Akira: Legenda o strážci lesa

Jednou když mi bylo 6 mi Babička vyprávěla legendu o mocném bohovy, který prý přijde na svět v lidské podobě, ale prý se objeví každých 15 let, druhá legenda říká že bohové ho dali na starost
páru který jím v minulém životě pomohl. O asi 10 let pozdě ji jsem šel do lesa jen tak se projít ale najednou přede mnou měla byt řeka ale byl tam sesuv půdy, chytil jsem se kořene ale síla gravitace mě táhla dolů, když vtom momentu ke mě přistoupil/a osoba a jednou rukou mě vytáhl/a , děkoval jsem a tehdy promluvila příště buď opatrní (byla to holka) měla na sobe masku a plášť s kapucí ta kapuce měla uši asi vlčí, a maska byla liščí ale do stylu Japonska, nevěděl jsem co říct tak jsem ze sebe dostal jen, existuješ
ona se podivila a řekla co tím myslíš, já na to že ty legendy jsou skutečné, říkala jsi asi že jsem nějaký pošuk, a já jsem jí řekl o té legendě ona jenom řekla "ano jsem potomek bohů, boha lišky a boha vlka". Zeptal jsem se" jak se jmenuješ?", a ona: Akira a jsem strážkyně tohoto lesa, zeptala se na to samé, řekl jsem mé jméno Martin, ona: no já už musím, já jsem se jí zeptal, já: můžu ještě přijít?, ona: byla bych ráda skočila asi 10 metrů na větev a skákala s větve na větev a pak zmizela. Já celí od bláta, vracel jsem se domů po cestě, když vtom okamžiku z keřů na mě skočili nějací lidi, svázaly mě a omráčily. Asi po pul hodině jsem se probral svázaný a se zavázanýma očima a jen slyším hlas, jak povídá (vida, vida, vida koho to tu máme? ), já: Kdo jste? Co chcete? Sundal mi pásku, kterou jsem měl na očích a řekl jen (mi jsme ti kteří teď díky tobě vylákáme tu strážkyni a zajmeme), byla už noc ti banditi asi už šli spát. Jako kdyby na zavolanou se Akira objevila a říká (ti se asi nepoučíš)rychle jsem ji varoval co chystají a řekla že to slyšela a rozvázala mě a v tu chvíli nás obklíčily, ten hlavní se na nás podíval a povídá (no no přímo podle plánu a nakonec se zasmál) všichni vytáhli meče Akira vytáhla díku, já sem zaujal bojovou pozici a šeptá „až dám znamení chytni mě za ruku" kývl jsem Akira jedním mávnutím všechny odfoukla a řekla teď! Já jsem ji chytl za ruku vyskočily jsme asi 10 metrů a jedním švihem je svázala, pomalu jsme doplachtili na zem a usmáli se na sebe, že jsme to dokázali. V tom jeden poslední co měl v záloze nůž hodil ho po mě a trefil já padající dolu poslední co slyším je Akiru jak brečí a křičí ne a už jen temnota, probral jsem se v budce vyletěl jsem jak kdyby to byla noční můra
v hlavě sem si říkal (asi domov Akiri). Akira zrovna přišla měla pořád masku a plášť a řekla už netřeba maska a sundala masku i plášť, Páni nic jiného jsem neřekl, zeptala se" jestli jsem v pohodě?"
mohlo bej líp a zasmáli jsme se a jsem se snažil postavit ale zranění mi to nedovolovalo, dala mi nějaký čaj z bylinek a hned jako kdyby zranění zmizela poděkoval jsem, a odešla někam na balkon já šel za ní a opřel jsem se o zábradlí hned vedle ní a povídám "to je výhled" východ slunce a na konec jsme se na sebe podívali a s vycházejícím sluncem jsme se políbily, a od té doby se mi změnil život.