14 Days

Část 6.

Během dvou hodin jsem měl všechny latě přitlučené. Louis po celou dobu stál opřený o auto, s cigaretou a mobilem v ruce.
"Hotovo!" křikl jsem k němu.
Zvedl hlavu od displeje a podíval se na mě.
"Teď už si dáš to pivo?"
Zhluboka jsem vydechl. "fajn"
"Polez dolů. Neponesu ti ho nahoru"
Odložil jsem nářadí a slezl po žebříku dolů. Louis už odněkud vytáhl dvě plechovky s pivem a jednu mi podal.
"Je to nealko. Nejsem magor, abych řídil opilý" řekl, když si všiml, jak onu plechovku studuju.
Posadil jsem se do měkké trávy a otevřel pivo.
Sluníčko pěkně hřálo, takže něco na schlazení se hodilo.
Louis se v tureckém sedu posadil vedle mě. "Kolik ti teda je?"
Usrkl jsem ze své plechovky. "Psal jsem to v životopise"
"Nečetl jsem ho" řekl prostě. "Bylo tam moc písmenek. Pokud chceš psát o svém životě, tak si napiš autobiografii, ale necpi to do životopisu."
Podíval jsem se na něj "Je mi 22"
"Hm" napil se piva a hřbetem dlaně si otřel ústa. "Ještě musíme položit tašky. To je nejjednodušší, když teda nejsi mamlas" s posledním slovíčkem si pohrál na jazyku a díval se přitom na mě.
"Proč jsi takový?"
"Jaký?"
Pohledem jsem sjel na své ruce, ve kterých jsem svíral plechovku. "Takový protivný.."
Louis se uchechtl "Nejsem protivný. Jen mám koule říct, co si myslím"
"Někdy je lepší být zticha.."
"Copak? Ranil jsem tvé city?"
S prázdným obličejem jsem se na něj podíval, ale nic neřekl. Louis na mě hleděl s povytaženým obočím a čekal na odpověď. Té se mu ale nedostalo.
"Pravda bolí. Zvykej si" dodal a vstal. "Dělej, mám ještě jiné věci na práci"
Zavřel jsem oči a zaklonil hlavu. Sluníčko mě příjemně hřálo na tváři a já si opakoval, proč tady vlastně ještě stále jsem. Peníze, Harry. Potřebuješ peníze.
Po hlubokém výdechu jsem se postavil na nohy a následoval Louisovy kroky.
"Jak budeš pokládat tašky?" zeptal se
"od spodu nahoru" odpověděl jsem a dal se do práce.

--o dvě hodiny později--

"Dobrou chuť, chlapci" popřála nám Evelyn.
"Vy jíst nebudete?" zeptal jsem se.
"Já už jsem jedla, Harry"
Louis, který seděl v čele stolu nás celou dobu pozoroval. "Měl bys jest. Za chvíli jedeme zpátky a já na tebe nemíním čekat." řekl a pozvedl obočí.
"Nebuď na něj hrubý, Lou. Je tu první den" ozvala se jeho babička.
"Nejsem hrubý"
"Co myslíš, Harry, je hrubý?"
Podíval jsem se na Evelyn a potom na Louise, který netrpělivě čekal na mou odpověď. "Já myslím, že by to mohlo být i horší" řekl jsem.
"To máš pravdu. Vždycky to může být horší" pohladila mě po zádech a odešla.
"Dobrou chuť" popřál jsem Louisovi a sám se konečně pustil do jídla.

--po obědě--

"Sedej, nebo půjdeš pěšky" vykřikl Louis, který už seděl za volantem. Svižným krokem jsem přišel k autu a posadil se na místo spolujezdce.
V tom mi v kapse začal vibrovat telefon, který oznamoval příchozí hovor. Liam.
"Ahoj, Li. Co se děje?"
"Nic se neděje. Jen jsem tě chtěl slyšet"
"Vždyť jsi mě slyšel včera. To jsi na mně opravdu tolik závislí?"
"Nesjpíš. Jak to jde?"
Podíval jsem se na Louise. "Nemůžu si stěžovat"
"Chybíš nám, Hazza. Nechceš přijet-"
Dál už jsem Liama neslyšel, jelikož z rádia začal zpívat Alex ze skupiny Arctic Monkeys.
"Můžeš to ztišit? Neslyším ho" řekl jsem Louisovi. Ten mě ale nevnímal a pobrukoval si text písničky.
"Hele, Li, já ti zavolám později. Mám tě rád. Ahoj" s těmito slovy jsem zavěsil.
"Jsi hrozný."
Neodpověděl. Prsty bouchal do volantu a dělal, jako bych tam ani nebyl.