsem ukázal na tu obrovskou budovu. 

,,Až po vás, hoši." řekl jsem a jen trochu zvedl koutky nahoru. Podivuhodně šli bez námitek. U skříňky jsem si přezul boty a zamířil si to hned do třídy. Sedl jsem si do své lavice a dělal, jak jsem hrozně zaneprázdněný, abych se vyhnul Kuroovým dotazům. Sice se na nic neptal, ale celou tu dobu na mě zíral. Vytáčelo mě to. Chtěl jsem mu něco říct, ale jakmile bych to udělal, ihned by mě zavalil všemi svými dotazy. 

Ignoroval jsem ho, co to šlo a i když to bylo těžké, zvládl jsem to až do konce vyučování. Teď už jen nějak přežít trénink. Šel jsem rovnou do šatny, kde jsem se rychle převlékl. Začal jsem se prohlížet. Tak toho si prostě nejde nevšimnout. Ty kousance mám úplně všude. Pochybuji, že by mi někdo uvěřil, že mě pokousal pes. O chvíli později přišel Lev. 
,,Hned teď vymysli něco, čemu uvěří, až tohle uvidí..." 

,,To jsem snad ani nebyl já...co by mohlo takhle kousat?" vyřkl jsem svou otázku do vzduchu a předstíral, že nad tím hluboce dumám. I kdybych si vymyslel cokoliv, nebylo by to dost věrohodné a měl jsem nutkání se smát. 
,,Promiň, ale vážně mě nic nenapadá." řekl jsem po chvíli a začal se převlíkat. 

,,Ok, až se někdo zeptaá, řeknu, že jsem si pořídil nového kocoura jménem Lev, který nejspíš dostal vzteklinu, pokousal mě a utekl. Nejdřív krk a teď tohle, příště bys neměl zapomenout i na nohy...ach jo." 

,,Vážně mě to mrzí." řekl jsem a šel k němu blíž.

,,Mě taky bude mrzet, až kvůli tobě budu muset skopat všechny, co budou mít hloupý dotazy. Prostě už to příště nedělej, prosím." řekl jsem. Pořád se přibližoval blíž a mě z toho šla zase hlava kolem. 

,,Budu se snažit, jen jsem prostě nemohl odolat, odpustíš mi to?" optal jsem se a aniž bych si počkal na odpověď, políbil jsem jej letmo na rty. 

,,Za tohle bych ti odpustil cokoliv, teda chci říct, už to nedělej a nebuď tak blízko..." 

,,Co to tu vedete za konverzaci a co jsi ksakru dělal? Pokousal tě pes nebo co?" rozkřikl se Kuroo a hned na to se začal smát. 

,,Už je to tady...ne. těsně vedle. Matka mi nedávno přivedla kocoura do domu a asi jsem mu nesedl." řekl jsem s vážným výrazem. 

,,To jako fakt, nechci vědět, jak dopadl ten kocour..." 

Pokračování příště...