Není důležitý kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš.[Housetrix] Nedoknčeno

Když mě se líbí

Pohled Wedryho
Je nádherný den a já se rozhodl vyjet za město.
Právě teď sedím pod jedním listnatým stromem a kochám se nádhernou krajinou.
'Být tu Štěpa, tak by to určitě nakreslil a já si to později vystavil v bytě.' Pomyslím si a usměju se.

Musím se přesunout, ta krajina mě uspává. Přesunu se k lavičce mezi stromy, ze které jde pozorovat silnice. Jezdítu docela dost motorek, tak proč se nepokochat.

Už tu projelo dost motorek ale zatím žádná mě neoslovila vzhledem ani zvukem, tak jako tahle.
Ještě jsem jí nezahlédl ale zvuk má zajímavý.
Řekl bych, že bude sportovní. Ale na sportovní je moc hlasitá. Co jsem slyšel od kluků, tak supersporty mají takový bzučivý a tižší tón.
Tahle je ale opak.

Konečně jsem zahlédl obrys motorky i jezdce.
Venom helma se nádherně leskne v paprskách slunce. Tmavé plexy zahaluje tvář sebevraha a tím kryje jeho identitu.
Hlasitý supersport aka Honda Repsol krásně upozornůje, kdo je tu pánem a kdo tu má tu nejvíraznější barvu.
Je to krásný pohled.

Venom si mě všimne, zpomalí a zastaví přede mnou.
Šelma ztichne.
,,Že já kripl nejel po hlavní." Zaběduje a já se zasměju.
Zvednu se a motorkáře silně obejmu.
,,Rád tě zase vidím."Vyslovím po chvilce.

Sundá si helmu a mě se naskytne pohled na rozcuchaného a trochu zpoceného, hnědookého bruneta.
,,Já tebe taky." Odvětí a obejme mě.
Mám rád objetí, přilnu k brunetovi a bradu si položím na jeho rameno. (Chápeme se, že jo XD.)

Sedíme, oba dva zády opřní o strom. Já zase pozoruju okolí a obdivuju projíždějící stroje. Hnědoočka vedle mě podřimuje.
Ani se mu nedivím. Vydržet na téhle šelmě je asi složitý a nenechat se srazit, to je ještě horší.
Položím si hlana Štěpánovo rameno. Lehce sebou cukne ale nic neřekne.

,,Co Kuba, bylo něco?" Zeptám se.
,,Ty si nedáš pokoj, že ne!?" Zamumlá rozespale brunet a protře si oči.
,,Proč bych měl. Jste spolu tak roztomilý, Houstrix mě prostě pohletil. Nemůžu za to." Obhájím své jednání a upravím Štěpovi naposedné pramínky vlasů.
,,Housetrix tě neomlouvá. Skus se vžít do jinýho shipu."
,,Ale mě se líbí tenhle!" Zahraju pláč a Štěpka protočí oči.
,,To je skvělý." Řekne trochu naštvaně a poté se na oko usměje. Kleknu si před bruneta a s otázkou v očích se na něj podívám.
Bax však odvrátí pohled. Něco ho trápí.
,,Co se děje?" Motorkář mě však ignoruje.
,,Baxi! Co ti je?" Trochu zvýším hlas.
,,Jsou lidi kteří Housetrix moc nemusí." Řekne potichu, pohlédne na mě a já lehce kývnu na souhlas.
,,Znám jednoho kterej ho nesnáší, jestli se to tak dá říct."
,,Kdo to je?" Zeptám se.
,,To je jedno, jen....mě to tak napadlo." Pousměje se.

,,Doufám, že se stavíš? Alespoň na to kafe." Upozorním Štěpku a poodstoupím od běsnícího stroje.
,,Neboj, když to víjde, stavím se zítra nebo pozítří." Uklidní mě a zaklapne plexi.
Zamávám na rozloučenou a sleduji mizející Repsolku za kopcem.

Přijedu domů a znervózním. V obýváku jsou slyšet hlasy.
'Vždyť tu nikdo nemá být! Víťa má dorazit až zítra ráno!'
Potichu vejdu a spadne mi kámen ze srdce.
Na gauči sedí Víťa a naproti němu sedím Pavel. Ten si mě všimne a stoupne si. Přijde ke mě, dvěma prsty mě chití za bradu abych se modroočkovi díval do očí.
,,Snad jsem tě překvapil."
Na nic nečekám a vrhnu se na rty staršího. On se nebrání a spolupracuje. Už bych mu chtěl sundat triko ale někdo mě vyruší...ten někdo je Víťa.
,,Hele hele, nechte si to na noc až budu u sebe nebo spát." Zasměje se a já zrudnu.
Pája na mého spolubidlícího vrhne pohled stylu.

'To bude tak intenzivní, že se nevyspíš.'

Joooo čus!
Je tu další kapitola a máme tu další ship. Snad se líbilo.
Snažila jsem se Toust_Naty splnit přání ale asi to nevyšlo podle představ. Snad to bude lepší.
Btw. Děkuju za 580 přečtení, moc si toho vážím.
Mějte se hezky a zase u další kapitoli.
Čau čau. (Představte si tam to zatleskání, jo. Děkuju XD)