Chrám Elements

Deštivý květen

Elements mě ráno informoval že dnes se můžu s Nikem zase sejít neviděli jsme se pět dní a musím říct že mi chyběl. Ten jeho smích, kraviny co stále vymýšlí a taky polibky kterými mě zahrnoval. No postě všechno. Dvě dveře mám za sebou a dalších osm mě čeká. Ubývá to hodně pomalu ale aspoň že to vůbec nějak utíká nebo se spíše plazí. No dnes mi Element řekl že to překvapení co pro mě měl mít už ve středu dneska opravdu dostanu tak se těším.  Teda pokud se z toho zase nějak nevymluví, ale doufám že tentokrát už ne. 

Nik

Včera jsme s Nilou přijeli do sídla a já byl celý nedočkavý až Zoru dnes zase spatřím. Jen mě svírá pocit neklidu. Bude to z toho že nevím zda jí mám říct že jsem pátral po tom kouzle co vyvolala. A tak celkově že se snažím vyhledat to co ve škole dělala a já o tom nevím. Došel jsem nakonec k závěru že jí to řeknu, ale ne dnes. Mohla by na mě být naštvaná a já si chci dnešek užít. Je začátek května a venku leje jako z konve. Je tam opravdu mokré počasí. Už vyrážím chodbou že zmizím za Zorou do chrámu sice mám ještě hodinu čas, ale lepší dřív než déle. 

,,Niku?"  Ozve se za mými zády mé jméno. Otočím se a spatřím Nilu jak na mě překvapeně kouká. ,,Kam jdeš v takovém počasí?" ptá se mě.

,,Jdu se proběhnout." 

,,Proběhnout?" podívá se na mě a jedno obočí má výš než to druhé. ,,Niku jestli jsi si ještě nevšiml tak tam prší." informuje mě o faktu kterého jsem si taky už všiml. 

,,Co bojíš se že nastydnu?" ptal jsem se se smíchem. Oba víme že nastydnout nemůžu. 

,,Fajn." řekne a probodává mě pohledem. ,,Kam jdeš?" ptá se mě. 

,,Už jsem to říkal."

,,Já vím ale jezdíme sem každý víkend a ty vždy kolem oběda někam  zmizíš. Chci vysvětlení!"

,,Hele dal bych ti ho rád ale nemůžu promiň." To bylo vše co jsem jí na to řekl a pak jsem upíří rychlostí vypálil z domu. Hnal jsem se lesem přímou čarou ke chrámu. I když jsem upír tak kapkám deště jsem se fakt nemohl vyhýbat. Dopadaly na mě a do chrámu jsem vletěl celý smáčený. Vůbec mi to nevadilo, ale to přilepené oblečení přeci jen není moc příjemné. Poprvé jsem to dřív než Zora. Rozhodl jsem se že si to tu prohlédnu. Je to hezký chrám nikdo ho neudržuje je to jako by se udržoval sám. Stěny jsou bílé a po stranách jsou sochy všech bytostí co pod chrám Elements spadají. Po pravé straně je socha netopýra s pořádnými špičáky, přímo naproti němu je vlk kterému září oči.  Nad dveřmi je socha člověka s rozpaženou náručí a vlídným pohledem, naproti němu nad katedrou je socha ženy která si sahá na přívěšek pověšený na krku a dívá se vzhůru do nebes co jsou vykreslený na stropu chrámu. A po pravé straně tak tři metry od netopýra je muž s obrovskou mořskou ploutví, ploutev má pozlacenou a v rukou svírá malé mořské miminko a naproti němu vlevo je zase mág s lahvičkami svých elixírů a má na sobě černý plášť. Pohledem jsem skenoval všechny sochy, když se za mnou ozval hlas. 

Zora

Když byl čas Elements mě přenesl do chrámu. Co mě překvapilo bylo to že Nik už tu byl a sledoval sochy po zdech chrámu. Byly to úchvatné sochy když jsem se tu ocitla poprvé sama jsem si je velice pečlivě prohlížela. 

,,Ahoj." Ozvala jsem se za Nikovými zády. Rychle se otočil a já jsem spatřila jeho krásný úsměv.  Až teprve teď jsem si všimla že je celý promáčený a za vlasů mu kapou kapky vody. Když jsem se zahleděla z okna zjistila jsem že tam pořádně prší. Přistoupila jsem k němu a pohladila ho po tváři věděla jsem že to neucítí ale i tak jsem to udělala postavila jsem se na špičky a políbila ho jemně na rty. Necítil nic stejně jako já, ale bylo to přeci jen uklidňující. 

,,Ahoj." řekl mi Nik. 

,,Tak co si zjistil o těch sochách?" zeptala jsem se ho. 

,,No tak upíří vypadají jako malí netopýři zatím co čarodějka je tu ve své kráse a vzhlíží si k nebi."

,,Ale no tak přece nebudeš žárlit." řekla jsem se smíchem a trošku se zamračila a pohrozila mu ukazováčkem. 

,,Ale no tak přeci mi nebudeš vyhrožovat." řekl a pohrozil prstem tentokrát on mě.  Usmála jsem se. Vedli jsme spolu úplně normální rozhovor. No teda normální na naše poměry nevím o čem se baví normální páry ale mi se navzájem rozčilovali a hráli takový divadlo. Pak jsme dělali vtipný a oškliví obličeje a nakonec jsme se smíchy svalili na podlahu. 

,,Věděl jsi že mezi bytosti patří i mořské panny?" zeptala jsem se ho protože já jsem to rozhodně netušila. Nik se na mě otočí podloží si hlavu rukou a začne vyprávět. 

,,Nevěděl až do té doby dokud jsem se tety jednou nezeptal jaké jsou všechny bytosti. V životě bych netušil že jich je tolik kolik mi ona řekla. My jsme takový ty základní ale faktem je že každý člověk v sobě má nějakou nadpřirozenou bytost. Někdo rád plave, tam má v sobě kousek mořské panny, někdo zase rád běhá a skáče přes překážky tak ten v sobě má zase kentaura a tak dál. Prostě všechny lidi jsou vlastně nadpřirozený jenom se prostě víc přizpůsobily životu a na nás zapomněli. Někdo o nás ví ale většina ne. Je to prostě tak že po ta staletí a tisíciletí se toho dost změnilo. No a teď k těm mořským pannám. Když jsem byl malí a byli jsme u tety na prázdninách vyprávěla nám příběhy. Mořské panny jsou bytosti starající se o život ve vodě, bez nich by už žádná voda dávno nebyla. Starají se o odpadky, čistí vodu, a chrání ryby a živočichy co jsou ve vodě. Poslední roky se ale znečištění šíří až moc rychle a mořské panny jsou donuceny žít ve větších hlubinách než doposud. Ani nevíme kolik jich doopravdy je. Jen víme že se odřízly od našeho světa a jsou v takových hloubkách že se tam lidé nikdy nedostanou a nenajdou je. Ryby ví kde jsou, ale s nimi dokáží komunikovat jen mořské panny takže o nich moc nevíme. Jen máme spisy z dávných let kdy s námi pečovaly o tuhle planetu. Takže existují, ale mi toho moc nevíme." dořekl svůj dlouhý proslov. Podíval se na mě a chytil mě za mnou ruku, nebo se o to aspoň pokusil. Chytat ducha za ruku je asi zvláštní. 

,,Děkuji." řekla jsem a chtěla ho ještě políbit ale něž jsem se dotkla svými rty těch jeho už jsem byla pryč. 

Elemente sakra tos mě tam nemohl nechat tak do minutu dýl!! Rozčilovala jsem se.

Je mi to líto ale to jsou pravidla. a pojď mám pro tebe ten dárek.  Pojď dopředu támhle to té jeskyně vpravo. Naváděl mě jeho hlas. Došla jsem až na místo kam chtěl porozhlédla jsem se a viděla jen pouhou jeskyni. Byla to útulná jeskyně ale pořád jeskyně. Co jsem tady asi tak mohla mít za překvapení?

Ahm a to je vše? Jeskyně?

Ne toto je jeskyně co se stane tvým domovem. Napadlo mě že kdybys tady měla něco útulného mohlo by se ti tu trošku více líbit a abys to neměla tak lehké. Musíš nakreslit to co by si chtěla a já ti pak zhmotním před jeskyni a ty si to sem budeš muset nanosit. To je dobré ne? A nebudeš se tu tak nudit. 

Jo opravdu to nebyl špatný nápad nechala jsem si od Elementa zhmotnit skicák a pastelky s tužkou a pustila se do práce. Jako první to byl koberec. Nakreslila jsem koberec a pak mu udělala pořádné chloupky aby byl měkký a dala jsem ho do světle modré barvy. Elementovy jsem vzkázala že jednu věc už mám hotovou a před jeskyní se objevil stočený koberec. Jako další jsem nakreslila nůž kterým uříznu koberec tak aby tam přesně seděl. Koberec jsem natlačila dovnitř a rozprostřela ho po celé jeskyni, byl větší a musela jsem to upravit tím nožem. Protože jeskyně byla do oválného tvaru  bylo to těžší ale zvládla jsem to celkem dobře myslím. Další bylo na řadě topení mohla by mi tu přece být zima. Poté co jsem zjistila že v jeskyni topení připojím asi těžko a elektrikáře jsem opravdu kreslit nechtěla, jsem musela vykoumat kamna. A udělala jsem to tak že jsem pak nakreslila ještě do jeskyně díru aby se tam mohl dát komín. Jako poslední jsem nakreslila pár polštářů a hodila je na koberec a s radostí zapadla mezi ně. Nikdy by mě nenapadlo že to bude tak namáhavé. Byla jsem ráda že jsem sem sotva dala koberec, krb a polštáře. Víc bych toho teď rozhodně nezvládla. Usnula jsem téměř okamžitě. Pořádně mě to unavilo.