Heart》Yumark [ ✔ ]

『5』

    ,, Ahoj Johnny. " zvedl jsem hovor od svého kamaráda.
,, Copak potřebuješ ? " zeptal jsem se a nasedl do auta.

Právě jsem se chystal za svým Markiem.

,, Můžeš dojít ? " úplně ignoroval mou otázku a položil svou vlastní.

,, Jasně. " řekl jsem trochu zmateně.
,, Mám dojet k tobě, hádám. " připoutal jsem se.

Hádám, že můj plán se změnil. Johnny zněl opravdu příšerně, a tak pojedu radši za ním, abych se ujistil, že je v pořádku.

Promiň Markie, ale budeš muset počkat.

,, Ano. "

,, Dobře, hned tam budu. " oznámil jsem.
,, Zatím ahoj. " rozloučil jsem se a hovor tipl. Nastartoval jsem a vyjel k Johnnymu.

Během dvaceti minut jsem dorazil. Zaparkoval jsem, vystoupil a zaklepal na dveře.

Po chvíli otevřel můj kamarád.

,, Ahoj. " usmál jsem se na něj, ale nevadí mi moc dlouho nevydržel.
,, Stalo se něco ? " otázal jsem se a dostal trochu strach, kvůli jeho obličeji.

Měl napuchlé a zarudlé oči od slz a nos s tvářemi načervenalé. Jednoduše, vypadal příšerně.

,, Pojď dál. " odstoupil ode dveří, abych mohl projít.  Věšel jsem dovnitř a otočil se k němu.

,, Johnny, co se děje ? " zeptal jsem se znova. On jenom zavřel dveře a opřel se zády o ně.
,, A jde je Ten ? " vzpomněl jsem si na jeho snoubence, který mě vždycky přijde pozdravit.

Ten je vlastně také můj kamarád. Dal jsem ty dva dohromady a jsem na to moc pyšný, protože nebýt mě, tak si ti dva lásku nevyznají.

,, Ten je nahoře. " odpověděl mi aspoň na jednu otázku a ode dveří se přesunul ke mně.
,, Yuto... " kousl se do rtu a do očí se mu nahrnuly slzy.

,, Začínáš mě děsit. " řekl jsem upřímně.
,, Co se stalo ? " zeptal jsem se po třetí na otázku, na kterou mi doteď nebyl schopný odpovědět.

,, Ten potratil. " zašeptal, jako by to byla nějaká nadávka, která se nesmí vyslovit.

,, Cože ? " vykulil jsem oči.
,, Pane Bože, Johnny. " objal jsem ho.

On mi objetí oplatil a rozplakal se mi na rameni. Začal jsem ho hladit po zádech a uklidňovat.

,, To mě moc mrzí. " řekl jsem upřímně a stále ho hladil po zádech.
,, Jak je na tom Ten ? " zeptal jsem se snad na tu nejhorší otázku, co jsem mohl.

,, P-příšerně. " vzlykl.
,, Je p-pořád zavřený v p-pokoji a jenom b-brečí. " obeznámil mě se situací, ve které je Ten.

Přikývl jsem.
,, Opravdu moc mě to mrzí. Tohle jste si nezasloužili. " víc jsem ho v objetí zmáčkl.

,, S-snažím se pro n-něj být s-silný. " zamumlal.
,, Ale je to t-těžké. Slyšet h-ho, jak pořád p-pláče... " nemohl ve větě ani pokračovat.

,, Pšš. " pohladil jsem ho po vlasech.
,, Kdy se to stalo ? "

,, Před t-třemi týdny. " odpověděl a pustil mě z objetí.

,, Proč jste nezavolali dřív ? Mohl jsem vám se vším pomoct a být tu pro vás. " lehce jsem ho pokáral, že mi neřekl nic dřív.

,, Měl jsi s-starosti ohledně p-pohřbu WinWina. " utřel si rukávem slzy, které na chvíli přestaly téct.
,, Nechtěli jsme ti přitížit. "

,, Ale Johnny. " vydechl jsem a zakroutil hlavou.
,, Je to od vás moc hezké, ale měl si zavolat. "

Johnny jenom přikývl.
,, Dáš si něco ? "

,, Jenom vodu. " pousmál jsem se. Johnny kývl a vedel do kuchyně, já si mezitím sedl na pohovku.

Po chvilce se vrátil se sklenicí vody, kterou jsem si od něj převzal a poděkoval.

,, Můžu jít za Tenem ? " podíval jsem se na něj a napil se. Sklenici jsem poté dal na stůl.

,, Jo. " povolil mi to.
,, Ale asi ti toho moc neřekne. Úplně se do sebe uzavřel, ale... A-ale já si s n-ním každý den p-povídám. " pověděl mi a slzy mu zase začaly stékat po tvářích.

,, To je od tebe moc hezké, Johnny. " pochválil jsem ho za to, že v tom Tena nenechává samotného a snaží se mu pomoct. I přesto, že on sám je zničený.

,, Děkuji. " utřel si tváře.

Zvedl jsem se a šel nahoru za Tenem. Zaklepal jsem na dveře a věšel.

,, Ahoj Tene. " pozdravil jsem ho a přišel k posteli, na které ležel.
,, To jsem já, Yuta. " ležel tady ke mně, a tak jsem mu chtěl udělat jasno, že nejsem Johnny.

Přišel jsem si k němu na postel.

,, Johnny mi řekl, co se stalo. " řekl jsem.
,, Velice moc mě to mrzí. Vím, jak moc jste se na něj těšili. " pohladil jsem ho po zádech.
,, Kdyby jsi cokoliv potřeboval, zavolej mi a nebo řekni Johnnymu ano ? " věděl jsem, že mi neodpoví, ale chtěl jsem, aby věděl, že má kolem sebe lidi, kteří mu moc rádi pomohou.

Zvedl jsem se z postele a šel ke dveřím.

,, Moc rád jsem tě zase viděl a drž se. " odešel jsem, samozřejmě nezapomněl za sebou zavřít, a vrátil se za Johnnym.

,, Nic neřekl, že ? " podíval se na mě.

Zakroutil jsem hlavou.
,, Bohužel. " sedl jsem si zpátky k němu na pohovku.
,, Dej mu čas. "

,, Jo, já vím. " kývl a vydechl.

Smutně jsem se pousmál a z kapse vytáhl mobil.

,, Omluv mě, tohle musím vzít. " vstal jsem a odešel do kuchyně.
,, Taeyongu ? " hovor jsem zvedl.

,, Yuto, kde jsi ? " vychrlil na mě.
,, Mark na tebe pořád čeká a ty nikde. "

Oh, ne...
Já na něj úplně zapomněl.

,, Taeyongu, dneska nebudu moct dojít. " řekl jsem provinile.
,, Něco mi do toho narychlo vlezlo. "

,, Aha, to nic. " vydechl.
,, Řeknu Markovi, že ti není dobře, aby nebyl příliš smutný. " řekl mi výmluvu, kterou poví Markovi.

,, Dobře, děkuji moc. Slibuji, že zítra přijdu. "

,, Jo jo. Tak zítra ahoj. " rozloučili jsme se a hovor ukončili.

Vrátil jsem se za Johnnym a něco mě napadlo.

,, Johnny ? " oslovil jsem ho. On se na mě podíval a kývl hlavou, abych pokračoval.
,, Nechcete jít ty a Ten se mnou zítra na menší výlet ? "

,, Výlet ? " nadzvedl obočí.
,, Jaký ? A kam ? "

,, Uvidíš. " pousmál jsem se a napil se své vody.

Jen doufám, že náš výlet dopadne dobře a Tenovi se nepřihorší.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Tak trochu sad kapitola...
Omlouvám se.

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere