never stop running | tmr ✔

Kapitola 38. | Pravá ruka 2/2

Vysvětlila jsem jim jak to vím, jak mi vraceli paměť a tu vzpomínku u které jsem si na to vzpomněla.

Hned jsme se vydali za ostatními a hlavně za Sonyou aby jsme jí to vysvětlili, oba dva byli samozřejmě nadšení, že mají nějakého sourozence a ihned se dali do řeči.

„Takže chceš říct, že ti Janson vracel vzpomínky?” zeptá se Aris který si přisedne ke mě a Chuckovi.

„Jo asi si myslel ,že se takhle k nim přidám, pche to určitě” uchechtnu se a oba dva kluci musí taky.

„Taky by mě zajímalo jestli moji sourozenci ještě žijí” promluví Chuck, já to raději nekomentuju a jenom ho pohladím ve vlasech.

„Je Thomas dobrej brácha?” zeptá se Chuck.

„Ten nejlepší” usměju se „A navíc Chucku, my všichni jsme jedna velká Placerská rodina”.

On se pousměje a pak se dáme všichni do řeči s Arisem, nevím jak dlouho se tam bavíme ale za pár minut uslyším takový zvláštní zvuk.

„Slyšíte to?” všichni ztichnou, zaposloucháme se a po chvíli mi dojde kde už jsem tenhle zvuk slyšela.

„Berg” řeknu si spíš pod nos ale všichni to určitě slyšeli.

„Ale to by přece znamenalo, že-” Minho to nestihne doříct protože z bergů začnou na zem padat zřejmě bomby a všechno je rázem v plamenech.

Všichni se na povel rozběhneme za ostatními abychom jim pomohli, jenomže já jsem nemehlo a spadnu na zem.

Jenomže moc velkou silou jsem spadla na hlavu, mlží se mi před očima a hlasy ostatních mi splívají do jednoho.

Najednou ucítím, že úplně omdlím a okolí vůbec nevnímám.

*****

Po nějaké té době se probudím na zemi, všude okolo mě sedí všichni z Právé ruky včetně Placerů.

„Ale naše Šípková Růženka se konečně probrala” promluví posměšně krysák aka Janson.

Já se na něj jenom vraždně podívám, nemůžu nic říct ani se hýbat jelikož mám zalepenou pusu a zavázané ruce.

„Kde je Thomas?” zeptá se Janson když ho zřejmě nikde neuvidí.

„Přímo tady” Thomas se někde vynoří a sedne si vedle ostatních, přesně můj bráška nikdy by nás v tom nenechal.

Najednou přiletí další berg a z něho vyjde ta ženská ze ZLOSINu a mých vzpomínek - Ava Paigeová.

Popojde k nám a všechny nás změří pohledem „Jsou tu všichni?” zeptá se krysáka vedle ní.

„Téměř” odpoví jednoduše, Ava se zastaví pohledem u mě.

„Rozvašte jí chudinku” Janson se na ní podivně podívá, ona naznačí ať to ihned udělají. Janson s nechutí přikáže ostatním ať to udělají.

Konečně si můžu normálně sednout a normálně dýchat, něco bych řekla ale asi mi k téhle situaci došli slova, ani nevím jak jsme se v téhle situaci ocitli.

Z davu lidí se vyřítila doktorka Cooperová.

„Ahoj Mary” pozdravila jí Ava, ale Mary nevypadala že by jí zrovna dvakrát viděla.

„Opravdu Avo? Myslíte si ,že takhle najdete lék? Když budete ty děti nutit aby šly do něčeho do čeho nechtějí” řekne nahlas to co si myslí.