14 Days

Část 4.

Lehl jsem si na přikrývku a sáhl po svém mobilu na nočním stolku, abych napsal Liamovi a mámě.:

Ahoj, jsem tady sice jen pár hodin, ale asi jsem se zamiloval. Ne do osoby, do té krajiny. Je to tady jako v pohádce. Paní Evelyn, majitelka, je úžasná! Dnes jsem ji pomáhal česat jablka a taky jsem ochutnal ten nejlepší jablečný koláč. Ten dům jsem sice ještě neviděl, ale Evelyn říkala, že je ve špatném stavu, tak snad to nebude taková hrůza. Mám tě rád, dobrou noc.

Zprávu jsem odeslal a mobil si položil na hruď. Ze snění mě vyrušil až zvuk přijíždějícího auta. Posadil jsem se a oknem mohl vidět muže, který kráčí po kamenité cestičce ke dveřím. Tohle je asi Louis.
Slyšel jsem bouchnutí dveří a později tlumené hlasy. Pravděpodobně si povídá s babičkou.
Lehl jsem si zpátky na postel a přetáhl přes sebe peřinu. Jen jsem ležel a sledoval ještě stále modrou oblohu. Mám rád léto. Slunce brzy vychází a pozdě zapadá, takže tma je jen opravdu malou chvíli, což je paráda.
Z mého snění mě vyrušily až kroky na chodbě.
Během vteřiny se otevřely dveře a v nich stál mladý muž. Menší, štíhlí a měl úzký pás, výrazné lícní kosti, kratší hnědé vlasy, jenž mu padaly do čela. Husté dlouhé časy lemující pomněnkově modré oči.
"Ty seš ten brigádník?" promluvil jako první
Postavil jsem se na nohy "Ano. Jmenuju se Harry Styles" odpověděl jsem s úsměvem a natáhl k němu ruku.
Díval jsem se mu do očí, tak jak je slušné, takže mi neuniklo, že si mě celého sjel pohledem.
"Je mi fuk, jak se jmenuješ. Hlavní je, že něco budeš umět. V 7:00 buď na verandě, ať můžeme vyrazit" uzavřel konverzaci a zmizel z místnosti.
Vydechl jsem všechen nahromaděný vzduch z plic a posadil se na postel... Možná to nebude tak jednoduché, jak jsem si myslel.

--první den, pondělí--

Crr.. Pronikavý a nepříjemný zvuk budíku proletěl všemi kouty místnosti. Polekaně jsem poskočil a rukou plácl po mobilu. Přesně 6 hodin.
S zývnutím jsem se protáhl a vstal z postele.
Z tašky jsem si vytáhl čisté oblečení a zamířil do koupelny, která je naštěstí hned naproti mého stávajícího pokoje.

V bílém tričku a černých šortkách jsem vešel do kuchyně, kde už stál o linku opřený Louis.
"Um, dobré ráno" pozdravil jsem
"Dáš si kávu?"
"Jo."
Louis ke mě po lince přistrčil zelený hrnek. "Černá, jinou nepiju"
"Díky" odpověděl jsem a sevřel hrnek v rukou.
"V 7 vyrazíme. Evelyn ti nachystala snídani" ukázal na talíř přikrytý utěrkou.
"Dobře" natáhl jsem se po talíři a odtrnul ten kus látky, z pod kterého se vynořily tři palačinky.
Pokud to takhle bude celé dva týdny, tak odejdu s 5 kilama nahoře..

Stále jsem na sobě cítil nepříjemný pohled, tak jsem zvedl oči a podíval se na Louise. Měl jsem pravdu, pozoroval mě. "Co?"
"Už jsi někdy pracoval na stavbě? nebo držel jsi alespoň kladivo v ruce?"
"Kdyby ne, tak vám přece neodpovím na inzerát"
"Hm" ušklíbl se. "Proč ses k tomu přihlásil?"
"Peníze. Naše rodina toho nemá moc, jelikož-"
Přerušil mě. "Mě nezajímá tvůj životní příběh. V 7 buď na verandě." S touhle větu opustil místnost.
Arogantní chlap to je, nic víc..