New Daddy | H.S. ✓

35 - No konečně

Rozhlédla jsem se kolem sebe a rozešla se směrem, kterým mi ukázal ten pán v černém audi.

Takže, abychom si shrnuli situaci. Nevím kde jsem. Ano, zase. Že já blbá se nezeptala, že? Mě to někdy tak nemyslí! No, nic.

Jdu už asi 10 minut a pořád se snažím stopnout další auto, ale stále nic. Vždy kolem mě jen tak projedou a nebo přibrzdí, pak si to rozmyslí a odjedou.

Harry:

Jak jako že je pozdě? Co se mi to pořád děje?

Vzhlédl jsem od ní a pohledem vyhledal někoho, kdo byl uvnitř, aby mi řekl, co se tam stalo. To jsem nemohl nechat jen tak!

,,K-kdo to udělal?" zeptal jsem se rozklepaným vzlyky prokládaným hlasem.

,,Je mi to líto, upřímnou soustrast." litoval mě.

,,Já nechci vaši lítost! Kdo. To. Udělal?" zavrčel jsem dramaticky.

,,Jeden eh-h nováček..." odvrátil pohled, jako by se za to styděl. Taky že by měl.

,,Jak jste mohli dopustit, aby tu byl nováček? Vy jste marný debilové!" zavčel jsem podrážděně a odklusal zpět na místo, kde byla ještě před malou chvílí Lucy.

Jakmile jsem zjistil, že nikde není, ani jsem se nepokoušel ji jít hledat, protože se mi prolomily nohy a já znovu padl na kolena. Stejně už ji asi odvezli pohřebákem.

Spustil se až mi hysterický pláč a já se pod náporem silných vzlyků svalil do měkké trávy.

Pocit prázdnoty. Přesně to je to, co teď cítím. Jedna věc mě ale drží nad vodou. No, není to tak úplně věc. Je to živá bytost. Aspoň tu musím ochránit, když už jsem to jednou podělal.

Kate:

,,No konečně tyvole" zanadávala jsem si potichu, když mi po půl hodině konečně někdo zastavil.

,,Dobrý den, kam to bude?" usmála se mladá paní v menším červeném autíčku.

,,Jedete směrem do Holmes Chapel?" zeptala jsem se nesměle, očekávajíc to, že paní nebude znát moje rodné město.

,,Jo! Přesně tam jedu. Tak naskoč." zasmála se a já už věděla, že nebude trapné ticho.
---
Cesta proběhla přímo skvěle a paní mě vyhodila u našeho domu. Naštěstí mě ani nevyslíchala. Moc pěkně jsme si pokecaly a zhodnotily outfity kolemjdoucích chodců.
---
Stála jsem před vchodem a zhluboka se nadechla. Kdo mi asi otevře? Máma? Harry?

Jak mě přivítají? Chyběla jsem jim? Uvidí mě rádi? Budou se usmívat? Budou překvapení nebo šťastní?

Když jsem se dostatečně odhodlala, zvedla jsem ruku ke zvonku. Samozřejmě jsem neměla klíče.

Frekvence dechu se mi zdvojnásobila a ruka se mi začala klepat. Přiložila jsem prst na zvonek a pomalu ho stiskla. Jakmile se domem ozvalo drnčení, myslela jsem si, že mi srdce vyskočí z hrudi.

Za dveřmi se ozvaly skoro neslyšitelné kroky. Po chvilce něco zašramotilo v zámku a něčí ruka stiskla kliku.

Jen jsem tam stála plná očekávání a adrenalinu.

Zpoza dveří na mě vykoukl zdrcený obličej Harryho. Na sobě měl jen boxerky, povolený župan a ponožky.

Jakmile mě spatřil zastavil se v pohybu a nevěřícně na mě zíral. Hned v zápětí se mu na rtech roztáhl malinký spokojený úsměv.

Udělal dva rychlé kroky ke mně a pevně mě objal, jako by to mělo být naposled.

Cítila jsem, jak se jeho hruď otřásá pod náporem tichých vzlyků a jeho paže se okolo mně ještě více stáhly. Začala jsem plakat štěstím.

Cítila jsem jeho vůni, jeho přítomnost. Byla jsem šťastná. Stojím tu s mužem mých snů na zápraží v jeho objetí...
.
.
.
.
Tak tady to máme! Na tohle hodně z vás čekalo😏 Ptám se znovu... Jakou bude mít Kate reakci na smrt Lucy? Uzavře se do sebe, nebo bude své pocity sdílet s Harrym?

Jinak, nejsem s touto kapčou moc spokojená, ale nevím, co bych na ní měla upravit, tak prosím bhďte shovívavý💀✌

Tím se dostáváme k další otázce... Jak to teď mezi nimi bude?