Without a Soul

New York

Toto byl den mého začátku a zároveň i konce.
Píše se rok 2017 zdálo se, že všechno bude lepší než kdy dřív.

S mámou jsme se přestěhovali do New Yorku, zrovna jsme na cestě tam. Ten čas s mámou v autě je k nevydržení, nejradši bych jí zašila hubu, aby na chvíli sklapla. No nic, byla jsem nucená dát si sluchátka a poslouchat písničky, abych nemusela poslouchat ten její dráždivý hlas.

Nejlepší bude, když vám napíšu až tam dorazíme, tak zatím páčko, milí čtenáři.

O 2 hodiny později jsme konečně dorazily.

No, já vím, barák nic moc, ale snad to tu bude fajn.

Jo a je to ten napravo.
Ráda bych vám ukázala, jak to tam vypadá, ale zatím to je nic moc. Obleču si něco fajnového a půjdu porozhlédnout po okolí. Ostatní věci si vybalím, až večer.

Jo a tohle, no, to jsem si vzala na sebe.

Samozřejmě sluchátka do uší a můžeme jít.
,,Mámi, jdu se projít ven." ,,Nikam nejdeš, vybal si a pak můžeš jít." ,,Jo jasně, celá žhavá. Vybalím si večer, čau!" ,,Nikam nejdeš, mladá dámo!"

Nechápu, o co jí jako jde. Někdy mě fakt vytáčí.
A tak jsem šla, přes ulici jsem viděla kavárnu, tak jsem si řekla, že si tam zajdu na kávu a něco dobrého. Došla jsem na semafor a čekala na zelenou jako vždy nevnímala okolní svět.

Padla zelená a já šla, samozřejmě jsem se nerozhlédla, podívala jsem se, až uprostřed silnice a uviděla, jak se rychle na mě řítí auto. Pomyslela jsem si jen konečně to budu mít za sebou, ale v tom mně strhl někdo na bok a spadli jsme na zem.

Vstala jsem a chtěla jsem po něm začít řvát, co to kurva děláš jste normální, ale než jsem něco řekla, tak jsem se podívala na toho člověka. Byl to tak nádherný kluk, úplně dobře oblečený, měl prostě styl. Něco říkal, tak jsem si sundala sluchátka.

,,Jste v pořádku, nestalo se vám něco?"

V hlavě se mi jen honilo, do háje, co mám říct co mám říct, bože.

,,Ano, jsem v pořádku, děkuji." ,,No, nemáte za co, nechcete zajít na kafe?" ,,Co, vždyť vás ani neznám." ,,Omlouvám se, jmenuji se Harry a tak teď už mně znáte, tak můžeme jít." ,,No, tak tedy dobře."

A šli jsme.

,,A jak se jmenujete vy?" ,,Na co si se ptal, neslyšela jsem tě." ,,Jak se jmenuješ?" ,,Jo aha, jsem Eleanor, kam to vůbec jdeme na tu kávu?"
,,Tady kousek za roh." ,,Proč jsme nešli sem?" ,,Tam dělají hnusnou kávu." ,,Ale bylo to blízko." ,,Snad radši pár kroku navíc, než pít hnusnou kávu." ,,No když myslíš."

Tak za 10 minut jsme tam došli a prý, že je to kousek, no jasně.

,,Čau, Harry, dneska máš volno to snad víš ne?" řekl číšník. ,,Já vím, ale tak snad na kávu se stavit můžu ne?" odpověděl Harry. ,,A koho pak tu máš s sebou?" ,,Slečnu, které jsem před chvíli zachránil život."

Kdyby tak věděl, že mně můj život ubijí a nejraději bych z toho světa odešla.

,,Jsem Eleanor." ,,Já jsem Emmett," odpověděl číšník. ,,Tak, dost řečí, já si dám espresso a co si dáš ty?" ,,Dám si latte macchiato," odpověděla jsem.

Šli jsme se posadit ke stolu.

,,Pověz mi něco o sobě," spustil Harry.

Jen jsem si pomyslela, proč bych ti něco o sobě měla říkat.

,,No, dnes jsme se přistěhovali, máma dostala nabídku na práci - lepší místo a to tady. Ona je doktorka." ,,Já se neptal na tvojí mámu, ale na tebe." ,,No dobře, vůbec jsem sem nechtěla. Zítra mám nastupovat na NYU a je mi 19 let. Nevím, co víc bych ti o sobě mohla říct."

Chtěla jsem totiž odejít z toho světa, plánovala jsem, jak se zabiju.

,,To je super škola, bude se ti tam líbit." ,,No, nevím." ,,Ale neboj a navíc tam nebudeš sama. Budeš tam někoho znát." ,,Jo a to koho?" ,,No, mě." ,,Já myslela, že pracuješ tady." ,,To ano, vypomáhám tu o víkendech, ale ještě furt studuji, však mi je teprve 21 let." ,,Ach tak." ,,Půjdeme."

,,Kam? Ukážu ti něco, díky čemu si tohle město zamiluješ." ,,No, když myslíš, ale nemyslím si, že  mi ukážeš něco tak úžasného, díky čemu bych to tu mohla mít ráda."

A tak jsme šli. Přišli jsme k jeho autu, on mi otevřel dveře a řekl: ,,Nastup si prosím." ,,To v žádném případě!"

Podal mi ruku a řekl: ,,Důvěřuj mi."

A tak jsme jeli. Dojeli jsme k nějaké budově a on mě vzal na střechu. Byl tam fakt okouzlující výhled, ale co přišlo pak, bylo ještě lepší.

,,Neříkej, že to tu nemiluješ, když to město vidíš takhle." ,,No, je to fakt okouzlující pohled." ,,A víš, co by bylo ještě víc okouzlujícího?" ,,Co?"

Harry mě chytil a začal mě líbat. Bože, bylo to tak vzrušující, no, prostě dokonalý.

,,Líbilo se ti to?"  zeptal se.

 Já se na něj podívala, chytila ho za vlasy a začala ho líbat. Nejradši bych nikdy nepřestala.

Potom jenom řekl, že pojedeme, že už je pozdě a tak mě odvezl domu. Celou cestu se mi honilo hlavou, že jsem to neměla dělat, ale já tak moc chtěla. Přijeli jsme před barák, podívali jsme se na sebe a vášnivě se políbili.

,,Tak, dobrou noc, Eleanor." ,,Dobrou, Harry."

A šla jsem domů. Jakmile jsem otevřela dveře, tam máma spustila: ,,Kde si kurva byla?!  Víš, kolik je hodin? Je 9 večer!" ,,Nech mě na pokoji. " Vběhla jsem do pokoje, bouchla dveřmi a zamkla se. Celou dobu  jsem nemohla přestat myslet na Herryho. Ani jsem se nesvlékla a padla do postele. Celou noc jsem snila o něm.